Č. 6826.

Živnostenské právo. — Elektrisace. — Administrativní řízení: Elektrárenský podnik, prohlášený za všeužitečný podle zák. o soustavné elektrisaci není ani podle tohoto zák. ani podle živn. řádu legitimován k rekursu do rozhodnutí, kterým jinému podniku v témže území byla udělena koncese k živn. provozování závodu na výrobu a rozvádění elektr. energie.
(Nález ze dne 24. října 1927 č. 21601).
Prejudikatura: Boh. 2900/23, 4325/25 adm.
Věc: Firma »Severomoravské elektrárny, akc. spol. v Z. (adv. Dr. Jar. Říha z Brna) proti ministerstvu obchodu (za zúč. firmu Kraj. elektr. družstvo ve Š. adv. Dr. Pavel Glass z Litoměřic) stran elektrotechnické koncese.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 13. února 1925 propůjčila zsp v Brně krajskému elektrárenskému družstvu, společenstvu s r. o. ve Š., koncesi k živn. provozování závodu na výrobu, rozvádění a transformací elektrické energie k osvětlování, k převodu síly a k jinému užívání živnostenskému i domácímu, jakož i koncese k zřizování veškerých zařízení elektrických, potřebných k provozu shora uvedeného závodu, avšak nejvýše do napětí 22.000 voltů a 100 KW celkového výkonu, se stanovištěm ve Š.
Z výměru toho odvolaly se Severomoravské elektrárny, akc. spol. v Zábřehu, k min-u obch. V odvolání bylo namítáno, že Severomoravské elektrárny akc. spol. v Z. byly prohlášeny za podnik všeužitečný podle zák. o soustavné elektrisaci č. 438/1919, čímž byla jim udělena zároveň koncese k živn. výrobě a rozvodu elektr. energie pro celé jim přikázané území, k němuž náleží i území, ve kterém má působiti Kraj. elektr. družstvo ve Š. Z toho dovozovala st-lka, že musí jí býti přiznáno postavení interesentky, a že měla býti proto v řízení předcházejícím udělení koncese jmenovanému družstvu slyšena, což se však nestalo. Dále popírala místní potřebu pro udělení této koncese a doličovala zbytečnost zřízení elektrár. podniku zmíněným družstvem.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. odvolání jako nepřípustné, ježto společnost není k podání jeho legitimována, nemajíc dle ustanovení živn. řádu (§ 146) postavení strany. Pokud v odvolání svém společnost opírala se o své postavení jako podniku všeužitečného ve smyslu zák. č. 438/19 a uváděla také zák. č. 258/21, poukázalo min. obch. na to, že zákony ty nevylučují v obvodech oprávnění všeužitečných podniků udělování elektrotechn. koncesí ve smyslu min. nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z. Min. obch. nemělo však příčiny, aby dle ustanovení § 146 živn. řádu u příležitosti odvolání fy Severomoravské elektrárny akc. spol. snad zakročilo z moci úřadu, ježto pro takový zákrok není zákonného důvodu. Ježto pak, jak z vývodů odvolání jest vidno, namítá se nedostatek místní potřeby, upozornilo min. obch., že posouzení této otázky spadá do volného uvážení úřadu koncesi udělujícího a nemůže býti zákonným důvodem pro zákrok nadřízeného úřadu a zrušení koncese.
Ve stížnosti na toto rozhodnutí podané domáhá se st-lka jeho zrušení jednak pro podstatnou vadnost řízení, jednak proto, že odporuje veř. zájmům, k nimž podle § 27 zák. č. 438/19 především jest hleděti, čímž zřejmě vytýká i jeho nezákonnost.
Legitimaci k podání opravného prostředku proti rozhodnutím úřadů správních a tím i postavení strany v řízení adm. lze přiznati jen subjektům, kterým platný právní řád positivním předpisem postavení takové přiznává, nebo do jejichž subj. práv veřejnoprávní povahy rozhodnutí úřadu zasahuje.
Podle § 146 živn. ř. mohou se, pokud zákon v jednotlivých případech nepředpisuje něco jiného, jen strany odvolati z rozhodnutí živn. úřadů k vyššímu úřadu. Nyní platný živn. řád nemá však ustanovení, ze kterého by se dalo dovoditi, že majitelům živn. koncese přiznává oprávnění odporovati instančním pořadem udělení koncese stejného druhu osobám třetím (Budw. 3946 A, Boh. 2900/23 adm.). Nelze ovšem pochybovati o tom, že majitel živn. koncese za okolností má skutečně hospodářský zájem na tom, aby počet stejných oprávnění živn. nebyl rozmnožován. Leč tento hospodářský zájem o sobě nestačí ještě k tomu, aby majiteli koncese bylo přiznáno právo brániti se proti udělení koncese osobě jiné opravnými prostředky. To by se mohlo státi jen tehdy, kdyby zájmu tomu právní řád propůjčil, ať přímo nebo nepřímo, zvláštní ochranu, čímž zájem ten by byl tak zahrnut do subj. práv veřejnoprávní povahy dotčeného subjektu. Pak dalo by se teprve právem tvrditi, že udělením koncese bylo do těchto práv zasaženo. Takovéto ochrany však živn. řád majitelům živn. koncese neposkytuje.
Jestliže podnik st-lčin byl výnosem min. veř. prací z 12. prosince 1921 podle odst. 1 § 4 zák. o soustavné elektrisaci č. 438/1919 prohlášen za všeužitečný, nahradilo ovšem toto prohlášení podle odst. 2 téhož paragrafu koncesi k živn. provozování výroby a rozvodu elektr. energie podle min. nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z. Tím však kromě výhod finančních a právních v §§ 6 a násl. cit. zák. výslovně uvedených st-lka jako majitelka koncese s hlediska předpisů živn. řádu nenabyla žádných jiných oprávnění, než jaká tento řád zaručuje ostatním subjektům, kterým živn. koncese byla udělena. Nepřiznává-li tedy jim živn. řád postavení strany v řízení o udělení koncese stejného druhu osobám jiným a tím ani legitimace k podávání opravných prostředků proti rozhodnutí správních úřadů, kterým se tak stalo, plyne z toho oprávněnost úsudku, že legitimaci takovou nelze přiznati ani st-lce.
St-lka se vlastně ani sama nesnaží dovoditi, že by jí legitimace k podanému odvolání příslušela podle živn. řádu, nýbrž uvádí ve své stížnosti, že třeba tu hleděti k zák. č. 438/19. Leč ani v tomto zákoně, v prov. nař. k němu (vl. nař. z 25. října 1920 č. 612 Sb.) nebo v zák. z 1. července 1921 č. 258 Sb., kterým doplněn byl zák. č. 438/1919, nelze nalézti opory pro mínění, že by majiteli podniku prohlášeného za všeužitečný příslušelo postavení strany v řízení vedeném za účelem udělení koncese elektrárenské jinému subjektu v území přikázaném všeobecně užitečnému podniku nebo s ním sousedícím.
Ustanovuje-li § 5 č. 2 zák. č. 438/1919, že ve výměru, jímž se podnik prohlašuje za všeužitečný, budou vymezena jeho práva jakož i povinnosti v zájmu veřejném, zejména v zájmu obrany státu i vůči interesentům, vyplývá z toho úsudek, že těmto interesentům nelze ovšem v onom řízení upříti postavení strany; neboť mají-li býti všeužitečnému podniku uloženy povinnosti proti třetím osobám (interesentům), nabudou z nich tyto osoby subj. práv, čímž vstoupí k onomu podniku v právní poměr a stanou se tak stranami.
Z cit. ustanovení nelze však dovozovati, že by naopak v tom případě, když vede se řízení za účelem udělení koncese k výrobě nebo rozvodu elektr. energie osobě třetí, v území přikázaném podniku za všeužitečný prohlášenému, podniku tomu příslušelo postavení strany již proto, že byl za takový prohlášen. Ustanoveními zákona o soustavné elektrisaci není odůvodněn úsudek, že by podnikům podle něho za všeužitečné prohlášeným byl tím propůjčen nějaký monopol v tom smyslu, že by vedle nich nesměl býti povolen soukromý elektrický podnik nevšeužitečný.
Nepřísluší-li tedy st-lce podle toho žádné výlučné právo na výkon koncese v obvodu jejího oprávnění, nemůže udělením koncese stejného druhu jiné osobě clo subj. jejích práv býti zasaženo. Proto nelze jí přiznati ani legitimaci k podání opravného prostředku proti rozhodnutí zsp-é v Brně, kterým Kraj. elektr. družstvu ve Š. byla elektr. koncese propůjčena.
Poukazuje-li st-lka na oporu svého právního stanoviska k nál. Boh. 4325/25 adm.. dlužno proti tomu uvésti, že tím bylo jen vysloveno, že — nebyla-li při prohlášení podniku za všeužitečný vymezena práva a povinnosti podniku všeužitečného vůči interesentům, k nimž patří i sousední podniky elektrické, — musí se vymezení to státi při schválení samotného díla všeužitečného podniku a že při tom jest zkoumati místní poměry. Z nálezu toho jest zřejmo, že se v něm řeší právní situace jiná, než o jakou jde v daném případě. Zde běží jen o to, má-li podnik za všeobecně užitečný prohlášený legitimaci k podání opravného prostředku proti udělení koncese třetí osobě. — Na otázku tu musila býti podle řečeného dána odpověď záporná, i když se posuzuje podle zákonů o soustavné elektrisaci.
Nesprávně dovolává se st-lka výn. min. prací, které mají za předmět vyrozumění všeužitečného podniku o řízení konaném za účelem schválení elektr. děl, neboť v takových případech jde o schvalování živn. provozoven podle III. hlavy živn. řádu, která ovšem předepisuje, aby k řízení tomu byly pozvány strany. Leč řízení tam upravené jest podstatně jiné, než jest řízení o udělení koncese, o které v daném popřípadě běží, takže z ustanovení platných pro řízení ono nelze pro řízení toto nic dovozovati.

Citace:

č. 6826. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 366-369.