Čís. 1725.

Skutková podstata zločinu ukrývání dle §u 214 tr. zák. předpokládá, že pachatel znal čin chráněncův a podrobnosti, jež jej činí zločinem.
(Rozh. ze dne 16. září 1924, Zm I 543/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 1924, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem ukrývání podle §u 214 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnost opírá se o důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Napadeným rozsudkem byla stěžovatelka uznána vinnou, že jednoho dne v měsíci březnu 1924 v B. pátrající vrchnosti půtahy, sloužící k odhalení zločinu Marie D-ové, zatajila, t. j. jejich vyjevení překaziti neb aspoň stížiti hleděla, a že tím spáchala zločin nadržování zločinu podle §u 214 tr. zák. V důvodech zjišťuje sice rozsudek, že zločinná činnost stěžovatelčina spočívala v tom, že vkladní knížku hospodářské banky v N., znějící na 7000 Kč, o kterou jde a jež tvořila nebo mohla tvořiti půtah k usvědčení Marie D-ové ze zločinu, za vinu jí kladeného, — jde o rozšiřování padělaných německých rentových pětimarkových poukázek (Goldmarkscheine) — četnictvu zatajila, ač jí bylo známo, že D-ová byla pro rozšiřování oněch poukázek ve vazbě, a sledává v tomto jednání stěžovatelky skutkovou podstatu zločinu dle §u 214 tr. zák. Ke skutkové podstatě tohoto zločinu se však předpokládá, by pachatel znal čin chráněncův a podrobnosti, jež čin ten činí zločinem. Těmto podmínkám napadený rozsudek nevyhovuje, ježto neuvádí skutkových оkolností, ze kterých by bylo možno usuzovati, že stěžovatelka věděla, pro jaký trestný čin je D-ová ve vazbě, tím méně pak, že podrobnosti činu dobře znala. Rovněž nezjišťuje, v jaké souvislosti byla vkladní knížka, jejíž zatajení má býti pokládáno za zatajení půtahů sloužících k odkrytí zločinu Marie D-ové, se zločinem padělání po případě rozšiřování padělaných německých peněz. Bez zjištění právě uvedených okolností, jež při správném použití zákona bylo nálezu soudnímu položiti za základ, nelze však zrušovacímu soudu ve věci samé rozhodnouti.

Citace:

č. 1725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 553-554.