Č. 6630.

Pozemková reforma: * I směna fideikomisního majetku za alodní je právním jednáním vyžadujícím svolení stpú-u dle § 7 zák. záb.
(Nález ze dne 11. června 1927 č. 12082).
Věc: Andrej H. B. v P. (adv. Dr. Emil Gyuris z Bratislavy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran svolení ke směně fideikomisního majetku zabraného za alodní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádosti st-le jak v příčině směny alodního majetku za fideikomisní, tak i stran nároku dle § 11 a 20.
Předmětem sporu jest otázka nesvolení žal. úřadu k dohodě stran směny části zabrané fideikomisní půdy za zabranou půdu alodní.
Žal. úřad posoudil otázku tu s hlediska § 7. zák. záb., st-l pak nejen že proti tomuto stanovisku žal. úřadu nic nenamítá, nýbrž výslovně uznává, že právě tento předpis je pro vyřešení oné otázky jedině rozhodný. Po názoru nss-u právem, kdyžtě není pochybnosti o tom, že právní jednání toho druhu, totiž směnu, kterou část nemovité majetnosti, dosud fideikomisní, má býti svěřenského svazku zproštěna a státi se jměním alodním, jinému vlastnického subjektu náležejícím, alodní jmění pak vystoupiti má z disposice svého dosavadního vlastníka a splynouti se jměním vázaným — kvalifikovati jest jako zcizení dotčených majetkových objektů po rozumu cit. § 7 záb. zák.
Podle právního názoru, jejž nss vyslovil již v nál. Boh. 557/20 adm., Boh. 1535/22 adm. a Boh. 4432/25 adm., může žal. úřad odepříti svolení k právním jednáním v citovaném § 7 záb. zák. uvedeným jen tehdy, kdyby dotčená právní jednání byla způsobilá, aby ztížila nebo znemožnila provedení poz. reformy, zejména příděl zabraných pozemků.
Z téhož právního názoru vychází v dnešním sporu jak žal. úřad, tak i st-l, rozcházejíce se toliko v závěru, zda podmínky ty zde jsou či nejsou. Kdežto totiž st-l má za to, že ony škodné účinky při provádění poz. reformy zamýšlenou směnou nastati nemohou, poněvadž prý nejde o nic jiného, než o změnu vlastnického subjektu, kdežto oba majetkové soubory, směnou tou dotčené, zůstanou i na dále v záboru, a tudíž i v disposici žal. úřadu, vidí žal. úřad v oné směně ohrožení svých cílů proto, že by mu unikla půda, které za daných okolností a poměrů k provedení poz. reformy nutně potřebuje. Ke správnému vyřešení tohoto rozporu mezi oběma stranami jest nutno vyjasniti si předem skutečný stav věci a přihlédnouti k účinkům, jež by zamýšlená směna v příčině obou majetkových souborů mohla přivoditi. V tom směru je nesporné, že každý z obou zmíněných souborů podléhá sám o sobě záboru podle § 2 záb. zák., že by podléhal záboru i po oné směně, že při každém z nich jde o jiný vlastnický subjekt a že alodní majetnost čítá nyní asi 491 kj. půdy (v tom 120 kj. půdy zemědělské a cca 371 kj. půdy jiné), kdežto plocha majetnosti dosud fideikomisní, o jejíž vyloučení ze svěřenského svazku se žádá, činí 1393 kj. půdy zeměd. a jiné, a krom toho asi 948 kj. půdy lesní, jak žal. úřad v nař. rozhodnutí výslovně uvedl a jak st-l nepopřel. Posléze jest nesporné, že stran fideikomisního majetku byl nárok dle § 11. záb. zák. již vyřešen, kdežto na majetek alodní nárok ten dosud vyřešen není.
Ale pak již z těchto nesporných okolností je zřejmá a nepochybná nesprávnost názoru hájeného st-lem, že by povolením směny přivoděna byla toliko změna vlastnického subjektu k tomu nebo onomu objektu, kdežto zábor sám že by zůstal onou transakcí nedotčen. Pravda, že oba soubory zůstaly by, jak již uvedeno, i nadále postiženy záborovým nexem, ale proti nynějšímu stavu s tím rozdílem, že st-l může nyní uplatniti nárok dle § 11. záb. zák. již jen v příčině nynějšího svého majetku alodního, čítajícího, jak uvedeno, celkem asi 491 kj. půdy vůbec, kdežto v případě směny oněch 1393 kj. a 948 kj. půdy dosud svěřenským svazkem postižené a nalézající se — vzhledem k tomu, že nárok dle § 11 záb. zák. na majetek vázaný byl již pravoplatně vyřešen — v disposici žal. úřadu pro plnění úkolů poz. reformy, tato disposice byla by ohrožena případným nárokem st-lovým na propuštění půdy dle § 11 z tohoto komplexu, který by nabyl směnou povahy souboru od fideikomisní majetnosti odlišného a samostatného. Nešlo by tudíž o pouhou změnu vlastnického subjektu, nýbrž o právní jednání, kterým by byl zjednán jiný, od dosavadního stavu odlišný podklad nejen pro případný st-lův nárok dle § 11. záb. zák. v příčině alodního jmění, — v příčině pozemků, na něž by se st-lova reklamace mohla vztahovati —, nýbrž i s hlediska disposičního práva žal. úřadu s tou kterou půdou, jak právo to založeno jest nynějším stavem skutkovým i právním.
S hlediska pouhého množství půdy, jež by i nadále disposici žal. úřadu byla podrobena, směna ta by ovšem změny nepřivodila, když oba soubory, jak zbytek fideikomisní podstaty, tak i nově utvořená podstata alodní, zůstaly by i po změně zabrány, a když i pak by mohl st-l uplatniti svůj případný nárok dle § 11 záb. zák. již jen jeden — na jmění alodní —, a když posléze rozsah nároku toho byl by týž, jako nyní před směnou. Nešlo by tedy o úbytek půdy, nýbrž toliko o to, že svolením k zamýšlené směně dostalo by se žal. úřadu k plnění jeho úkolů případně půdy jiné, než se kterou může nyní disponovati. K tomu právě směřuje st-lův úmysl, kdyžtě prý půda, jež mu dosud z jeho býv. alodního majetku zůstala, svou jakostí, polohou a druhem kultury (zemědělská a jiná) nehodí se vůbec k účelnému hospodaření a nepřipouští prý ani účelného uplatnění nároku dle § 11 záb. zák., jehož vyřešení na majetek alodní zamýšlí se st-l teprve domáhati. Žal. úřad vidí však právě v této záměně půdy úskalí, o něž by mohlo řádné provedení poz. reformy ztroskotati, poněvadž, jak ve svém výroku podrobně rozvedl a dovodil, potřebuje právě této půdy, jejíž směny st-l se domáhá, a to v celém jejím rozsahu, k provedení reformy a zejména i přídělového řízení, kdežto půda dosud alodní, jež by onou směnou úřadu připadla, k účelům těm prý způsobilou není.
V tomto směru dovolává se úřad v nař. rozhodnutí určitých, konkrétních okolností, že totiž pozemky dosud alodní jsou odlehlé, hospodářsky méně cenné a pro svou značnou vzdálenost od přídělců k účelům poz. reformy méně vhodné, kdežto pozemky, o jichž směnu se žádá, jsou prý jakosti velmi dobré, pro provedení reformy zvláště vhodné, o něž uchází se velký počet osob ze zájmových obcí B., M. a R. K., kdež poptávka po půdě je tak naléhavá, že nelze se této potřebě vyhnouti.
Svolením k žádané směně získal by žal. úřad celkem 490 kj méněcenné a značně odlehlé půdy, na kterou tou dobou není naléhavé poptávky, naproti tomu ztratil by nepoměrné množství — 1393 kj. — půdy zemědělské a jiné, jíž ke svým účelům bezpodmínečně potřebuje, a krom toho 948 kj. půdy lesní, požadované min-em zeměd. k sestátnění. Tím prý by celé tři zájmové obce, které nemohou býti uspokojeny z jiného zabraného majetku, byly z řízení přídělového naprosto vyloučeny tak, že by se zde zcela znemožnilo provedení poz. reformy.
Správnosti tohoto zjištění a předpokladů st-l nepopírá, ba nebrojí ani proti závěru, k němuž žal. úřad v příčině ohrožení cílů poz. reformy dospěl. Jediná námitka, na kterou z doslovu stížnosti v tomto směru lze souditi, jest, že prý pro otázku, zda směnu jest či není povoliti, nerozhodnou je okolnost, kolik uchazečů je o příděl půdy, kdyžtě prý žal. úřad dle dohody z 25. května 1923 není oprávněn podniknouti před 1. říjnem 1926 jakýkoli akt k provedení poz. reformy, do té doby však že může nastati změna poměrů do té míry, že nebude uchazečů.
Nss námitce té nemohl přiznati důvodnost, když se dle oné dohody žal. úřad zavázal toliko, že zbývající zeměd. půda st-lova velkostatku nebude před 30. zářím 1926 přejímána, čímž však konečného převzetí oné půdy nikterak se nevzdal, a náleží mu tedy plným právem zabrániti již nyní všemu, co by provedení poz. reformy mohlo státi v cestě.
Zůstal-li však nevyvrácen závěr žal. úřadu, konkrétními okolnostmi a daty doložený a logicky z nich plynoucí, že směnou, jíž se st-1 domáhá, ztížení nebo znemožnění to by skutečně mohlo nastati, nevybočil žal. úřad z mezí zák., když ke směně té nesvolil, a jest tudíž stížnost, tvrdící opak, bezdůvodná. Při tom se nss nemusil a nemohl zabývati otázkou, zda a jaký vliv na tento spor mohly by míti důsledky zák. ze 3. července 1924 č. 179 Sb., kdyžtě otázka ta ve správním řízení ani stranou ani úřadem nebyla přivedena na přetřes a ani stížnost po této stránce není provedena.

Citace:

č. 6630. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 24-26.