Cena

jest dle definice zákonné (§ 304 o. o. z.) vyměřená hodnota věci. Majíť věci ve právu majetkovém význam pouze potud, pokud mají v právním obchodu jakousi hodnotu t. j. jakousi míru užitečnosti. Hodnotu věci vůbec lze měřiti, srovnáme-li ji co do užitečnosti se kteroukoliv věcí jinou. Všeobecným absolutním měřítkem pro hodnotu věcí jsou peníze, jelikož tyto staly se všeobecným měnidlem, jimiž lze veškerých v právním obchodu se nalézajících věcí sobě opatřiti. Proto měříme čili odhadujeme hodnotu věcí pravidelně mírou peněžní; výsledkem tohoto odhadování jest cena věci (cena odhadní § 662 o. o. z.). Pro odhady soudní dokonce zákon sám nařizuje odhadnutí určitou sumou peněžní (§ 304 o. o. z.).
Určení hodnoty díti se může buď dle měřítka objektivního beze všeho zřetele ku zvláštním majetkovým prospěchům, jež věc osobě poskytovati může, anebo dle měřítka subjektivního, totiž vzhledem ku zvláštnímu — buď většímu neb i menšímu — prospěchu, který nějaká věc osobě určité za okolností toliko při této osobě se vyskytujících přináší. Proto rozeznává též zákon (§ 305 o. o. z.) řádnou čili obecnou cenu (pretium commune, ordentlicher, gemeiner Preis), odhadne-li se věc dle užitečnosti, kterouž vzhledem ku času a místu obyčejně a všeobecně pro každého, nehledě ku jeho zvláštním poměrům poskytuje, od ceny mimořádné (pretium singulare, ausserordentlicher Preis), béře-li se ohled na zvláštní poměry a na zvláštní v nahodilých vlastnostech věci se zakládající oblíbení toho, komu jest hodnotu nahraditi. Tak může na př. pozemek, který slouží někomu k arrondování statku jeho, pro tohoto míti vyšší cenu než pro jiné osoby. Cena.
Zvláštní odrůdou ceny mimořádné — ač § 305 o. o. z. ji od této přesně nerozlišuje — jest t. zv. cena zvláštního oblíbení (pretium affectionis, Wert der besonderen Vorlieben) t. j. hodnota vyměřená subjektivně nikoliv vzhledem ku majetkoprávní užitečnosti pro určitou osobu, nýbrž toliko vzhledem ku jejímu ryze osobnímu zájmu (affekci) na některé věci na př. drahé památce. Přesné rozeznávání v tom směru činí rozhodnutí spr. s. dv. ze dne 11. ledna 1881 č. 48 (Budwinski č. 984), vedle kteréhož lze mluviti o mimořádné ceně zvláštní obliby tenkráte, žádá-li majitel věci, aby mu vzhledem ku zvláštnímu oblíbení v nahodilých vlastnostech věci se zakládajícímu vyšší nežli obecná cena byla nahražena, nikoli však, pakli takovéto vlastnosti nebo poměry nabyvatele věci přiměly ku zaplacení ceny vyšší, kdež jedná se pak o mimořádnou cenu zvláštního interesse. Toliko v prvním, nikoliv i ve druhém případě lze ve smyslu § 6. cís. nař. ze dne 19. března 1853 připustiti zmírnění poplatku z převodu majetkového, jenž dle trhové ceny vypadá. Cenu zvláštního oblíbení ovšem nelze zjistiti obyčejným odhadem znaleckým, nýbrž ona může býti pouze určena bezprostředně tou osobou, které má býti nahražena.
Ve všech případech, kde ničeho jiného není umluveno nebo zákonem nařízeno, jest při odhadu věci říditi se obecnou cenou (§ 306 o. o. z.). Zvláště jest škodu způsobenou toliko menším stupněm nedopatření nebo nedbalosti nahraditi dle ceny obecné, kterouž věc v čas poškození měla (§ 1332 o. o. z.). Obecnou cenu statku sluší stanoviti dle čistého výnosu, nikoli dle výnosu hrubého (Roz. nej v. s. ze dne 10. srpna 1868. č. 8746 Gl. U. 3485).
Nejdokonalejším výrazem obecné ceny jest cena tržní (Marktpreis), která může býti dle různosti míst buď cenou tržní v užším smyslu nebo cenou bursovní, neboť na trhu i na burse vyrovnávají se ceny určitého zboží poptávkou a nabídkou. Řádnou tržní cenou (§ 1058 o. o. z.) čili prostřední tržní cenou (čl. 353 obch. z.) jest průměr cen na dotyčném trhu v dotyčném čase docílených. Proto zmiňuje se též zákon ještě zvláště (§§ 417, 419, 1015 o. o. z.) o »nejvyšší ceně«, kterouž nesluší snad rozuměti cenu zvláštního oblíbení, nýbrž onu cenu, která v určitý čas a na určitém místě za kolísajících cen byla největší. Byla-li ve smlouvě jakožto kupní cena určena tržní nebo bursovní cena, sluší v pochybnosti tím rozuměti běžnou cenu, která v čas a v místě splnění nebo na nejbližším tržišti dle stávajících místních zařízení jest stanovena, a nedostává-li se takového stanovení, nebo je-li nesprávnost jeho prokázána, prostřední cenu, která vznikne srovnáváním trhových smluv v čas a v místě splnění uzavřených (čl. 353 obch. z.). Tržní cenu různých druhů peněz a cenných papírů znějících na určitou sumu peněz nazýváme »kursem«. O stanovení úřední bursovní ceny a uveřejňování jejím v bursovním úředním listu srov. čl. Bursa.
Mimořádná cena věci musí žalobci býti nahražena tím, kdo věc, kterou držel, po doručení žaloby z držení pustil, ač-li věc na své útraty žalobci nezaopatří a žalobce vydání věci na skutečném majiteli nežádá (§ 378. o. o. z.). Cena zvláštního oblíbení může býti žádána na obmyslném držiteli, jenž nabyl držení věci činem trestným (§ 335. o. o. z.) a dále na tom, kdo způsobil škodu buď trestným činem anebo ze svévole nebo škodolibosti (§1331 o. o. z.).
Cena zvláštní obliby chová v sobě vlastně odpor, neboť ona má býti hodnotou majetkovou, ač týká se předmětu, jehož (dle § 303 o. o. z.) nelze oceniti, jelikož ryze osobní vztahy individua ku věci nejsou předmětem peněžitého ocenění. Proto má cena zvláštního oblíbení v praksi jen potud význam, pokud majetková ujma se určuje buď přísahou oceňovací nebo volným uvážením soudcovým (§ 214 s. ř.). V řízení vyvlastňovacím k účelům železničním nemá cena zvláštního oblíbení při vypočtení odškodného významu (§ 7. ze dne 18. února 1870 č. 30. ř. z.); rovněž v řízení vyvlastňovacím při asanaci města Prahy (§ 10. zák. ze dne 11. února 1893 č. 22. ř. z.).

Citace:

Cena. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 120-122.