Č. 12491.

Mimořádná opatření poválečná: I. Nárok na náhradu přihlášené válečné škody nevznikl poškozenému tím, že mu byla poskytnuta výpomoc podle vlád. nař. č. 556/1920 Sb. — II. Vlád. nař. č. 106/1931 Sb. neposkytuje straně právního nároku na státní příspěvek k úhradě této škody.
(Nález z 11. září 1936 č. 13899/36.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 11309/34.
Věc: Helena S. v Parkáni (adv. Dr. Tibor Schwarz z Prahy) proti rozh. mezimin. komise podle vlád. nař. č. 106/1931 Sb. při min. vnitra z 22. září 1933, intim. výměrem min. vnitra z 3. října 1933, o státním příspěvku k úhradě válečné škody. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: žal. úřad odmítl nař. rozhodnutím přihlášku st-lky o státní příspěvek k úhradě válečné škody, ježto v den vyhlášení vlád. nař. č. 106/1931 Sb. neměla bydliště na území republiky Československé a není tudíž splněna podmínka § 2 odst. 1 lit. b) cit. nař., aby příspěvek udělen býti mohl. Založil tedy žal. úřad nař. výrok na předpisu § 2 vlád. nař. č. 106/1931 Sb.
Stížnost v prvé řadě namítá, že již tím, že st-lce byla svého času z důvodu válečné škody povolena min. sociální péče výpomoc 10000 Kč, byl st-lčin nárok uznán a že proto nemůže býti o jeho existenci více pochybnosti.
Námitka ta je bezdůvodná, poněvadž poskytnutím výpomoci podle vlád. nař. č. 556/1920 Sb. neuznává se v žádném případě nárok na poskytnutí státního příspěvku, neboť § 5 tohoto nařízení výslovně stanoví, že povolením nevzniká ještě straně žádný nárok na náhradu přihlášené škody.
Jinak stížnost, vycházejíc z názoru, že st-lka má právní nárok na poskytnutí státního příspěvku k úhradě škody válečné podle cit. nařízení č. 106/1931 Sb. a že tedy nař. rozhodnutím bylo porušeno její subjektivní právo, navrhuje zrušení nař. rozhodnutí pro vadnost řízení a nezákonnost.
Stížnost se mýlí. Otázkou, zda vlád. nař. č. 106/1931 Sb. dává stranám na poskytnutí státního příspěvku podle §§ 2 a 3 právní nárok, zabýval se nss již v nálezu Boh. A 11309/34, kde zodpověděl tuto otázku záporně a dále vyslovil, že rozhodnutí o žádosti za takový příspěvek nelze považovati za rozhodnutí o subjektivním právu žadatelů, jehož ochrany by se strana mohla podle § 2 zákona o ss s úspěchem před nss domáhati. Nss trvá i v daném případě na tomto právním názoru a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na podrobné jeho odůvodnění. Nepříslušel-li však st-lce na poskytnutí státního příspěvku podle cit. předpisu právní nárok, pak nelze mluviti o porušení nějakého subjektivního práva jejího a je zcela lhostejno, zda a jakým způsobem úřad odepření státního příspěvku odůvodnil. Za tohoto stavu věci nemohl se nss věcně zabývati ani vytýkanou vadností řízení, ani domnělou nezákonností nař. rozhodnutí a musil stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 12491. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 730-731.