Čís. 1579.

Zákon o podmíněném odsouzení ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.
Zkušební dobu nelze stanovití nad nejvyšší hranici §u 3 zákona.
(Rozh. ze dne 31. března 1924, Zm I 123/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona takto právem :
Rozsudkem krajského soudu v Mostě ze dne 9. března 1922 porušen byl zákon v ustanovení §u 3 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.; rozsudek ten, pokud vyslovuje čtyřletou dobu zkušební, se zrušuje a krajskému soudu v Mostě se ukládá, by dobu zkušební podle zákona znovu ustanovil.
Důvody:
Rozsudkem krajského soudu v Mostě z 9. března 1922 byl Josef J. vinným uznán zločinem podle §§ů 93, 128 tr. zák. a přestupkem podle §u 516 tr. zák. a odsouzen podle §u 128 tr. zák. s použitím §§ů 34, 35, 54, 55 tr. zák. k těžkému žaláři v trvání čtyř měsíců, zostřenému čtyřmi posty. Tento trest prohlášen ve smyslu §u 1 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. za podmíněný a lhůta zkušebna stanovena na dobu čtyř let. Ježto vedle §u 3 cit. zák. doba zkušebna, jde-li o trest peněžitý neb o trest na svobodě do šesti měsíců, činí rok až tři léta, bylo ve smyslu §u 33 a 292 tr. ř. uznati, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1579. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 289-289.