Č. 6633

.
Známky: O registrační způsobilosti slova »Anusol« a »Anusan« a o podobnosti těchto známek.
(Nález ze dne 13. června 1927 č. 20757/25).
Prejudikatura: Boh. 3468/24 adm. a j.
Věc: Firma »Farmaka«, výroba léčiv, spol. s r. obm. v P. proti ministerstvu obchodu o ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 18. července 1919 byla u obch. komory v Praze firmou Carl W., Fabrik Pharmaceutischer Preparate ve Frankfurtu n./ Moh., pro prostředky k léčení hemeroidů, k zápisu přihlášena a pod č. 11140 tamtéž zapsána pro oblast republiky Čsl., dne 14. února 1924 pak na základě certifikátu patentního úřadu v Berlíně z 8. února 1924 na firmu G. & Comp., Chem. Fabrik und Export A.-G. v Lipsku přepsána známka pozůstávající ze slova »Anusol«. Stejná známka byla pro firmu Carl W. zapsána dne 10. července 1923 pro totéž zboží u mezinárodního úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu a přepsána dne 22. února 1924 na firmu G. & Comp. Pro stěžující si firmu byla u obch. komory v Praze dne 16. listopadu 1921 pro pharmaceutické přípravky k zápisu přihlášena a tamtéž zapsána pod č. 18150 známka vykazující v jednoduchém černém orámování nápis »doc. Dra C. Anusan«, při čemž slovo »Anusan«, nalézající se pod slovy doc. Dra C. jest tištěno velkými ozdobnými a silnými písmenami.
Žalobou podanou u min. obch. domáhala se firma G. & Comp. výmazu známky st-lčiny, ježto jest k záměně podobna známce její, s níž hlavní slabiky mají stejné znění a stejný kmen slovní. St-lka v odpovědi na žalobu připustila, že jak známka »Anusol«, tak i známka »Anusan« jest utvořena od stejného latinského slova anus, podotkla však, že slovo »Anusol«, které výlučně tvoří známku firmy G. & Comp. jest vyloučeno z registrace podle § 1 známk. novely z r. 1895, neboť označuje účel chráněného zboží. Stejně tak bylo tomu u slova »Anusan« a proto právě žal. firma dala si registrovati jako známku »doc. Dra C. Anusan« a ne pouze »Anusan«. St-lka navrhla proto výmaz známky č. 11140. Min. pojalo k návrhu st-lky nejprve pochybnosti o registrační schopnosti známky č. 11140/Praha z důvodu § 1 známk. novely, ježto známka ta vykazuje výlučně slovo »Anusol« utvořené z latinského slova anus, resp. francouzského l'anus. Přidáním bezvýznamné a původní slovo nijak neměnící koncovky ol a použita pro prostředek k léčení hemeroidů byla by známka výlučným poukazem na účel, resp. vlastnost chráněného zboží. Firma G. & Comp. podala na to vyjádření, v němž podstatně uvedla toto: Známka č. 11140 neodporuje ustanovení § 1 známk. novely z r. 1895, není poukazem na vlastnost zboží; pozůstává z latinského jména anus a koncovky »ol«. Tato koncovka označuje v chemických kruzích oleum, t. j. olej. Význam slova anus zná jen nepatrná část obyvatelstva, která ovládá latinu. Pro znalé francouzštiny není slovo l'anus běžným, neboť užívá se ho pouze v terminologii lékařské, kdežto obyčejné označení jest cul. Avšak i pro ty, kdo znají etymologii slov, jest slovo tvořící známku slovem fantasijním, jelikož by značilo olej — oleum pro ano. Každá odchylka od správného latinského znění výrazu tvoří již označení fantasijní. »Anusol« jest prostředek ve formě tvrdých tyčinek a nikoliv olej. Koncovka »ol« slova známkového ruší výlučnost údaje o účelu, resp. vlastnostech zboží. Min. upustilo na to od svých pochybností ohledně registrační způsobilosti známky č. 11140/Praha, uváživši zejména, že slovo »Anusol« lze pokládati skutečně za slovo fantasijní a to proto, že jest utvořeno z latinského slova anus, ne příliš v nejširších vrstvách známého, vztažmo francouzského l'anus způsobem takovým, že má ráz slova nového, invencí svého původce utvořeného a nepatří k běžným prostředkům výrazovým, takže účel, resp. vlastnost chráněného zboží nepodává se z výrazu tohoto přímo, nýbrž lze je teprve vyvoditi jistým pochodem myšlenkovým. Okolnost, že ze slova známkového lze pouze odvoditi vztah k vlastnostem, resp. účelu zboží, nepostačuje k tomu, aby známka mohla býti jako příčící se ustanovení § 1 známk. novely z registrace vyloučena, poněvadž intencí zákona jest tu pouze, aby daný materiál jazykový zůstal volným pro každého, jenž jest nucen v obchodě výrobek svůj způsobem v § 1 známk. novely naznačeným konsumentstvu popsati. Nevztahuje se tudíž ustanovení § 1 známk. novely na slova uměle konstruovaná, totiž nově vymýšlená. Takovým slovem jest i slovo »Anusol« a nelze je proto pokládati za vyloučené z ochrany podle § 1 známk. novely.
Při rozhodnutí o žalobě samé uvážilo žal. min. toto: Jest nesporno, že známka č. 11140/Praha jest dříve zapsána než známka st-lky č. 18150/Praha a že obě známky jsou zapsány pro zboží téhož druhu. Známka mezinárodní č. 32046 Bern byla zapsána 10. července 1923, tedy teprve po zápisu známky č. 18150, který se stal 16. listopadu 1921. Nepadá tudíž mezinárodní známka pro předmětný spor na váhu. Známka č. 11140/Praha a známka firmy žalované jsou známky slovní, neboť obě pozůstávají pouze z částí slovních. Jednoduché orámování známky st-lčiny nedodává této nijak dojmu obrazovosti. Známka žalobkyně pozůstává výlučně ze slova »Anusol«. Celkový dojem jak obrazový, tak i sluchový známky firmy žalované jest ovládán slovem »Anusan«, neboť slovo to jest oproti ostatnímu textu známky tištěno nápadným tučným písmem a ostatní text známky (doc. Dra C.) se k němu pouze vztahuje a vyzdvihuje tak tím více jeho význam a upozorňuje na něj kupce. Při posuzování podobnosti obou známek jest tedy vlastně rozhodná pouze otázka, zda slova »Anusan« a »Anusol« jsou si navzájem podobna tak, že průměrný kupec zboží chráněného, — který známky blíže nezkoumá, — spokojuje se pouze s celkovým dojmem, jímž známka na něho působí, — mohl by je zaměniti. Otázku tuto dlužno zodpověděti kladně. Jak ve slově »Anusol«, tak i »Anusan«, spatří konsument týž kmen a tytéž dvě slabiky anus, které jsou pro jeho celkový dojem ze známek směrodatny. Rozdílu koncovek »ol« a »an« nevěnuje zajisté pozornosti, nebo je snad ani nepostřehne. Jeť zejména při výrobcích chemických a farmaceutických zvyklý spatřovati ve známkách takové koncovky, které mu ničeho nepraví, na nic nepoukazují a význam prvních slabik, resp. slov nijak nemění. Spatří-li pak v obou slovech týž kmen, budou pro něho takto zaměnitelné. Ježto pak známky nutno považovati za podobné tehdy, kdy jejich podstatné,— celkový dojem ovládající součásti — jsou si vzájemně podobny, shledalo min., že podobnost známky č. 18150 se známkou č. 11140 jest ve smyslu § 3 známk. novely dána a proto žalobě vyhovělo.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-lka vytýká po skutkové stránce předem vadnost úsudku žal. úřadu, že označení »Anusol« jest slovem fantasijním a že mu proto nelze přiznati povahu deskriptivní podle § 1 známk. novely.
Nss, zabývaje se výkladem § 1 známk. nov. z r. 1895, vyslovil již opětně (srov. na př. nál. Boh. 3468/24 adm.), že podle tohoto ustanovení nesmí jako známek býti používáno takových slov, která obsahují výhradně údaj o místě, času a způsobu výroby, dále o jakosti, účelu, ceně, množství nebo váze zboží jimi chráněného. Předpisem tím chtěl zákon vyloučiti, aby užívání slov sloužících vlastně k popisu dotčeného zboží nebylo zápisem jejich ve známkovém rejstříku monopolisováno ve prospěch závodu jediného. Se zřetelem na tento účel nutno pak vykládati také slovo »výhradně« v cit. předpisu obsažené v tom smyslu, že ze zápisu vyloučena jsou slova, která právě nejsou ničím jiným, než jazykovým prostředkem k popisu dotčeného zboží co do jeho jakosti, podstaty, váhy a způsobu výroby a pod.
Jest tedy řešiti otázku, zdali slovo »Anusol«, jež jest, jak žal. úřad konstatoval, složeno ze slova »anus« a koncovky »ol«, označuje v tomto smyslu výhradně vlastnost neb způsob použití zboží, pro něž známka ta jest určena. Že slovo toto určeno jsouc jako známka pro preparát k léčení hemeroidů, poučuje o jeho způsobu užití, lze připustiti.
Ale i když se připustí, že slovo »anus« jest v tomto smyslu v poměru k zboží, o něž jde, slovem popisným, jest uvážiti, zdali popisný charakter upřel žal. úřad právem známkovému slovu »anusol«, utvořenému z uvedeného slova připojením koncovky »ol«. V tom směru jest k vývodům stížnosti především poznamenati, že nelze, jak snaží se stížnost dovoditi, známkové slovo »anusol« pokládati za složené ze dvou slov, neboť přípona »ol« má povahu pouhé koncovky bez samostatného, vlastního významu, byť i snad užívalo se někdy písmen »ol« jako zkratky pro slovo »oleum«. Zbývá tedy otázka, zdali slovo »anus« připojením oné koncovky ztrácí povahu slova z řeči (latinské) převzatého, t. j. zdali slovní útvar »anusol« možno jest posuzovati jako nové slovo uměle utvořené (fantasijní). Otázka tato jest povahy skutkové a odpověď k ní může tudíž nss přezkoumávati jen v rámci § 6 zák. o ss. Nss však neshledal úsudek, že známkové slovo »anusol« jest slovem fantasijním v naznačeném smyslu, a nikoli tedy pouhým výrazem popisným (§ 1 novely), logicky nemožným nebo zřejmě mylným. Poněvadž pak přes tuto mez při svém přezkoumávání nař. rozhodnutí, jak bylo vyloženo, jíti nemůže, nemohl nss ani stížnost, pokud obrací se proti výroku žal. úřadu, jímž neuznal slovo »anusol« za nezpůsobilé k zápisu jako známka a tudíž i za nezpůsobilé ochrany, shledati důvodnou.
Zabývaje se pak další otázkou zaměnitelné podobnosti obou výše
uvedených známek, uvážil nss toto:
Známk. novela z r. 1895 stanoví v § 3, že známka může býti vymazána na základě § 21 lit. c) zák. také z toho důvodu, že jest některé známce pro tentýž druh zboží dříve zapsané a po právu trvající tak podobná, že rozdíly mohou býti obyčejným kupcem tohoto zboží postřehnuty jen při obzvláštní pozornosti. Co zákon míní výrazem podobnost známek, třeba jest vyložiti z účelu, jejž právo známkové vůbec a zejména uvedený předpis sleduje. Tento účel sluší se zřetelem k podstatě předpisů práva známkového spatřovati ve snaze chrániti majetníka známky v posici, již získal zápisem své známky do rejstříku, t. j. poskytnouti mu ochranu, aby nebyl při provozování svého závodu poškozen tím, že by jiný podnikatel užíval známky stejné nebo podobné, tak že by zboží podniku cizího mohlo býti omylem pokládáno za zboží ze závodu majetníka známky dříve zapsané. Základním kriteriem působnosti známek podle § 3 novely jest tedy možnost omylu v naznačeném směru způsobená obsahem známek.
I když tedy známky, o jejichž srovnání jde, se svým zrakovým a sluchovým dojmem z části různí, přece nelze úsudek o jejich podobnosti podle § 3 známk. novely označiti jako nemožný, lze-li připustiti možnost omylu, ve směru právě uvedeném. Žal. úřad v nař. rozhodnutí, jehož obsah byl úvodem podán, porovnávaje obsah obou v daném případě se střetnuvších známek, dospěl ku zjištění, že podstatné součásti obou známek, ovládající jejich celkový dojem, t. j. slova »anusol« a »anusan« jsou si navzájem podobny. Stížnost správnost tohoto zjištění nepopírá a nss neshledal, že by odporovalo správním spisům. Dospěl-li pak žal. úřad na podkladě tohoto bezvadného zjištění k úsudku, že proto jsou si i známky samy tak podobny, že přes rozdíly, které rovněž konstatoval, možnost omylu u průměrného konsumenta tak, jak je má na mysli § 3 známk. nov. vyloučena není, neshledal nss ani tento jeho závěr jako logicky nemožný neb jinak vadný.
Stížnost není tudíž ani pokud bere v odpor výrok žal. úřadu, že sporné známky jsou si podobny, důvodná, a bylo ji proto v celém rozsahu zamítnouti.

Citace:

č. 6633. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 30-33.