Čís. 1655.

Ustanovení §u 178 (200) tr. zák. stanoví jen jedinou a jednotnou trestní sazbu. Není proto zmatku čís. 11 §u 281 tr. ř., nepřevyšuje-li úhrn trestů (§ 265 tr. ř.) hořejší hranice této sazby.
(Rozh. ze dne 8. června 1924, Zm II 228/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. dubna 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. a), 176 II. a) tr. zák.
Důvody:
Neprávem spatřuje stěžovatel zmateční důvod §u 281 čís. 11 tr. ř. v tom, že nalézací soud, ačkoliv použil ustanovení §u 265 tr. ř. vzhledem k dřívějšímu trestu vězení 4 měsíců, uložil mu trest těžkého žaláře deseti měsíců, čímž překročil hraníce první trestní sazby §u 178 tr. zák., kdyžtě v rozsudku není odůvodněno, že by byl soud použil vyšší sazby tohoto paragrafu. Vzhledem k tomu, že dřívější trest byl stěžovateli uložen rozsudkem sedrie v Bratislavě ze dne 24. března 1924 pro trestné činy, spáchané dne 15. a 16. prosince 1923, tedy před spácháním krádeže, o niž jde, nelze pochybovati, že tu jsou podmínky pro použití §u 265 tr. ř. a že by tudíž šlo skutečně o překročení trestní pravomoci soudní, předpokládajíc ovšem, že by § 178 tr. zák. stanovil dvě různé trestní sazby od 6 měsíců do jednoho roku, a od jednoho roku do 5 let, a že by v tomto případě použití druhé sazby nebylo bývalo odůvodněným. Než předpokladů těch zde není. Ustanovení §u 178 rovněž jako §u 202 tr. zák. obsahuje jen jedinou a jednotnou trestní sazbu, poskytujíc soudci toliko možnost, převažují-li v tom kterém případě okolnosti přitěžující, zvýšiti trvání trestu těžkého žaláře až do 5 let (rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského čís. 604 a 523). Nejvyšší hranicí trestní jest tedy trest těžkého žaláře pěti let, nikoliv jednoho roku, jak stížnost mylně míní, takže o překročení této nejvyšší hranice trestní sazby nelze mluviti. Jelikož nalézací soud vyměřil stěžovateli trest v mezích trestní sazby §u 178 tr. zák., jest zmateční stížnost zřejmě neodůvodněna a slušelo ji proto zavrhnouti.

Citace:

č. 1655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 428-428.