Č. 12 434.

Pojišťovací právo: Ze zák. čl. XXIX:1900 neplyne, že poměr, vzniklý úmluvou mezi majitelem půdy, jenž má povolení pěstovati tabák, a mezi osobami, jež při pěstování tom jsou podle oné úmluvy činný, je vždy poměrem služebním.
(Nález z 5. června 1936 č. 13 620/34.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Krupině proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 27. ledna 1934 o pojistném.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem z 20. září 1932 předepsala stěžující si okr. nem. pojišťovna pěstiteli tabáku Karlu L. v D. Turovcích za tabáčního zahradníka Vendelína K. nem., invalidní a starobní pojistné za dobu od 10. února do 15. září 1932.
K odvolání Karla L. zrušil okr. úřad v Krupině zmíněný platební výměr, odvolání pojišťovny z tohoto rozhodnutí bylo pak zamítnuto nař. rozhodnutím v podstatě proto, že Vendelín K. prováděl hospodaření na tabákové plantáži tak, jak to sám za vhodné uznal, tedy podle libovolných svých vlastních časových i místních disposic, které mu pěstitel tabáku Karel L. nepředpisoval, není tu tedy předpokladu povinného pojištění podle pojišťovacího zákona — existence služebního poměru.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Proti hledisku žal. úřadu, jenž v poměru tabáčního zahradníka Vendelína K. k zúč. straně neshledal poměr pracovní nebo služební, jenž jedině by mohl založiti pojistnou povinnost uvedeného pracovníka podle zákona o sociálním pojištění, dovozuje stížnost, že podle zák. čl. XXIX:1900 a ve smyslu výnosu min. financí č. 83 063/91 a podle literatury je poměr tabáčního zahradníka k pěstiteli tabáku poměrem pracovním, služebním. K této námitce jest poznamenali:
Poměr mezi tím, kdo má povolení pěstovati tabák, a osobami, které konají práce spojené s tímto pěstováním, může býti různý podle obsahu smlouvy, uzavřené mezi těmito stranami. Může býti poměrem služebním, společenským nebo snad i poměrem jiným. Rozhodný bude vždy jen obsah smlouvy. Je-li poměr ten podle obsahu smlouvy poměrem služebním (pracovním), pak ovšem dopadají na něj ustanovení zák. čl. XXIX:1900, jenž je normou upravující blíže poměr tabákových zahradníků (tabáčníků) tenkráte, jestliže mezi stranami vznikl poměr pracovněslužební. Z toho však nelze ještě dovozovati, že by každý poměr, vzniklý úmluvou mezi majitelem půdy, jemuž se dostalo povolení pěstovati tabák, a mezi osobami, jež při pěstování tom jsou podle oné úmluvy činný, byl poměrem služebním — pracovním. Onen zákonný článek má za předmět právě jen úpravu služebního poměru, a nelze proto z něho dovozovati, že by každý poměr zmíněných osob (tabáčníků) byl poměrem služebním — pracovním. Toho zmíněný článek nevyslovil, a nemůže proto z jeho obsahu býti nic dovozováno pro povahu konkrétních poměrů zmíněných osob. Omluvou mohl poměr osob při pěstování tabáku činných k tomu, kdo má oprávnění pěstovati tabák, býti postaven na jinou basi, než kterou cit. zák. článek za normální považuje a ze které vychází.
Ve své všeobecnosti, že vzhledem k zák. čl. XXIX:1900 a literatuře k němu se pojící je poměr tabáčníka k pěstiteli tabáku vždy poměrem pracovním, je proto námitka stížnosti bezdůvodná.

Citace:

č. 12434. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 593-594.