LV. Záporný kompetenční konflikt mezi nejvyšším správním soudem v Praze a vrchním zemským soudem v Praze ve věci nároku proti čsl. státu na náhradu škody způsobené zadržením záruční listiny pro daňový úvěr.

(Rozsudek ze dne 12. prosince 1927 č. 470.)
Výrok: Příslušny jsou řádné soudy.
Důvody: Firma »Ostredny liehovar ako družstvo v B.« podalo dne 21. listopadu 1924 u zem. civ. soudu v Praze proti čsl. eráru žalobu o zaplacení částky 17143 Kč 89 h s přísl. z titulu náhrady škody, jež jí byla udánlivě způsobena tím, že fin. úřady státní zadržely jí bezprávně záruční listinu, kterou firma složila k zajištění pohledávky státu týkající se uvěřené daně z lihu. Zem. civ. soud v Praze odmítl usnesením z 23. února 1925 tuto žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Vrch. zem. soud v Praze usnesením z 26. března 1925 potvrdil usnesení soudu I. stolice.
Podáním de praes. 25. dubna 1925 žádala jmenovaná firma u gfř pro Slov., aby jí byla vyplacena svrchu zmíněná částka jako náhrada škody, a to z týchž důvodů, jež firma uplatňovala v žalobě. Tato žádost byla zamítnuta výnosem fin. řed. v B. ze 3. června 1925, a v dalším pořadí stolic správních výnosem gfř ze 3. února 1926. Stížnost, kterou firma po- dala do tohoto rozhodnutí gfř odmítl nss usnesením z 11. prosince 1926 podle §§ 21 a 2 zák. o ss z důvodu, že nárok firmy uplatňovaný proti státu na náhradu škody jest nárokem soukromoprávním, o němž náleží rozhodovati řádným soudům, pročež nelze nař. výnos pokládati za rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž za pouhé prohlášení, jež učinil žal. úřad jménem státu jako strany.
Jmenovaná firma podala po té u předsedy konfl. senátu návrh na řešení záporného konfliktu kompetenčního, který vznikl mezi řádnými soudy a nss. Senát pro řešení kompetenčních konfliktů uvažoval o tom- to nároku takto:
Navrhovatelka uplatňovala jak u řádných soudů, tak u správních úřadů, resp. také ve stížnosti k nss proti státu nárok na náhradu škody, kterou zavinily stát. fin. úřady svým — podle tvrzení navrhovatelčina — nesprávným postupem ve věci vrácení záruční listiny, kterou navrhovatelka složila k zajištění pohledávky státu týkající se uvěřené daně z lihu. Nárok tohoto druhu jest podle právního řádu platného jak v ze- mích historických (srovnej §§ 1295 a 1338 o. z. o.), tak i podle právního řádu platného na Slov., i podle své právní povahy nárokem soukromoprávním. Na této právní povaze tohoto nároku jako nároku soukromoprávního nemění nic okolnost, že onen právní poměr, který byl za- ložen mezi navrhovatelkou — podnikatelkou lihovaru — jakožto subjektem povinným k placení daní z lihu a mezi státem, povolujícím daňový úvěr, byl poměrem rázu veřejnoprávního.
Je-li nárok vznesený proti státu na náhradu škody způsobené po- stupem státních orgánů nárokem soukromoprávním, pak rozhodují o takovémto nároku zásadně řádné soudy. Tato kompetenční zásada plyne, pokud jde o země hist., ze všeobecného předpisu o kompetenci řádných soudů, obsaženého v § 1 jur. normy (zák. z 1. srpna 1895 č. 110 ř. z.); pokud jde pak o Slov., jest tato komp. zásada výslovně vyjádřena v § 2 č. 2 a 3 uh. civ. soud. řádu (zák. čl. 1:1911). Z uvedené komp. zásady nastává výjimka potud, pokud výslovná specielní positivní zákonná norma přikazuje rozhodování o určitých náhradních nárocích tohoto druhu do příslušnosti úřadů správních neb orgánů jiných. V daném případě nejde však o takovouto výjimku. Ale pak jsou k rozhodování o nároku, který navrhovatelka v daném případě proti státu uplatňovala, příslušný jedině řádné soudy.
Otázku, který určitý řádný soud jest věcně i místně příslušným rozhodovati o tomto nároku navrhovatelčině, nemohl se konfl. senát ex professo vůbec zabývati, neboť řešení této otázky vymyká se z jeho kognice, poněvadž konfl. senát vzhledem k §§ 3 a 6 zák. č. 3/18 může v daném případě, kdy mu byl k řešení předložen záporný kompetenční konflikt mezi řádnými soudy a nss, rozhodovati pouze otázku, zdali ve věci, o kterou jde, jsou příslušný řádné soudy vůbec či nss. Vzhledem k tomu nemohl konfl. senát řešiti pak také ani otázku, zdali k rozhodování o zmíněném soukromoprávním nároku jest v I. stolici příslušným zem. civ. soud v Praze podle zák. z 2. listopadu 1918 č. 4 Sb., kterýžto zák. upravuje kompetenci k rozhodování o určitých veřejnoprávních nárocích proti státu, o nichž nerozhoduje nss podle ustanovení § 2 č. 6 zák. č. 3/18.

Citace:

Záporný kompetenční konflikt mezi nejvyšším správním soudem v Praze a .... Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 710-712.