Čís. 1477.

Porotce není vyloučen (§ 306 tr. ř.), je-li v příbuzenském poměru s tím, komu bylo trestným činem ublíženo.
(Rozh. ze dne 1. února 1924, Kr I 786/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Hradci Králové ze dne 11. října 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté dle §§ů 134, 135 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost spatřuje zmatek čís. 1 §u 344 tr. ř. v tom, že při rozhodování v hlavním přelíčení účastnil se jako porotce Rudolf J., jehož manželka je prý (stížnost praví »má býti«) blízkou příbuznou zavražděného Josefa U-e; stížnost má tedy za to, že onen porotce byl dle Zákona z rozhodování vyloučen pro blízký švagrovský poměr k zavražděnému. Avšak, nehledě k tomu, že obžalovaný ani neprokazuje, ba ani s určitostí netvrdí, že jest zde poměr tak blízkého příbuzenství nebo švagrovství, jaký předpokládá § 306 tr. ř., který v té příčině odkazuje na ustanovení §u 67 tr. ř., nýbrž pouze uvádí, že se obžalovaný po skončeném hlavním přelíčení doslechl, že prý je zde onen příbuzenský poměr neznámého stupně, nemůže zde býti řeči o vyloučení porotce J-y proto, že domnělý jeho švagr (zavražděný U.) není v tomto případě procesní stranou, jak předpokládá § 306 tr. ř. Dle čís. 1 §u 306 tr. ř. — kterýžto § vypočítává důvody vyloučení porotců výčetmo zvláštním ustanovením, zčásti odchylným od §u 67 tr. ř., jednajícího o vyloučení soudců, — jest příčinou vyloučení, když jest porotce se stranami (t. j. se žalobcem, obžalovaným nebo soukromým účastníkem) neb jejich zástupci v takovém svazku, který by dle §u 67 tr. ř. vylučoval soudce z vykonávání úřadu soudcovského. Naproti tomu vylučuje soudce dle §u 67 tr. ř. zmíněný tam svazek nejen se stranami, nýbrž i s osobou trestným činem poškozenou, bez ohledu na to, připojila-li se k trestnímu řízení jako soukromý účastník čili nic. V tomto případě nemohl býti zavražděný stranou vůbec. I kdyby tedy byl mezi ním a porotcem J-ou svazek, ve zmateční stížnosti tvrzený, nevylučoval by jmenovaného porotce z účasti při rozhodování.

Citace:

č. 1477. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 90-90.