Čís. 6408.

Při odsouzení pro přestupek podle § 5 vlád. nař. č. 157/1939 Sb. z. a n. (o ochraně oběhu zákonných platidel) nelze vysloviti propadnutí platidel, jejichž zadržováním nebo uschováváním byl čin spáchán.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1939, Zm I 555/39.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku okresního soudu v N. právem:
Rozsudkem okresního soudu v N. byl porušen zákon v ustanovení § 2 vládního nařízení ze dne 4. července 1939, č. 157 Sb. z. a n., pokud jím bylo vysloveno, že částka 9 636 K 20 h propadá ve prospěch Protektorátu Čechy a Morava. Výrok o propadnutí této částky se zrušuje. Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v N. byli Otto S. a Bedřiška S. uznání vinnými přestupkem podle § 4, č. 1 — správně podle § 5, odst. 1 — vládního nařízení ze dne 4. července 1939, č. 157 Sb. z. a n., spáchaným tím, že úmyslně jednali proti zákazu, uvedenému v § 4, odst. 1, písm. a) téhož nařízení. Okresní soud vyslovil kromě hlavního trestu na penězích též propadnutí částky 9 636 K 20 h, která byla podle trestního oznámení zabavena a uložena na uzavřeném účtu u Městské spořitelny v Č. Výrok o propadnutí odůvodnil okresní soud poukazem na ustanovení § 2 téhož nařízení. Rozsudek je pravoplatný.
Uvedený předpis, podle něhož jest vysloviti v rozsudcích, že náhradní platidla, jakož i veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch Protektorátu Čechy a Morava, platí a lze ho použíti, jak plyne nepochybně z jeho znění a umístění ve zmíněném nařízení, jen při odsouzení pro trestný čin, uvedený v § 1 tohoto nařízení. Na trestnou činnost, uvedenou v ustanoveních §§ 4 a 5 tohoto nařízení, která jsou obsažena v jiném (druhém) jeho oddílu, se předpis § 2 nevztahuje. Na přestupek podle § 5 nařízení, jímž byli Otto a Bedřiška S. jediné uznáni vinnými, není stanoven ani v nařízení č. 157/1939 Sb. z. a n., ani v jiném zákonném ustanovení vedlejší trest propadnutí platidel, jež byla proti zákazu § 4, odst. 1, písm. a) zadržována nebo uschovávána bez hospodářské potřeby nebo nad její míru. Použití obdoby v otázce, lze-li některý skutek pokládati za trestný čin a jakým trestem má býti stižen, je vyloučeno vzhledem k ustanovení čl. IV uvozovacího zákona k trestnímu zákonu a § 111, odst. 2 ústavní listiny. Uznav na propadnutí částky 9 636 K 20 h, použil okresní soud nesprávně zákona v ustanovení § 2 nařízení č. 157/1939 Sb. z. a n. a vykročil ze své trestní moci (§ 281, č. 11 tr. ř.). Stalo se tak k újmě Otty a Bedřišky S.
Bylo proto vyhověno zmateční stížnosti na záštitu zákona podané generální prokuraturou podle § 33 tr. ř. a podle § 292 tr. ř. uznáno právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 6408. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 212-213.