Čís. 1630.

Prohlásil-li veřejný obžalobce bezvýhradně, že neshledává důvodů k stíhání (§ 90 tr. ř.), týká se jeho prohlášení celého trestního spisu, ne jenom osob ze zločinu nebo přečinu podezřelých, a nelze potom pokračovati v trestním řízení ani proti osobám, podezřelým toliko z přestupku (§ 2 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 12. května 1924, Zm I 267/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Usnesením okresního soudu na Kladně z 5. října 1923, pokud jím trestní řízení proti Josefu L-ovi vyloučeno bylo z trestní věci U 600/23, pak rozsudkem téhož okresního soudu z téhož dne, pokud jím Anna P-ová sproštěna byla z obžaloby podle §u 259 čís. 3 tr. ř. a pokud jím Anna V-ová odsouzena byla pro přestupek podle §u 308 tr. zák., porušen byl zákon v ustanovení článku IV. uvozovacího zákona k trestnímu zákonu a §u 2 tr. ř., usnesení ono, i odsuzující část rozsudku se zrušují a uznává se ve věci samé: Jana V-ová splošťuje se podle §u 259 čís. 1 tr. ř. z obžaloby, že před 23. květnem 1923 veřejnými řečmi roztrušovala nebo dále rozšiřovala nepravdivou pověst, týkající se těhotenství Žofie L-ové, pověst, co do veřejné bezpečnosti znepokojující nemajíc důvodů dostatečných, by ji měla za pravdivou, a že se tím dopustila přestupku §u 308 tr. zák.
Důvody:
Jak plyne ze spisů okresního soudu na Kladně U 600/23, učinilo četnictvo v K. dne 26. května 1923 oznámení na porodní asistentky Janu V-ovou a Annu P-ovou, že v květnu 1923 rozšiřovaly o Žofii L-ové, rozvedené manželce Josefa L-а v K., nepravdivou pověst, že prý si pomohla od těhotenství. K návrhu zmocněnce státního zastupitelství projednával soud případ ten jako delikt oficiosní podle §u 308 tr. zák. Při hlavním přelíčení dne 24. července 1923 rozšířil veřejný obžalobce obžalobu i na Josefa L-а a při dalším hlavním přelíčení dne 1. srpna 1923 navrhl stihání Josefy Š-ové, Jindřicha S-y, porodní asistentky J-ové, jakož i Josefa L-а pro zločin podle §u 209 tr. zák., pokud se týče porodní asistentky J-ové pro zločin podle §§ů 5, 144 tr. zák. V tomto období přerušil soudce řízení a postoupil spisy státnímu zastupitelství v Praze k návrhu. Přes to, že státní zastupitelství vrátilo dne 30. srpna 1923 spisy s prohlášením dle §u 90 tr. ř., pokračoval soud v řízení proti Janě V-ové, Anně P-ové a Josefu L-ovi a když pak při novém hlavním přelíčení dne 5. října 1923 trestní věc proti nedostavivšímu se Josefu L-ovi vyloučil podle §u 57 tr. ř. k oddělenému projednání, vynesl rozsudek z 5. října 1923, jímž Annu P-ovou podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sprostil, Janu V-ovou však uznal vinnou přestupkem podle §u 308 tr. zák., poněvadž »před 23. květnem 1923 řekla matce Josefa L-а, že žena tohoto Žofie dala si pomoci od šestiměsíčního těhotenství a tak roztrušovala a rozšiřovala pověst nepravdivou, co do veřejné bezpečnosti znepokojující«. Nehledíc, k tomu, že právní podřadění případu pod ustanovení §u 308 tr. zák. bylo od počátku pochybené, dále, že nález rozsudku nevyčerpává ani všech znaků tohoto přestupku, rozsudek porušuje zákon především v ustanovení článku IV. uvozovacího zákona k trestnímu zákonu, neboť podle §u 41 čís. 3-I. zákona na ochranu republiky, jenž, vydán byv dne 31. března 1923, nabyl podle §u 44 účinnosti dne 8. dubna 1923, byla platnost §u 308 tr. zák. již zrušena. Rozsudek odporuje však také základnímu ustanovení trestního řádu, obsaženému v §u 2 tr. ř., podle něhož může soud stíhati trestné činy jen k návrhu žalobcovu. Takového návrhu tu nebylo po vyjádření státního zastupitelství v Praze z 30. srpna 1923, jímž bezvýhradně prohlásilo, že neshledává důvodu ku stíhání, neboť prohlášení to týkalo se zřejmě obsahu celého trestního spisu a nikoliv snad pouze osob, podezřívaných ze zločinu, to tím více, že vůbec nešlo, jak vyplývalo ze spisů, o čin, stíhatelný z moci úřední. Bylo tedy bez návrhu oprávněného obžalobce v trestním řízení proti Janě V-óvé, Anně P-ové a Josefu L-ovi pokračováno.

Citace:

č. 1630. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 373-374.