Exekuce politická

(správní).
I. Pojem.
Exekucí politickou v širším smyslu rozuměti sluší řízení úřadů
správních, jímž ve případě neposlušnosti stran provedeny býti mají jich nálezy, rozkazy platební, opatření a nařízení a to dle předpisů donucovacích, jež zpravidla obdobný jsou řízení exekučnímu před soudy civilními. V užším smyslu rozuměti jest exekucí politickou vybírání veřejných dávek úřady politickými a jejich orgány cestou donucení. Exekuci politické podléhají nejen dávky státní, nýbrž i dávky zeměmi, okresy a obcemi zákonným způsobem předepsané, pak všechna plnění, jež dle zvláštních zákonných předpisů mají ráz dávek veřejných, zejména: dávky a plnění pro účely kostelní (§ 23. zák. ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z.), přirážky se státním svolením vypsané a poplatky zákonem uznaných společností náboženských (§ 14. zák. ze dne 20. května 1874, č. 68 ř. z.), příspěvky pro židovská společenstva náboženská (§ 22. zák. ze dne 21. března 1890, č. 56 ř. z.), stanovami vytčené příspěvky na společenstva živnostenská
a živnostenské pokladny nemocenské (§121 živ. ř.), příspěvky na obchodní komory (§21. zák. ze dne 29. června 1868, č. 85 ř. z.), příspěvky k úrazovým pojišťovnám a ku pokladnám nemocenským, zřízeným na základě zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. a mn. j. Úřady musí však též vždy svá opatření zákonnými ustanoveními ospravedlniti a smějí proto též prostředků donucovacích proti osobě a jmění užiti jen na základě zákonných předpisů. O vedení exekuce není systematického zákona, jenž by
platil pro všechna království a země této polovice říše. To bylo příčinou, že bylo předsevzato sestavení všech těchto zákonných předpisů, jež teprve v r. 1878 pro jisté korunní země bylo vydáno a jež pak v r. 1881 na Halič a Bukovinu bylo rozšířeno. Sestaveny pak byly předem předpisy, týkající se vymáhání daní.
II. Zásady.
1. Dv. d. ze dne 19. ledna 1874, č. 228 sb. z. s.; Jos. sb. z. svaz. IV. str. 61. ustanovuje: Jde-li o dobývání nedoplatku, zemské přirážky nebo jiných zeměpanských důchodů, nelze u soudu žalovati nebo právní řízení zavésti, nýbrž má v takových případech vrchnost bezprostředně exekuci vésti; o zájmu, odhadu a prodeji statků movitých i nemovitých platí vůbec předpisy soudního řádu.
2. Dv. d. ze dne 26. února 1789, č. 977 sb. z. s. nařizuje: Šetřeno budiž zásady, že úřadové političtí své nálezy sami provésti а k tomu prostředkův donucovacích, zákonem jim propůjčených, použiti mají. Z pravidla toho platí výjimka jen tehdy, když ku dobývání náhrady prostředky exekuce politické nestačí, nebo když jim vadí práva osob třetích.
3. Dv. d. ze dne 10. března 1832, č. 2548 sb. z. s. obsahuje tato ustanovení :
a) Za exekuci nezaplacených poplatků celních a potravních lze žádati buď u úřadů politických nebo soudních.
b) Voliti jest ten způsob exekuce, od něhož lze se nadíti, že poplatek nejrychleji bude dobyt, a jenž vyžaduje nejmenšího nákladu.
c) Vede-li se exekuce proti držiteli usedlosti, užiti jest prostředku mírnějšího v těch případech, kde zaplacení lze dosici způsobem, držitele méně poškozujícím; proto jest se dříve, než se přikročí ku scizení reality, pokusiti o to, nelze-li vydražením méně potřebných svršků úhrady zjednati.
d) Je-li pravděpodobno, že zaplacení nedoplatku dobyti lze zájmem a prodejem svršků nebo sekvestrací příjmů, s realitou spojených, jest žádati za exekuci u úřadu politického.
e) Za účelem provedení této exekuce má se finanční úřad okresní obrátiti na úřad politický.
f) Ohledně statků nemovitých, pozemkův a práv na nich váznoucích nemá průchod jiný způsob politické exekuce, nežli sekvestrace příjmů.
g) Jedná-li se pouze o prozatímní zjištění na základě nálezů, právní moci dosud nenabyvších, jest se zachovati dle týchž zásad.
4. Dek. dv. kanc. ze dne 24. října 1806, č. 7891 sb. z. s.; prov. sb. zák. pro Štýrsko: Co se týče zjištění takových pohledávek, jež nemohou býti na pořad práva odkázány a ve příčině jichž vyšetřování, rozhodování a exekuce pouze úřadům politickým přísluší, jest se říditi pravidlem, že političtí úřadové jsou oprávněni potřebné zjištění předsevzíti a o provedení jeho soudní úřady bezprostředně dožádati, neb v tom směru úřadům fiskálním (finanční prokuratuře) příkaz dáti. Takové zjištění nemá pak potřebí zvláštního spravení.
5. Nař. dv. kanc. ze dne 5. srpna 1828, č. 2785, prov. sb. zák. pro Štýrsko: Nelze pochybovati, že nezapravené nedoplatky daní politickou exekucí dobývány býti mohou a musí. Octne-li se exekuce ta v rozporu
s právy osob třetích, jest věcí těchto třetích osob, aby nároky své ku platnosti přivedly; exekuce politická ustoupí jim jen tehdy, bylo-li o nich náležitě rozhodnuto.
III. Vymáhání daní.
Řády o vymáhání daní vydány jsou pro Čechy (výn. min. fin. ze dne 4. prosince 1858 č. 46060 č. 14 z. z.); Moravu, Slezsko, Rakousy nad Enží a pod Enží, Solnohrady, Štýrsko, Korutany, Krajinu, Přímoří (výn. min. fin. ze dne 4. března 1878, č. 2702); pro Halič a Bukovinu (výn. min. fin. ze dne 17. července 1854, č. 30130 a ze dne 11. listopadu 1855, č. 49834); pro Tyrolsko (dek. dv. kanc. ze dne 3. října 1822, č. 27316, nejv. rozh. ze dne 24. září 1822 vyhlášené gub. cirk. ze dne 30. října 1822, prov. sb. zák. z r. 1822 pro Tyroly). Předpisy o vymáhání daní pro Dalmácii (dek. dv. kanc. ze dne 31. května 1837, vyhlášený cirk. dalm. gubernia ze dne 12. prosince 1837). Podstatná ustanovení těchto řádů jsou:
1. Úřady exekuční: Zákonné předpisy o nuceném vymáhání daní přímých prováděti a nad nimi bdíti povinna jsou okresní hejtmanství, jakožto úřadové berní I. stolice. Hejtmanství obstarávají záležitosti exekuční orgány finančními ku správě daní přímých jim přidělenými za spolupůsobení úřadů berních a obcí, po případě finanční prokuratury; podřízena pak jsou bezprostředně zemskému úřadu finančnímu, jenž dle instrukce jest povolán, aby bděl nad nuceným dobýváním nedoplatků. O rekursech, stížnostech a představeních, ve příčině vymáhání daní podaných rozhoduje zemský úřad finanční a v další stolici ministerstvo financí.
2. Výkonné orgány: Ku bezprostřednímu provádění nařízení donucovacích, hejtmanstvím vydaných, povoláno jest, pokud není třeba zakročení soudu,
а) vojsko;
b) berní vykonavatelé, pro jednotlivé okresy berní trvale zřízení;
с) osoby úřadem od případu ku případu stanovené a ku předsevzetí úkonův exekučních ověřené.
3. Doba vymáhání: V tom směru stanoví § 4. zák. ze dne 9. března 1870, č. 23 ř. z. toto: Neodvede-li se dlužná daň během
4 týdnů ode dne splatnosti, budiž i s úroky z prodlení až do zaplacení běžícími po uplynutí této lhůty ihned cestou předepsaného řízení donucovacího vymáhána, leč že by podána byla žádost za prominutí daně nebo za posečkání její a úřad politický žádost tu oprávněnou uznal. Ku zahájení a provedení řízení donucovacího jest potřebí příkazu okresního hejtmanství.
4. Prostředky donucovací:
a) exekuční upomenutí, b) zájem, odhad a prodej statků movitých,
c) sekvestrace výnosů statků nemovitých,
d) prodej statkův nemovitých.
5. Útraty řízení exekučního zapraviti, resp. státní pokladně, z níž předem byly poskytnuty, nahraditi povinni jsou ti, proti nimž řízení bylo zahájeno a provedeno.
IV. Vzájemný poměr exekuce politické a soudní: Stanoviti, zdaž a kdy má daň exekučně býti dobývána, jest věcí úřadů finančních; naproti tomu však přísluší úřadům politickým a soudním, ku předsevzetí exekuce výhradně povolaným, určití, jakým způsobem jest exekuci vésti. Z toho plyne, že i stížnosti proti způsobu vedení exekuce jedině politickými a soudními úřady rozhodovány býti mohou. (Rozh. min. fin. ze dne 9. června 1856, č. 4818, Čechy, Morava, Hor. Rak., Štýrsko.) Soudům přísluší rozhodovati o žalobách na náhradu škody, jež způsobena byla exekutovi protizákonnými úkony, za příčinou dobývání daní předsevzatými (roz. ze dne 13. listopadu 1860, č. 10978, sb. »Gl. U.« 1226.). Ku soudnímu exekvování nedoplatků daní netřeba vykázati, že exekuce politická, v té příčině předsevzatá, byla bez úspěchu; neboť byť i úřadům politickým bylo předepsáno, aby se nejprve o exekuci politickou pokusily, není tím přec ještě poskytnuto soudům právo, aby zkoumaly, zda volba ve příčině vedení exekuce finančním úřadem vykonaná jest přiměřena, a aby požadovaly zvláštních průkazův, jimiž by volba ta byla ospravedlněna; nemají zajisté zákonná ustanovení sem spadající úmyslu, vytknouti exekučnímu právu eráru užší meze, než exekučnímu právu osob soukromých (roz. ze dne 24. března 1869, č. 2962, sb. »Gl. U.« č. 3355). Soudní odhad movitostí nemůže býti povolen na základě předchozího politického zájmu movitých věcí, poněvadž exekuční odhad, jejž soud má povoliti, předpokládá zájem dle předpisu s. ř. povolený, který však nijak nenahražuje zájem, správním úřadem vykonaný (roz. ze dne 9. srpna 1870, sb. »G1. U.« č. 8740). I když vymáhá daně úřad politický, jest soudu vyhraženo rozhodovati o soukromých nárocích osob třetích, jež za to mají, že se výkonem exekuce jich držbě, vlastnictví, nebo jiným právům ujma děje a proto úplného nebo částečného zrušení exekuce domáhati se chtějí; soudu přísluší též podle § 3. dv. d. ze dne 29. května 1845 č. 889 sb. z. s. předběžně povoliti zastavení dalších kroků exekučních (plen. roz. ze dne 12. listopadu 1872, č. 11305, sb. »G1. U.« č. 4772). Vykáže-li úřad berní nezaplacené přímé dané, a žádá-li úřad finanční na základě výkazu takového za exekuci, mají soudy žádosti té vyhověti; výkazu, že platební rozkaz byl doručen, při tom netřeba (roz. ze dne 7. května 1873, č. 4049, »Zeitsch. f. Verw.« z. r. 1873 č. 32). Shledá-li ve smyslu dv. d. z 26. února 1789, č. 977 sb. z. s. úřad správní, že prostředky politické exekuce ku vydobytí nezaplacených poplatků jsou nedostatečný, jsou soudcové povoláni, aby povolili vhodné prostředky exekuční a to tím spíše, poněvadž soudové nade vši pochybnost ku dobývání všech nezaplacených daní jsou oprávněni (roz. ze dne 8. července 1873, č. 6335). Není žádným zákonem vysloveno, že za exekuci movitých věcí pro nezaplacené veřejné dávky jen u úřadův politických žádati lze, nýbrž jest zůstaveno úřadům správním, aby posoudily, zda-li jest užiti exekuce politické, či zdali jest zakročiti o exekuci soudní (roz. ze dne 8. ledna 1874, č. 210).

Citace:

Exekuce politická. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 456-459.