Č. 12312.

Živnostenské právo: I. * Zjistí-li živnostenské společenstvo dodatečně, že údaje pracovního vysvědčení, potvrzeného starostou společenstva podle § 15 odst. 5 živn. zákona č. 259/1924 Sb., neodpovídají pravdě, může vydané potvrzení zrušiti. — II. Pravomoc tato náleží představenstvu společenstva.
(Nález z 3. března 1936 č. 11226/36.) Věc: Okresní živnostenské společenstvo pro okres prešovský v Prešově proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 2. srpna 1933 o zrušení zápisu do seznamu živnostenských pomocníků a zrušení potvrzovací klausule na pracovním vysvědčení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výbor stěžujícího si společenstva ve schůzi, konané dne 26. dubna 1932, se usnesl anulovati zápis Gejzy Č. v pomocnickém seznamu a potvrzující klausuli jeho pracovního vysvědčení, datovanou dnem 30. dubna 1931, vztahující se na dobu od 12. května 1930 do 19. září 1931, a to v podstatě z toho důvodu, že Gejza Č. byl po onu dobu jen formálně hlášen jako pomocník u svého otce, ve skutečnosti však pracoval u neoprávněné firmy »Favorite«.
Na odvolání Gejzy Č. okr. úřad v Prešově výměrem z 8. června 1932 usnesení to zrušil s odůvodněním, že pomocník Gejza Č. byl zaměstnavatelem Josefem Č., krejčovským mistrem, u živnostenského společenstva od 12. května 1930 řádně přihlášen, přihláška i pomocník zapsán byl do pomocnického seznamu, a správně tedy jednal starosta společenstva, když pracovní vysvědčení na základě pomocnického seznamu potvrdil, k čemuž byl ve smyslu § 15 bod 5 živn. zákona a § 27 bod 3 stanov živnost. společenstva oprávněn. Jestliže § 25 stanov taxativně stanoví působnost společenstva a v tomto přesném výpočtu není stanoveno právo zrušiti potvrzující klausuli starosty, přestoupilo společenstvo obor své působnosti, učinilo-li tak v tomto případě.
Další odvolání stěžujícího si společenstva bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů uvedených ve výměru I. stolice. K vývodům odvolání poukázal žal. úřad na účely živnostenského společenstva, uvedené v odst. 3 § 160 lit. a) živn. zák., podle kterých má živnostenské společenstvo pečovati mezi jiným o to, aby byly v řádné patrnosti vedeni jeho členové a příslušníci. V daném případě není pochybnosti, že jak zaměstnavatel Josef Č., tak i přihlášený Gejza Č. byli u živnostenského společenstva řádně a správně jako člen, resp. příslušník vedeni, a proto nemělo představenstvo živnostenského společenstva v daném případě právního podkladu pro zasahování a pro zaujetí odmítavého stanoviska co do potvrzení pracovního vysvědčení. Živnostenské společenstvo nemá právo u pomocníků zkoumati podmínky pracovního poměru, z čehož následuje, že nemá právo odepříti ani formálně správné oznámení zaměstanavatele o nastalém pracovním poměru.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost namítá, že živnostenské společenstvo má podle § 1 bodu 3 lit. a) stanov právo a povinnost zkoumati podmínky pracovního poměru, zejména, zda přihlášený pomocník je skutečně u dotyčného živnostníka zaměstnán, a vydá příslušné potvrzení na pracovní vysvědčení jenom tehdy, shledá-li, že tomu tak jest, že však v daném případě se zjistilo, že Gejza Č. byl u svého otce Josefa Č. jako pomocník přihlášen toliko formálně, ve skutečnosti však byl zaměstnán u obchodní firmy »Favo- rite« v Prešově. Společenstvo, prohlásivši pracovní vysvědčení Gejzy Č. za neplatné, plnilo prý jen svoji povinnost.
Nss musil základní thesi stížnosti dáti za pravdu.
Podle § 15 odst. 5 zák. č. 259/1924 Sb. má průkaz o pomocnickém zaměstnání býti potvrzen starostou společenstva. Živnostenskému společenstvu náleží dále podle § 160 odst. 3 lit. a) cit. zákona, aby své členy a příslušníky mělo v řádné patrnosti. Toto vedení členů a příslušníků společenstva v patrnosti nemá charakteru konstitutivního, a zápis do seznamu pomocnického nezakládá tedy povahu poměru pomocnického, nýbrž je pouhým zápisem evidenčním, který kdykoliv může býti zrušen, zjistí-li společenstvo bezvadným způsobem, že osoba, o kterou jde, v dotyčné živnosti jako pomocník zaměstnána není. Potvrzení pracovního vysvědčení pak je pouhým osvědčením určité skutečnosti, vydaným na podkladě evidence pomocných sil v živnostech zaměstnaných, a má tedy povahu ověření pravosti vysvědčení a materielního průkazu o tom, že pomocná síla v živnosti Skutečně byla zaměstnána a po kterou dobu. Již z povahy tohoto osvědčovacího aktu plyne, že je připuštěn důkaz opaku, a že živnostenské společenstvo samo může osvědčení toto odvolati, zjistí-li, že skutečnosti osvědčované se neshodují se skutečným stavem věci. I když sluší přisvědčiti žal. úřadu v tom směru, že živnostenské společenstvo nemůže zkoumati podmínky pracovního poměru, i když tedy nemůže se vyslovili o platnosti dotyčné smlouvy, neplyne z toho ještě, že by nemohlo zkoumati, zda ve skutečnosti šlo o poměr pomocnický, ježto, má-li živnostenské společenstvo svoje členstvo a příslušníky v patrnosti, musí míti možnost zjistiti, že o poměr pomocnický skutečně šlo, ježto poměr takový je právě předpokladem a předmětem evidence.
Žal. úřad se tedy mýlí, domnívá-li se, že společenstvo nemůže odepříti formálně správné oznámení zaměstnavatele o nastalém poměru pracovním, zjistí-li, že oznámení toto neodpovídá skutečnému stavu. Rovněž názor žal. úřadu, recipovaný z rozhodnutí 1. stolice, podle něhož představenstvo společenstva vzhledem k ustanovení § 25 stanov, jimiž se stanoví působnost představenstva společenstva, zrušivši spornou potvrzovací klausuli, překročilo obor své působnosti, nemá opory v zákoně, ježto i když působnost představenstva společenstva je v § 25 stanov vypočtena, není tím derogováno ustanovení § 199 živn. zákona, podle něhož k působnosti společenstevního představenstva náležejí všechny záležitosti, které nejsou vyhrazeny společenstevnímu shromáždění nebo rozhodčímu výboru nebo jiným funkcionářům pro členy společenstva — a záležitost, o kterou jde, ani společenstevnímu shromáždění, ani rozhodčímu výboru nebo jiným funkcionářům vyhrazena není. Má-li tedy společenstvo podle vývodů svrchu uvedených právo zápis určité osoby do seznamu pomocnického a potvrzení pracovního vysvědčení za určitých předpokladů zrušiti, a není-li toto právo vyhrazeno ani společenstevnímu shromáždění (§ 195 živn. zákona), ani rozhodčímu výboru (§ 208 a násl.), ani jiným funkcionářům (§ 172), pak působnost ta přísluší představenstvu společenstva a je tedy opačný názor žal. úřadu mylný.

Citace:

Č. 12312.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 312-314.