Č. 12 441.

Živnostenské právo: Výstraha podle § 139 odst. 2 lit. b) živn. řádu může býti dána i živnostníku, který z nedbalosti neví o závadách v provozování své živnosti.
(Nález z 9. června 1936 č. 13 534/36.)
Věc: Marie S. v Praze (adv. Dr. Vladimír Domorázek z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 26. prosince 1932 o výstraze podle § 139 živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 7. prosince 1928 magistrát hlav. města Prahy udělil podle § 139 živn. řádu st-lce prvou písemnou výstrahu, poněvadž vyšetřováním a vlastním doznáním bylo zjištěno, že v jejím hostinci se provozuje přímo či nepřímo prostituce, resp. se jí napomáhá. Tím jest ohrožena spolehlivost st-lky, která se podle § 18 živn. řádu vyžaduje jako zvláštní kvalifikace při živnosti hostinské a výčepní.
Nař. rozhodnutím žal. úřad k odvolání st-lky potvrdil výměr I. stolice, poněvadž výslechem svědků průběhem trestního řízení soudního a zjištěním policejních orgánů bylo prokázáno, že prostituce v hostinci st-lky byla provozována. O stížnosti na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Podle § 139 odst. 2 písm. b) živn. řádu může živnostenský úřad oprávnění k provozování živnosti koncesované odejmouti živnostníku, který po opětovné písemné výstraze se dopustí jednání, která jsou na újmu zákonnému požadavku spolehlivosti. Spolehlivostí rozumějí se zde osobní vlastnosti a takové chování živnostníka, které vzbuzuje u živnostenského úřadu důvěru, že dostojí zvláštním povinnostem, které jsou spojeny s tou kterou živností (srovn. Boh. A 10 686/33), tedy zejména, že živnosti hostinské nebude zneužíváno k podpoře nemravnosti. Jednání, o kterých mluví § 139 živn. řádu mohou býti také jednání, resp. chování, která nezakládají skutkovou podstatu činu trestaného soudně, a mohou záležeti nejen v činnosti positivní, nýbrž také v nečinnosti na př. v nedostatečném dozoru při provozu živnosti a z toho plynoucí nevědomosti o závadách, které se v něm vyskytly.
Mylný je proto názor stížnosti, že k výstraze podle § 139 odst. 2 písm. b) živn. řádu nestačí pouhá skutečnost provozování prostituce v hostinci a že je nutno prokázati, že majitel živnosti sám tuto prostituci podporoval nebo o ní aspoň věděl. Jak bylo již shora řečeno, může se nespolehlivost živnostníka projeviti podle okolností také tím, že z nedbalosti o závadách v provozování své živnosti neví.
Rovněž bezdůvodnou je výtka, že úřad nepřihlížel k tomu, že st-lka byla soudním rozsudkem osvobozena z obvinění pro přestupek § 512 tr. z., a že samostatně hodnotil výpovědi svědků, učiněné v řízení soudním. Skutečnost, že v řízení soudním byla st-lka osvobozena z obvinění pro přestupek § 512 tr. z., je pro živnostenský úřad v řízení podle § 139 odst. 2 písm. b) živn. řádu nezávazná.
Řízení podle § 139 odst. 2 živn. řádu je zcela samostatné a nezávisí na řízení soudním. Provádí je úřad živnostenský s hlediska norem práva živnostenského a při posuzování týchž skutečností, resp. téhož jednání nebo chování může proto dospěti k jiným výsledkům než soud trestní, neboť je posuzuje s jiného hlediska než soud. Soud osvobodil st-lku z obvinění pro přestupek § 512 tr. z., poněvadž nevěděla, že návštěvnice jejího hotelu jsou nevěstky, a tudíž nevěděla, že se v hotelu provozuje prostituce. Než skutečnost, že st-lka o provozování prostituce nevěděla, je nerozhodná při udělení výstrahy podle § 139 odst. 2 živn. řádu, jak bylo již shora řečeno. Již z toho důvodu nebyl tedy žal. úřad vázán osvobozujícím rozsudkem soudním a není tedy vadou, že k němu nepřihlédl, neboť osvobození pro čin § 512 tr. zák. nevylučuje ještě možnost uděliti výstrahu podle § 139 živn. řádu. Jdeť tu o různou skutkovou podstatu.

Citace:

č. 12441. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 612-613.