Čís. 6410.

Držitel, který chrání svoji držbu, ježto by soudní pomoc přišla pozdě (§ 344 obč. z.), tím, že přiměřeným násilím odstraní překážku jejího výkonu a působí na rušitele, aby nebránil jejímu výkonu, se nedopouští ani přestupku podle § 468 tr. z., ani útisku.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1939, Zm I 434/39.) Napadený rozsudek zjistil tento skutkový stav:
František B. podal na Marii C., tchyni obžalovaného Josefa A., zápornou určovací žalobu domáhající se výroku, že žalované nepřísluší služebnost jízdy a chůze přes pozemky č. kat. 374, 376, 378 a 380 kat. obce N. Žaloba však byla zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím i dovolacím soudem. Na to žalovala Marie C. Františka B. na uznání služebnosti chůze a jízdy přes uvedené pozemky. V tomto sporu ujednaly strany dne 9. prosince 1938 smír, podle něhož se zavázaly k částečné směně pozemků a v němž se František B. zavázal, že upraví spornou vozovou cestu, že ji opatří závorou na klíč a že klíč vydá Marii C.
Dne 5. června 1939 se František B. dověděl, že mu obžalovaní Josef a Jan A. jezdí přes pozemek v místech, kde k tomu nebyli oprávněni. Proto na onom místě zřídil dřevěnou závoru, tři metry dlouhou lať, přibitou na třech kůlech. Když obžalovaní znovu přijeli, vytrhl obžalovaný Josef A. závoru, odhodil ji stranou, popošel několik kroků ke kompostu, kde ležela kosa, zdvihl ji do výše a něco křičel na Františka B., pracujícího ve vzdálenosti asi 20 m od závory, z čeho si František B. pamatuje jen slova: »Tak pojď, my se spolu vypořádáme (tak pojď, my ti to dáme).« Druhý obžalovaný učinil několik kroků od potahu a maje v ruce bič rukojetí vzhůru, křičel: »To ti přijde draho (tak pojď, my ti to dáme).« Podle šetření četnictva jeli tehdy obžalovaní po louce mimo cestu, která jim byla smírem přiřčena.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmatečním stížnostem obžalovaných Josefa A. a Jana A. do rozsudku krajského soudu, jímž byli oba obžalovaní uznáni vinnými přečinem podle §§ 1, 2 zákona č. 309/1921 Sb. z. a n. a obžalovaný Josef A. též přestupkem podle § 468 tr. z., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a uložil nalézacímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Podle zjištění napadeného rozsudku jeli oba obžalovaní přes pozemek Františka B. v místech, kde k tomu neměli práva; obžalovaný Josef A. vytrhl závoru, bránící jízdě, zvedl kosu, ležící na pozemku, do výše a křičel na Františka B., pracujícího ve vzdálenosti 20 m: »Tak pojď, my se spolu vypořádáme (tak pojď, my ti to dáme)«; obžalovaný Jan A. —maje v rukou bič rukojetí vzhůru — učinil několik kroků od potahu a křičel: »To ti přijde draho (tak pojď, my ti to dáme).« Na tomto podkladě usoudil nalézací soud, že oba obžalovaní s použitím zbraně hrozili Františku B. újmou na těle, aby jim nezabraňoval v jízdě přes pozemek [aniž uvedené pohrůžky nabyly intensity požadované v § 98, písm. b) tr. z.] a že obžalovaný Josef A. poškodil vytržením závory zlomyslně cizí majetek.
Zmateční stížnost napadá jednak s hlediska zmatku podle § 281, čís. 4 tr. ř. výrok, že obžalovaní jeli přes pozemek v místech, kde k tomu neměli práva, a jednak dovozuje s hlediska zmatku podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř., že nešlo o použití bezprávných prostředků, ježto obžalovaní jednali při výkonu dovolené svépomoci. Podle § 344 obč. zák. patří k držitelovým právům také právo hájiti se ve své držbě a zahnati násilí přiměřeným násilím v případě, že by soudcovská pomoc přišla pozdě.
V souzeném případě použili oba obžalovaní vyhrůžek újmou na těle a obžalovaný Josef A. vytrhl lať, bránící jízdě. Šlo-li jim o ochranu držby (práva jízdy přes pozemek), je souhlasiti se zmateční stížností, že šlo o případ, kde by soudní pomoc přišla pozdě a kde přiměřeným násilím jednak byla odstraněna překážka, která záležela v tom, že byla jízda přes pozemek znemožňována položením závory, a jednak bylo působeno na toho, kdo držbu rušil, aby jim podle jejich přesvědčení nebránil v další jízdě, je proto zmatek podle § 281, č. 9, písm. a) tr. ř. důvodně uplatňován.
Napadený rozsudek opřel svůj výrok ve směru nahoře uvedeném o zprávu četnictva a o smír ve věci C 64/38 okresního soudu v N. Zmateční stížnost v tomto směru vytýká, že řízení zůstalo neúplné (§ 281, č. 4 tr. ř.), ježto nalézací soud nevyhověl návrhům obhajoby, které směřovaly k tomu, aby bylo dokázáno, že obžalovaní jeli přes pozemek v místech, kde jezditi směli. Není vyloučeno, že by nalézací soud došel k jinému závěru o uvedené skutečnosti, kdyby byl provedl navržené důkazy (§ 281, posl. odst. tr. ř.).
Není tudíž dosud způsobem formálně bezvadným vyřešena otázka, zda oba obžalovaní jednali při výkonu (třeba jen domnělého) práva jezditi přes pozemek. Bylo proto vyhověno odůvodněné zmateční stížnosti.

Citace:

Čís. 6410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 215-217.