Č. 6796.

Samospráva obecní. — Policejní právo trestní
(Slovensko): * Uložení pořádkové pokuty dle § 27 zák. č. 243/22 předpokládá, že jde o porušení povinností náležejících starostovi v této jeho funkci, vyplývajících z této funkce jako starosty města (obce) ve správě městských (obecních) záležitostí.
(Nález ze dne 15. října 1927 č. 18520.)
Věc: Josef Vl. v R. proti župnímu úřadu ve Zvolenu stran pořádkové pokuty dle § 27 zák. č. 243/22.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podle spisů pronesl prý st-l, starosta města R., dne 7. července 1924 u příležitosti zájezdu sportovního klubu RPOS do Š. při banketu řeč toho obsahu, že dostalo se mu úlohy, aby odpověděl jménem zmíněného klubu na pozdravná slova předsedova. Děkuje panu předsedovi za srdečné maďarské pohostinství, nemůže však děkovati tak, jak by si sám přál, neboť kdyby tak učinil, a kdyby tak mluvil, zavřeli by ho doma do vězení. Pravdu má prý pan předseda, že postavili mezi nás čínské zdi a zavřeli nás tak od sebe navzájem. Avšak tyto čínské stěny stávají se pozvolna průhlednými, což dokazuje i to, že jsme sem nyní přišli. Přišli jsme, abychom obnovili spojení mezi dvěma sportovními spolky a abychom oplatili jejich pohostinské vystoupení v R. Mohu ujistiti pány, kdybychom byli mohli přijati vás v R., jak bychom byli chtěli s maďarským pohostinstvím, že by tím náš sportovní klub byl býval jen poškozen, a že by to bylo mělo škodlivé následky. Doufám, že toto naše setkání není konečné, a že i nadále budeme moci použíti vašeho maďarského pohostinství. Pozdravuji vás ještě jednou z hloubi svého srdce jménem RPOS.
Přípisem z 30. března 1925 vrátil ministr pro Slov. předložené mu spisy župnímu úřadu ve Zvolenu s tím, že proti starostovi nemá místa disc. řízení, nýbrž že mu může býti toliko uložena pořádková pokuta na základě §u 27. zák. č. 243/22, když zanedbává své povinnosti. — Státní zastupitelství v R. prohlásilo přípisem z 9. června 1925, že v řeči st-lově neshledává skutkové povahy trestního činu, stihatelného podle zák. na ochranu republiky.
Rozhodnutím z 29. prosince 1925 uložil okr. úřad v R. st-li na základě §u 27. zák. č. 243/22 pořádkovou pokutu ve výši 200 Kč pro neslušný projev učiněný proti čsl. republice v cizině. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání z důvodů první instance, jakož i proto, že st-l nemohl podvrátiti skutkový stav jemu za vinu daný.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Jak ze správních spisů patrno, vycházel úřad první instance z předpokladu, že proti st-li jakožto starostovi města R., velké obce po rozumu vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb., nemá místo disc. řízení pro výrok jemu za. vinu daný, nýbrž že bylo by lze postihnouti ho toliko pořádkovou pokutou podle §u 27 zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb., a vzav za prokázáno, že st-l výroku toho skutečně se dopustil, uložil mu onu pokutu na základě tohoto zákonného ustanovení. — Totéž stanovisko zaujal pak i žal. úřad potvrdiv výrok ten přes st-lovo odvolání, v němž týž výslovně vytýkal, že předpisu toho v daném případě vůbec nelze použíti, a spatřoval tedy i žal. úřad v cit. § 27. dostatečný právní základ, aby proti st-li pořádkovou pokutou tam zmíněnou nastoupil. Po názoru nss-u není však vzhledem k doslovu cit. zákonného předpisu pochybností, že ustanovení to má na mysli pouze případ, kdy starosta obce v této své funkci zanedbává povinnosti jemu jako starostovi při správě obce náležející a poskytuje takto zákon politickým úřadům možnost a právo, aby takovému nesprávnému postupu bránily, trestajíce liknavého starostu pořádkovou pokutou pro zanedbání jeho povinností a nutíce ho tím, aby napříště povinností těch byl dbalejším.
Správnosti tohoto výkladu nasvědčuje, jak st-l právem poukazuje, i závěrek onoho předpisu, dle něhož může býti obci uloženo, aby nahradila útraty vzešlé tím, že starosta přes svou zákonnou povinnost opominul opatření, jež učiniti náleželo mu dle platných ustanovení. Byla-li tato povinnost obce, ručiti za následky starostova opominutí — v čemž spatřována patrně větší záruka řádného plnění oněch povinností — vyslovena v konstruktivní a logické souvislosti (arg. slůvko a), s předchozí pohrůžkou pořádkové pokuty starostovi pro zanedbání jeho povinností, nepřipouští tento doslov cit. zákonného ustanovení jiného výkladu, než že jde právě jen o opatření, jehož cílem bylo zjednati záruku za řádné plnění povinností náležejících starostovi obce v této jeho starostenské funkci, nikoli však povinností jiných, jež s funkcí tou nejsou v kausální spojitosti.
V daném případě nebylo zjištěno nic, z čeho by bylo důvodně souditi, že st-l u příležitosti, kdy jemu za vinu daný výrok pronesl, vystupoval ve své starostenské funkci. Naopak z doslovu výroku I. instance potvrzeného i žal. úřadem, je dostatečně patrno, že úřad sám z onoho předpokladu nevycházel, zjistiv toliko, že st-l jel v téže době, kdy konal se zájezd sportovního klubu RPOS, taktéž do Š., a že byv požádán členy klubu odpověděl jeho jménem za přivítání, jehož se jim tam dostalo. Nezjistil tudíž žal. úřad nic, co by nutkalo k závěru, že st-l zúčastnil se onoho zájezdu v jakékoli relaci ke svému postavení starosty města R. a že by byl tam v této své funkci, jménem a v zastoupení města, vystupoval.
Z celé výstavby rozhodnutí první instance, žal. úřadem schváleného, jež je tudíž považovati i za projev jeho názoru, lze souditi na jeho stanovisko toliko s hlediska, že úřad spatřoval zanedbání povinností st-lových v tom, že byť i nevystupoval tam ve své funkci starosty, měl se onoho, po názoru žal. úřadu závadného výroku zdržeti tím spíše, když jako veř. funkcionář, starosta města, složivší §em 59. ob. vol. řádu předepsaný slib věrnosti čsl. republice, byl tím více povinen šetřiti dobré pověsti republiky, a neuváděti ji ve světlo po názoru žal. úřadu nepravé a způsobilé poškoditi její dobré jméno.
Avšak i kdyby st-l ohledu toho, k jehož šetření je každý občan republiky povinen, nebyl šetřil, jeho čin za daných okolností nepřestal by býti činem osoby soukromé, který s jeho funkcí starosty města R. a s povinnostmi uloženými mu mocí jeho starostenského úřadu správou obecních záležitostí ve spojitosti není, když i momenty, na něž úřad takto poukázal, bylo by snad pokládati za přitěžující okolnosti při posouzení trestnosti činu v případě, že by čin ten byl podle platného právního řádu stihatelným.
Ale pak chybným je názor, že st-l dotčeným výrokem zanedbal tyto povinnosti a není zde podmínek, za kterých by úřad v základě §u 27 zák. č. 243/1922 mohl postihnouti ho pořádkovou pokutou tam stanovenou.

Citace:

č. 6796. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 317-320.