Č. 12 457.

Školství: * Učitel ustanovený podle § 4 zákona č. 104/26 Sb. definitivním učitelem bez určení služebního místa nemá při zatímním přidělení na jiné služební místo nároku na nábytečné po rozumu dekretu dvorské kanceláře ze dne 13. září 1804.

(Nález z 20. června 1936 č. 13 800/36.) Věc: Ida B. ve Varhošti proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze ze 6. září 1933 o nábytečném.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka byla dekretem zem. škol. rady v Brně ze 4. července 1930 podle § 4 zákona z 24. června 1928 č. 104 Sb. ustanovena definitivní učitelkou bez určení služebního místa s právní účinností od 29. ledna 1930. Výměrem okr. škol. výboru ve Šternberku z 10. září 1931 přidělena byla službou zatímně na II. obecnou školu chlapeckou ve Šternberku a výměrem téhož škol. výboru z 2. září 1932 byla z moci úřední službou zatímně přidělena s výhradou schválení zem. škol. rady v Brně na obecnou školu ve Varhošti na zatímně povolenou třídu pro školní rok 1932/1933. Na to zažádala st-lka o cestovné, diety a nábytečné po rozumu dvoř. dekretu z 13. září 1804 ve výši jednoměsíčního služného.
Zem. školní rada v Brně výměrem z 23. května 1933 poukázala st-lce cestovné a diety, prohlásila však, že nábytečné jí nepřísluší, poněvadž byla dekretem ze 4. července 1930 ustanovena s právní účinností od 29. ledna 1930 definitivní učitelkou podle § 4 učitel. zákona, a není tudíž v definitivním systemisačním vztahu ani k svému dřívějšímu služebnímu místu, ani k nynějšímu svému působišti.
Výměr ten byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil soud:
Pokud jde o meritum, nepopírá stížnost správnost stanoviska žal. úřadu, snaží se však prokázati, že st-lka byla zem. škol. radou v Brně ustanovena podle § 4 zákona č. 104/1926 Sb. výslovně definitivní učitelkou, takže ji dlužno pokládati ve smyslu dvoř. dekretu z 13. září 1804 za trvale ustanovenou učitelku. Tvrzení úřadu, že st-lka byla ustanovena podle § 4 zákona č. 104/1926 Sb. a že není proto v definitivním systemisačním vztahu ani k svému dřívějšímu služebnímu místu, ani k svému nynějšímu působišti, není prý správné, ježto st-lka byla přece přeložena k obecné škole ve Šternberku a odtud opět z moci úřední k obecné škole ve Varhošti a zastupovala ve Šternberku a zastupuje i nyní ve Varhošti systemisované místo učitelské. Ale pak přeložením st-lky do Varhoště vznikl po názoru stížnosti alespoň provisorní systemisační poměr, ježto st-lka nebyla ustanovena ve Šternberku a není ani nyní ve Varhošti ustanovena k supletornímu zastupování jiné učitelské síly, což ostatně ani úřad sám netvrdí. Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Ježto nebylo dosud vydáno vlád. nařízení o náhradě služebních výloh, zejména o náhradě při úředních výkonech mimo úřad (služebních cestách, komisích atd.), o němž se zmiňuje § 27 zákona č. 104/1926 Sb., platí podle § 41 cit. zákona v té příčině předpisy dosavadní a zejména i § 10 odst. 2 zákona č. 274/1919 Sb., podle něhož nárok učitelů na pravidelné diety, na cestovné a substituční příplatky při služebním výkonu mimo vlastní působiště se řídí předpisy vydanými v té příčině pro státní úředníky. Přichází tudíž v úvahu dekret dvorské komory z 13. září 1804 č. 29 311-3113 Sb. zák. polit., sv. 22. č. 31 (stěhovací normál).
Dekret tento přiznává nárok na náhradu stěhovacích výloh úředníkům (učitelům) přeloženým. Nss dovodil již v nálezu Boh. A 5703/26, že o přeložení ve smyslu cit. stěhovacího normálu lze u učitele mluviti jen, bylo-li učiteli na jiné určité místo již jmenovanému propůjčeno jiné určité služební místo, a že tudíž přeložení učitele v uvedeném smyslu předpokládá systemisační vztah jeho jak ke služebnímu místu, jež dosud zastával, tak ke služebnímu místu, na něž byl nově dosazen.
Nález tento se sice týkal; učitele, který byl jmenován definitivním podle zákona č. 306/1920 Sb., nss však trvá na právním názoru v nálezu tom vysloveném i ohledně učitelů, kteří byli jmenováni definitivními učiteli podle § 4 učitelského zákona č. 104/1926 Sb., pokud jim nebylo propůjčeno určité systemisované učitelské místo, vyhovující předpisu § 19 zákona č. 104/1926 Sb., resp. předpisům starším, uvedeným v citovaném nálezu Boh. A 5703/26. Pouhé služební přidělení nebo pověření určitou funkcí ovšem nemůže takovýto akt propůjčení služebního místa nahraditi a nemůže také založiti systemisační vztah ke služebnímu místu. Systemisační vztah k určitému služebnímu místu nezakládá samo o sobě ani jmenování definitivním učitelem podle § 4 zákona č. 104/1926 Sb., ježto jmenováním takovým se učiteli žádné určité systemisované učitelské místo nepropůjčuje. Tvrdí-li st-lka opak, tvrdí tak bezdůvodně.

Citace:

č. 12457. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 657-659.