Č. 6624.

Vystěhovalectví: žádati za vydání odznaku a legitimace pro zaměstnance vystěhovalecké společnosti může jen tato společnost, nikoliv zaměstnanec sám.
(Nález ze dne 10. června 1927 č. 10071).
Věc: Emanuel H. v Praze (adv. Dr. Vlad. Domorázek z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. m. taj. Dr. Jan Vlasatý) stran vydání legitimace dle § 17 zák. č. 71/1922.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na podkladě zprávy policejního ředitelství v Praze, že st-l jako zřízenec Gunardovy paroplavební akc. společnosti v Praze vybíral od vystěhovalců neoprávněné poplatky za pořizování opisů některých listin, odvolalo min. soc. péče výměrem z 20. října 1925 povolení dané uvedené společnosti, aby st-l mohl býti používán mimo obchodní místnosti k přejímání a dalšímu dopravování vystěhovalců, a vyžádalo si vrácení legitimace a odznaku jmenovaného zřízence. Podáním z 11. září 1926 žádal st-l, aby mu legitimace a odznak byly opětně vydány, a v případě, že by této žádosti nebylo vyhověno z důvodu, že k žádosti legitimována jest vystěhovalecká společnost, aby o tom byl v krátké cestě vyrozuměn jeho právní zástupce k cíli odstranění tohoto event. formálního nedostatku. Nař. rozhodnutím sdělilo min. soc. péče st-li, že nemůže jeho žádosti vyhověti, poněvadž k jejímu podání ve smyslu § 17 zák. z 15. února 1922 č. 71 Sb. legitimován není, a dodalo, že neudělilo by žádné dopravní společnosti oprávnění, aby jej zaměstnávala mimo obchodní místnosti a používala ho k přijímání a dalšímu dopravování vystěhovalců, ježto pro oprávnění to není žádaných předpokladů ve smyslu shora cit. zák.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Žal. úřad odůvodnil svůj názor, že st-1 není k podání žádosti za vydání odznaku a legitimace dle § 17 zák. č. 71 z r. 1922 legitimován, pouhým poukazem na tento zák. předpis. Jak ze spisů patrno, stojí úřad na stanovisku, že pouze podnikatel dopravy a jeho zástupce jest legitimován k podání žádosti. Tento právní názor nutno uznati správným. § 17 cit. zák., který pojednává o zaměstnancích podniků zabývajících se dopravou vystěhovalců, zejména o zaměstnancích, jichž podnikatel užívá mimo obchodní místnosti, obsahuje předpisy vymezující oprávnění podnikatele dopravy a jeho zástupce. Jen jim může min. soc. péče povoliti používání zaměstnanců na určitých místech mimo obch. místnosti, k přijímání a dalšímu dopravování vystěhovalců. Zaměstnanci takto používaní musejí býti opatřeni úřední legitimací a odznakem. Zaměstnávání určitého zaměstnance mimo obch. místnost jest závislé na vůli zaměstnavatelově a záleží tudíž také jen na něm, zda chce u min. soc. péče zažádati, aby pro toho neb onoho zaměstnance bylo uděleno povolení v § 17 vyznačené; v důsledku toho jest dožadování se legitimace a odznaku pro určitého zaměstnance jen věcí podnikatele dopravy a jeho zástupce. Nějaký bezprostřední právní poměr mezi zaměstnancem a min. soc. péče tímto ustanovením založen nebyl. Vzhledem k tomu jest jen podnikatel dopravy, resp. jeho zástupce k podání žádosti, o kterou jde, legitimován a jest tudíž výrok žal. úřadu, odpírající st-li tuto legitimaci, ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 6624. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 15-16.