Č. 6667.

Vyvlastnění: * Úřad provádějící vyvlastnění podle zák. z 25. ledna 1923 čís. 35 Sb. pro účely veřejné nemůže vyvlastniti libovolně velkou plochu, nýbrž jen plochu v rozsahu odpovídajícím zjištěné potřebě.
(Nález ze dne 23. června 1927 č. 13698.)
Věc: Štěpán K. v P. (adv. Dr. Kar. Paštika z Prahy) proti župnímu úřadu v Nitře (za zúč. spolek pro stavbu slov. školy v P. adv. Dr. Gustav Mazanec z Prahy) stran vyvlastnění pozemku pro stavbu školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje z části pro vady řízení, z části pro nezákonnost. Důvody: Vyvlastňovacím nálezem z 5. srpna 1924 vyslovil okr. úřad v P., že vyvlastňuje podle ustanovení §§ 2—5 zák. č. 35/1923, prodlouženého zák. č. 58/1924 z pozemku ... Štěpána K. ve prospěch »Spolku pro stavbu slovenské školy v P.« část v celkovém rozměru 4120 m2 k účelu stavby školní budovy s tím, že se stavbou musí býti započato nejpozději do 3 měsíců ode dne pravoplatnosti tohoto výměru počínajíc. Žadateli uloženo, aby do 3 týdnů předložil oddělovací plánek o vyvlastněném pozemku a situační plán stavby, odborně zhotovené v příslušném katastrálním měřítku.
Odvolání st-lovo župní úřad v Nitře nař. rozhodnutím zamítl.
Stížnost vytýká, že výměra vyvlastněného pozemku přesahuje konkrétní potřebu vyvlastnitele, a že jest proto nález o vyvlastnění již z tohoto důvodu nezákonný. Námitku tu shledal nss důvodnou.
Zákon z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. nestanoví a neurčuje při vyvlastňování pro budovy určené veř. potřebě maximální přípustnou výměru vyvlastněných ploch a nemá v té příčině ustanovení obdobného předpisu § 3 odst. 4 v příčině vyvlastňování pro stavbu domů, hospodářských budov a malých provozoven. Se zřetelem však k tomu, že jest cit. zákon výjimkou ze zásady o nedotknutelnosti práva vlastnického ústavou v § 109 zaručeného, nutno všechna jeho ustanovení vykládati restriktivně a ve prospěch co nejmenšího omezení volnosti vlastníkovy a nutno potom ovšem hledati hranici pro rozsah vyvlastnění pro budovy, určené pro veřejnou potřebu ve skutečné potřebě veřejné, jak vyplývá z konkrétních okolností toho kterého případu. Jest proto vlastník pozemku po zákonu povinen postoupiti ze svého vlastnictví pro budovy určené účelům veřejným jen tolik, kolik jest v daném případě podle konkrétního návrhu exproprianta zapotřebí, aby mohla býti projektovaná stavba provedena a tím ukojena veř. potřeba vyvlastnění to odůvodňující. Jest tudíž povinností úřadu, který vydává nález vyvlastňovací, aby na podkladě dostatečně prokázaných skutečností v řízení zjistil přesně rozsah skutečné potřeby a vyvlastnil pak jen tolik, kolik jest podle těchto zjištěných fakt a řádně konkretisovaného projektu exproprianta k provedení budovy, sloužící veř. potřebě, nutno. Při tom sluší skutečnou potřebou rozuměti nejenom potřebu okamžitou, nýbrž zajisté i tu, kterou lze na základě určitých skutečností, jež v době vyvlastnění již existují, v dohledné době očekávati a jež jest tedy těmito skutečnostmi předem určena a dána.
V daném případě žádala zúčastněná strana o vyvlastnění pozemku st-lova pro budovy školy obecné a poznamenala při tom, že chce prozatím postaviti školu dvoutřídní, později čtyřtřídní a případně i školu měšťanskou, neuvedla však při tom žádných skutečností, které by případné rozšíření budovy po stránce stavební odůvodniti mohly. Žal. úřad, aniž by byl vyšetřil a zjistil, jak velké plochy pozemkové skutečná potřeba daného případu vyžaduje, vyvlastnil pozemek v takové výměře, aby vyhovoval plošně i eventuelnímu rozšíření budovy pro účely školy čtyřtřídní, případně i měšťanské. Učinil tak proto, že vycházel z názoru, že při vyvlastnění budovy určené veř. potřebě není úřad vyvlastňovací povinen přihlížeti k potřebě ve smyslu shora uvedeném a že proto není třeba rozsah potřeby té zjistiti. Názor tento jest však, jak dolíčeno, mylný a musilo proto nař. rozhodnutí v této části zrušeno býti podle § 7 o ss.

Citace:

č. 6667. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 95-97.