Č. 6639

.
Obecní úředníci: Úhrnný příjem obecního úředníka nesmí podle zák. 495/21 a 394/22 přesahovati úhrnný příjem obdobného úředníka státního; avšak pro redukci základního služného, které obecnímu úředníku bylo obcí pravoplatně přiznáno, jako takového neposkytují uvedené zákony opory; případný přebytek nutno proto odstraniti redukcí mimořádných požitků.
(Nález ze dne 14. června 1927 č. 12955).
Věc: Josef W. v M. (adv. Dr. Jar. Rosenbach z Liberce) proti moravskému zemskému výboru o úpravě služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl usnesením obecního zastupitelstva v M. z 24. dubna 1922 jmenován def. účetním této obce. V sezení ob. zast. ze 13. února 1920 byly k žádosti ob. úředníků jejich služ. poměry podle zák. č. 443/19 upraveny a byl při tom st-li dekretem z 1. července 1921 přiznán základní plat podle 8. hodn. tř. 4. stupně plat. stát. úředníků s příslušnými trienálkami po 12,5% základního platu, s 20% příbytečným a s příslušnými drah. příspěvkv. Ve schůzi dne 13. června 1925 provedlo ob. zastupit. dle zákonů č. 495/21 a č. 394/22 novou úpravu plat. poměrů ob. úředníků. Při tom byly služ. požitky st-lovy za srovnání se státním úředníkem skupiny C tím způsobem sníženy, že mu zachovávajíc systém platový dle zák. č. 443/1919 bylo přiznáno zákl. služné toliko dle 9. hodn. tř. 1. stupně plat. stát. úředníků s příslušnými trienálkami, příbytečným a drah. přídavky. Odvolání proti tomuto usnesení st-lem podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto podstatně z těchto důvodů: Zákony č. 495/21 a 394/22 byly služ. požitky ob. úředníků stanovené usnesením ob. zastupitelstva od 1. ledna 1923 uvedeny na míru požitků státních úředníků stejné kategorie, resp. aspoň na míru stanovenou zákony č. 443/1919 a 312/1920. Poněvadž st-l jest ustanoven v oboru účetním a obcí nebyla žádána vyšší kvalifikace, není pochyby, že jemu přísluší služ. požitky toliko dle § 19 II. 3 zák. č. 443/1919. Z toho vychází, že dosavadní služ. požitky st-lovy (zákl. služné 8/4 se šesti trienálkami) přesahují nejen služné stát. úředníka skupiny C, nýbrž i minimální požitky stanovené zákonem č. 443/1919 pro úředníky účetní služby. Obec byla proto nejenom oprávněna, nýbrž dokonce povinna tyto požitky zredukovati na zákonnou míru.
Stížnost obrací se proti tomu, že st-lovo základní služné bylo sníženo.
Nss shledal tuto námitku důvodnou.
Zákony č. 495/1921 a 394/1922 ustanovují, že služ. požitky ob. úředníků stanovené služ. řády nebo usneseními obce, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků státních úředníků stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, mají býti uvedeny na míru tuto. Tato zásada dá se provésti jen tam, kde platový systém platný pro obecní úředníky jest upraven podle státního systému platového tím způsobem, že služ. příjem obecního úředníka sestává ze složek téhož druhu jako příjem státního úředníka. Ale tam, kde požitky ob. úředníků spočívají na podstatně odlišném platovém systému zák. č. 443/1919, jest porovnání jednotlivých druhů požitků obtížné, neboť druhy ty nejsou tu a tam téhož způsobu, jednotlivé složky pak — které by snad stejného způsobu byly — nelze z celku vytrhnouti. V takových případech může býti intencím prosincových zákonů vyhověno jen tím způsobem, že úhrnný příjem ob. úředníka srovná se s úhrnným příjmem stát. úředníka stejné nebo rovnocenné kategorie a že — pokud příjem ten přesahuje příjem stát. úředníka — redukuje se na jeho výši, při čemž podle zásady, že nabytá práva jest pokud možno zachovávati, zřejmě počíti jest s redukcí u mimořádných požitků (drah. příspěvků). Svoboda obcím § 19 zák. č. 443/1919 výslovně přiznaná, aby svým úředníkům v rámci platového systému tohoto zákona přiznaly zejména vyšší základní služné nežli podle minimálních sazeb § 19 cit zák., nebyla prosincovými zákony nijak dotčena. Avšak úhrnný příjem ob. úředníka nesmí přesahovati úhrnný příjem obdobného úředníka státního.
V daném případě byly služ. požitky st-lovy dekretem 1. července 1921 upraveny na základě platového systému zák. č. 443/1919 a byl mu při tom zákl. plat přiznán podle 8/4 stát. úředníků. Pro redukci tohoto jemu obcí pravoplatně přiznaného základního služného jako takového neposkytují prosincové zákony, jak svrchu dolíčeno, žádné opory. Opačný názor žal. úřadu jest právně mylný.
Nař. rozhodnutí ovšem tvrdí také, že požitky st-lovy, jak mu byly cit. dekretem přiznány, převyšují požitky obdobného stát. úředníka skupiny C. Avšak nehledě k tomu, že tato okolnost by neospravedlňovala redukci zákl. služného, nýbrž nejprve jen drah. příspěvků, postrádá toto tvrzení žal. úřadu jakéhokoliv skutkového podkladu.

Citace:

č. 6639. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 43-45.