Č. 12384.

Zdravotnictví: * Nařízení býv. uh. min. vnitra ze dne 14. ledna 1895 č. 111005 z r. 1894 o obchodování léky, léčivými prostředky, jedy a hmotami jedy obsahujícími bylo § 5 vl. nař. č. 107/1925 Sb. zachováno v platnosti jen, pokud jde o obchod jedy, léčivy jed obsahujícími, a přípravky zdraví nebezpečnými.
(Nález z 28. dubna 1936 č. 10358/36.)
Věc: Ladislav B. v Sevluši proti rozh. zem. úřadu v Užhorodě z 5. května 1933 o živnostenských přestupcích.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o přestupky neoprávněného provozování živnosti drogistické a lékárnictví, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem okres, úřadu v Sevluši z 12. dubna 1932 byl st-l, obchodník smíšeným zbožím v Sevluši, uznán vinným přestupky I. § 45 zák. čl. XL:1879, II. § 60 zákona č. 259/1924 Sb., III. § 15 téhož zákona, IV. § 3 nařízení min. vnitra ze 14. ledna 1895 č. 111005/1894 B. M., V. § 2 téhož nařízení a VI. § 7 nařízení min. vnitra z 28. ledna 1905 č. 126711/1904, spáchanými tím, že I. vydává se neoprávněně za diplomovaného chemika, II. má svůj obchod nevhodně označený, III. neoprávněně provozuje živnost bandažistskou, IV. neoprávněně provozuje živnost drogistickou, V. neoprávněně provozuje lékárnictví a VI. bez ohlášení prodává obvazový materiál. Odsouzen byl ad I. podle § 45 zák. čl. XL:1879 k pokutě 100 Kč, ad II. podle § 226 lit. b) zákona č. 259/1924 Sb. k pokutě 150 Kč, ad III. podle § 227 lit. a) téhož zákona k pokutě 100 Kč, ad IV. a V. podle § 10 nařízení min. vnitra ze 14. ledna 1895 č. 111005/1894 B. M. k trestu uzamčení na tři dny a k pokutě 150 Kč a ad VI. podle § 10 nařízení min. vnitra č. 126711/1904 k pokutě 100 Kč; v případě nedobytnosti peněžité pokuty přeměňuje se pokuta podle § 22 zák. čl. XL:1879 ad I., IV., V. a VI. na trest uzamčení, ad I. v trvání 5 dnů, ad IV. a V. v trvání 8 dnů, ad VI. v trvání 5 dnů a ad II. a III. podle § 232 odst. 2 zákona č. 259/1924 Sb. v trvání ad II. 15 dnů a ad III. 10 dnů; podle § 250 posléze citovaného zákona prohlášeno zabavené zboží za propadlé ve prospěch státu.
Na odvolání st-lovo zem. úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím potvrdil rozsudek okr. úřadu, pokud se týče částí pod č. I., II., IV., V. a VI., pozměnil však třídenní trest uzamčení pod č. IV. a V. vyslovený podle § 21 zák. čl. XL:1879 na peněžní trest 60 Kč a snížil peněžní trest 150 Kč pod II. uvedený na peněžní trest 100 Kč, v případě nedobytnosti na desítidenní vězení. Vyhověl dále odvolání, pokud se týče části pod III. uvedené, a zprostil obviněného podle § 155 pol. l. polic. tr. řádu viny a trestu pro nedostatek skutkové podstaty trestného činu a zrušil onu část enunciátu, kterou bylo zabavené zboží prohlášeno za propadlé podle § 250 ž. z.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost, o níž nss uvážil toto: —
Ohledně přestupků st-li za vinu kladených, že neoprávněně provozoval živnost drogistickou a lékárnictví, stížnost odkazujíc na obsah odvolání opakuje znovu, že trestní výroky jsou zmatečné, poněvadž drogerie, »nyní obchod materiálním zbožím«, spadá do oboru nového živn. zákona (§§ 53 a další), jednak tvrdí, že »za lékárnictví ma trestat občanský trestní soud podle § 92 zák. čl. XL:1879«. Tím brojí stížnost proti nař. rozhodnutí, pokud v něm bylo na vyvrácení odvolání vysloveno, že normy, podle kterých byt st-l uznán vinným, jsou — jak vysvítá z § 5 vl. nařízení č. 107/1925 Sb. — dosud v platnosti.
Stížnost má pravdu potud, že provozování drogerie je výkonem práva živnostenského a jest je se zřetelem k rozhodné době posuzovati podle předpisů živn. zákona č. 259/1924 Sb., takže i neoprávněné provozování drogerie je zásadně trestati podle tohoto zákona. Leč § 233 živn. zákona praví výslovně, že jestliže jsou činy neb opominutí, které se jeví býti přestupky živn. předpisů, podrobeny zároveň trestu, stanovenému jinými trestními předpisy, tedy tresty stanovené tímto (živn.) zákonem pod lit. a), b), c) § 226 nemají býti zvláště uloženy.
O tento případ tu však právě šlo. Neoprávněné provozování drogerie spatřovaly úřady totiž v tom, že st-l prodával ve svém obchodě smíšeným zbožím ricinový olej, kalium hypermanganicum, acidum boricum puriss. pulv., ač tyto látky v drobném prodávati smějí podle statutu č. 111005/1894 B. M. kromě lékáren jen drogisté a st-l nemá oprávnění ani k provozování lékárny, ani drogerie. Pro neoprávněný prodej řečených látek byl pak st-l trestán podle cit. statutu č. 111005/1894 B. M., jenž vymezuje oprávnění lékáren, drogistů a obchodníků k obchodování léky, léčivými prostředky, jedy a hmotami jed obsahujícími a v § 10 prohlašuje překročení ustanovení tohoto statutu za přestupek trestný uzavřením až do 15 dní a peněžitým trestem až do 100 zl. Se zřetelem k této speciální trestní normě nebyl žal. úřad podle cit. § 233 živn. zákona č. 259/1924 Sb. ani oprávněn použiti trestních ustanovení živn. zákona.
Pro neoprávněné provozování drogerie mohl býti stěžovatel za shora uvedeného skutkového předpokladu trestán podle § 10 cit. statutu ovšem jen tehdy, kdyby použitá norma byla v době vydání rozsudku I. stolice platná. Nss však neshledal správným kladné stanovisko, jež žat. úřad k této otázce zaujal v nař. rozhodnutí. Dovolaný statut č. 111005/1894, vydaný ministrem vnitra dne 14. ledna 1895, upravoval obchodování léky, léčivými látkami, jedy a látkami obsahujícími jedy a stanovil podrobně, kdo ty které látky, zařáděné do tabulek pod čísly I—V, smí prodávat, t. j. zda lékárníci, nebo také drogisté, obchodníci a mezi těmito ti, kteří mají koncesi na prodej jedů. šlo tu o ohraničení prodejních práv mezi řečenými podniky.
Nařízením č. 107/1925 Sb. vydala však vláda novou úpravu těchto prodejních práv, stanovila v §§ 2, 3, 4, 6 a 7, které látky jsou k prodeji v drobném vyhrazeny lékárnám, které jsou ponechány obchodu všeobecnému, nebo ponechány nejen lékárnám, nýbrž i jiným obchodníkům, zejména těm, kteří mají koncesi podle § 22 bod 14 živn. zákona, materialistům, po př. jiným obchodníkům na zvláštní povolení živnostenského úřadu. O obchodu jedy, léčivy jed obsahujícími a přípravky zdraví nebezpečnými stanovila pak v poslední větě § 5, že ohledně toho zůstávají úplně v platnosti předpisy nařízení uh. min. vnitra č. 111005/1894 B. M Z toho je souditi, že až na úpravu obchodování jedy, léčivy jed obsahujícími a přípravky zdraví nebezpečnými bylo nařízení uh. ministerstva vnitra č. 111005/1894 B. M. vládním nařízením č. 107/1925 Sb. zrušeno a pozbylo platnosti podle § 12 dnem účinnosti živn. zákona č. 259/1924 Sb., t. j. dne 1. června 1925.
Podle skutkového základu nař. rozhodnutí nebylo st-li kladeno za vinu, že bez oprávnění obchodoval jedy, léčivy jed obsahujícími anebo přípravky zdraví nebezpečnými, a jednal proto žal. úřad proti zákonu, jestliže st-le, uznav jej vinným přestupkem neoprávněného provozování živnosti drogistické, potrestal podle předpisů cit. statutu č. 111005/1894 B. M., které v naznačeném směru nebylo již v platnosti.
Totéž dlužno říci i o výroku, jímž byl st-l rovněž podle § 10 cit. statutu potrestán pro neoprávněné provozování lékárnictví, neboť i zde byl st-l uznán vinným přestupkem § 2 cit. statutu, jehož se dopustili tím, že prodával prostředky, obsažené v tabulce 1., používané výliučně k účelům léčebným, a nešlo tu tedy o prodej látek, ohledně nichž vl. nařízení č. 107/1925 Sb. ponechalo dosavadní úpravu nedotčenu.
Pokud tedy žal. úřad jako stolice odvolací potvrdil rozsudek I. stolice, jímž byl st-l podle § 10 nařízení uh. min. vnitra č. 111005/1894 B. M. potrestán za přestupky §§ 2 a 3 tohoto nařízení pro neoprávněné provozování živnosti drogistické a lékárnictví, bylo jeho rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss, aniž nss mohl zkoumati, zdali prodej látek, o něž jde, st-lem zakládá skutkovou podstatu přestupku vl. nař. č. 107/1925 Sb.

Citace:

Č. 12384. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 476-478.