Čís. 1459.

»Koupí« ve smyslu §u 477 tr. zák. jest každé úplatné na se převedení podezřelé věci.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1924, Kr II 162/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. prosince 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem dle §u 477 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., namítá zmateční stížnost, že v tomto případě, v němž prý stěžovatel W-ovi za hoblíky, poslané mu náhradou za ztracený kmín, ničeho nedal, nebylo úplatné smlouvy, jakou předpokládá skutková podstata přestupku dle §u 477 tr. zák., jelikož prý oněch 50 Kč, které prý dal stěžovatel W-oví mnohem později, nemělo s hoblíky nižádné souvislosti, nýbrž bylo obvyklou odměnou nádražnímu skladníkovi. Zmateční stížnost je v neprávu.
Již v rozhodovacích důvodech odmítá se obdobná námitka stěžovatelova
případnou právní úvahou, že slovo »koupě« v §u 477 tr. zák. nelze vykládati v omezeném smyslu §u 1053 obč. zák., nýbrž že ve smyslu trestního zákona nutno považovati každé úplatné na se převedení věci podezřelé za koupi a toho, kdo věc takovou na sebe převedl, za kupitele. Právem podřadil proto nalézací soud skutkové podstatě přestupku dle §u 477 tr. zák. čin stěžovatelův, který dle rozsudkového zjištění jednak hoblíky převedl na sebe jako náhradu za ztracený kmín, jednak W-ovi za to, že mu ony hoblíky poslal, dal 50 Kč odměny, neboť takto hoblíky převedl na sebe úplatně, tudíž je ve smyslu §u 477 tr. zák. koupil. Tvrzením, že stěžovatel oněch 50 Kč dal W-ovi mnohem později jako obvyklou odměnu, ocitá se zmateční stížnost v rozporu se skutkovým zjištěním rozsudkovým, dle něhož dal stěžovatel W-ovi uvedenou částku potom, když W., poslav mu bednu hoblíků, ke stěžovateli přišel a ten mu na jeho dotaz odpověděl, že hoblíky obdržel. Tím zjišťuje rozsudek zcela jasně souvislost mezi posláním hoblíku W-em stěžovateli a výplatou oněch 50 Kč stěžovatelem W-ovi, kterou popírá zmateční stížnost.

Citace:

č. 1459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 59-60.