Č. 12331.

Řízení před nss: Nss nemůže poskytnouti stranám ochranu proti nečinnosti správních úřadů.
(Nález ze 14. března 1936 č. 11600/36.)
Věc: Jaroslav O. ve Válči proti rozh. zem. úřadu v Brně z a z 30. srpna 1933 o úrazovém pojištění.
Výrok: Stížnost na rozhodnutí z 3 0. srpna 1933 zamítá se pro bezdůvodnost. — — —
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Moravu a Slezsko v Brně prohlásila výměrem z 29. prosince 1931, že podnik st-lův »pokrývačské práce ve vlastni režii« ve Válči podléhá podle § 1 odst. 2 zákona z 29. dubna 1912 č. 96 ř. z. úrazové pojistné povinnosti, a provedla jeho zařazení. Námitkám, jež podal st-l proti tomuto výměru, zem. úřad v Brně rozhodnutím z 15. března 1933 nevyhověl a napadený výměr potvrdil. K tomuto rozhodnutí bylo připojeno právní poučení, že se lze z něho odvolati k min. sociální péče. Z podnětu odvolání, jež podal st-l z tohoto rozhodnutí, opravil pak zem. úřad z moci úřední rozhodnutím z 30. srpna 1933 řečené právní poučení a prohlásil své rozhodnutí ve smyslu čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/27 Sb. za konečné.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Rozhodnutí z 30. srpna 1933 vytýká stížnost vadnost a neúplnost řízení, kterou shledává v tom, že nebylo jím nijak vyřízeno odvolání st-le, které podal do rozhodnutí z 15. března 1933.
Námitku tuto nss nemohl uznati důvodnou. Citované rozhodnutí má podle svého obsahu právní povahu správního aktu ryze procesního, neboť bylo jím opraveno toliko právní poučení, připojené k meritornímu rozhodnutí z 15. března 1933. Proti věcnému obsahu rozhodnutí z 30. srpna 1933 stížnost nebrojí, uznává tedy, že výrok v něm obsažený, prohlašující toto rozhodnutí za konečné, je ve shodě se zákonem. Lze ponechati stranou otázku, zda žal. úřad, prohlásiv své rozhodnutí z 15. března 1933 za konečné, měl zároveň či později také formálně vyříditi odvolání podané st-lem z tohoto rozhodnutí podle § 78 vlád. nař. č. 8/28 Sb. sám či předložití je k rozhodnutí min. sociální péče, jemuž jako stolici odvolací bylo adresováno, neboť jurisdikčním úkolem nss jest podle §§ 2, 5 a 6 zák. o ss jen, aby rozhodoval k žádosti stran v případech, ve kterých někdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu poškozen ve svých subjektivních právech. Proti procesní nečinnosti správních úřadů však nss, nejsa k tomu zákonem o ss povolán, stranám právní ochranu poskytnouti nemůže. Jestliže tedy žal. úřad řečené odvolání st-lovo formálně nevyřídil, nemůže tato jeho nečinnost sama o sobě býti předmětem stížnosti k nss. Nečinností touto, která neměla žádného vlivu na nař. meritorní rozhodnutí z 15. března 1933, nemohl pak st-l utrpěti ani žádné právní újmy; takovou újmu ostatně stížnost ani netvrdí, takže o nějaké neúplnosti nebo podstatné vadě řízení ve smyslu § 6 zák. o ss, která jediné mohla by vésti ke zrušení nař. rozhodnutí z 30. srpna 1933, nemůže býti řeči. — — —

Citace:

Č. 12331.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 353-354.