čís. 1623.

Poměr, sjednaný dohlédacím právem a dohlédací povinností sám o sobě není ještě poměrem ve smyslu §u 132 111. tr. zák., jenž předpokládá kromě závislosti svedené osoby na svůdci též její tělesnou nebo duševní a mravní nedospělost anebo zaostalost.
(Rozh. ze dne 5. května 1924, Zm I 22/24.)
Nejvyšší soud, jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčeni zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 6. prosince 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle §u 132 III. tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného jest. opodstatněna, pokud vytýká napadenému rozsudku zmatek dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Obhájce obžalovaného doplnil přípustným způsobem při zrušovacím líčení písemné vývod)' stížnosti oprávněnou výtkou, že napadený rozsudek řádně nezjistil, zda stěžovatel byl ke svedené Josefě M-ové v poměru §u 132 tr. zák., totiž zda M-ová byla jeho dohledu nebo výchově, nebo vyučování svěřena. Rozhodovací důvody soudu prvé stolice opírají použití trestní normy §u 132 III. tr. zák. na svedení M-ové stěžovatelem k souloži výhradně o to, že M-ová byla jako služka svěřena dohledu stěžovatele jako zaměstnavatele. Tím patrně poukazují důvody k ustanovením §u 16 zákona ze 7. dubna 1866, čís. 11 zák. pro Čechy, dle něhož má zaměstnavatel jako přednosta domácnosti vésti čeleď k mravnému a slušnému životu v domě a mimo dům. Než takovým dohledem o sobě není ještě mezi svůdcem a sváděnou osobou sjednán poměr, jaký předpokládá ustanovení §u 132 tr. zák. Poměr, sjednaný právem dohlédacím a povinností dohlédací, musí býti obdobný poměru, k jakému poukazuje zákon dalšími slovy »k výchově nebo k vyučování«. Nebezpečí zvýšené příležitosti k případnému svedení a větší účinnosti svedení nesmí vyplývati výhradně z hospodářské, společenské nebo jinaké závislosti svedené osoby na svůdci. Musí býti dáno též tělesnou, najmě pak duševní a mravní nedospělostí oné osoby, nedostatkem zkušeností na její straně a jejím neporozuměním anebo nedostatečným porozuměním dosahu smilných činů. Předpokladů, k těmto okolnostem poukazujících, napadený rozsudek nezjišťuje. Uznává-li přes to stěžovatele vinným zločinem §u 132 III. tr. zák., není tento výrok opodstatněn zjištěnými skutečnostmi, spočívá na nesprávném použití zákona a je zmatečným dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. a bylo jej zrušiti. Poněvadž rozsudek soudu prvé stolice nezjišťuje stáří Josefy M-ové v době, kdy byla poprvé stěžovatelem svedena (na jaře 1918), a nezjišťuje zda duševní její méněcennost, o níž jest ve spisech zmínka, byla tu již v době, kdy byla svedena, a dosáhla takového stupně, že u ni činila přes její případnou zletilost nutným dohled a výchovu, nedostává se zrušovacímu soudu potřebného podkladu pro věcné rozhodnutí v tomto směru a nezbylo než postupovati dle čís. 3 §u 288 tr. ř. a vrátiti věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal, a, doplně svá zjištění v naznačeném směru, znovu rozhodl.

Citace:

č. 1623. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 361-362.