Č. 12673.

Stavební právo: I. Stavební úřad, povoluje podle § 81 odst. 4 mor. stav. řádu zříditi zavřené balkony neb arkýře v ulici užší 12 m, není povinen uvésti důvody pro povolení této úchylky od odst. 3 cit. paragrafu, jestliže není přípustně namítáno, že tu není konkrétních skutečností, jež požadované úchylky nedovolují. — II. Úlev podle hlavy sedmé zákona č. 45/1930 Sb. o stav. ruchu ve znění zákona č. 32/1934 Sb. může se stavebník dožadovati nejen pro stavby domů obytných, ale i pro stavby k jiným účelům.
(Nález z 2. prosince 1936 č. 16792/36.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 8908/30.
Věc: Jindřich a Ludmila F. v Mor. Ostravě proti rozh. zem. úřadu v Brně z 11. září 1934 o stavebním povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl na pořad práva odkázán požadavek st-lů, aby stavebník vyplnil spáru mezi novostavbou a jejich domem, zrušuje se pro vadnost řízení. V ostatním se stížnost zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Zúč. strana Adolf L., majitel obchodního domu »Rix« v Mor. Ostravě, stojícího jako dvojdům čp. 202 a 203 na nárožní parcele, obrácené do 3 ulic, do ulice Velké, Pivovarské a třídy 28. října, požádal podáním ze 17. května 1934 městský stav. úřad v Mor. Ostravě o udělení stav. povolení ke zřízení novostavby na místě zbořeného domu čp. 201, stávavšího na parcele č. kat. 185 ve Velké ulici, kdež podle žádosti hodlal projektovanou stavbu zříditi tak, aby zde tvořila přístavbu jeho sousedního obchodního domu. Po provedení příslušného řízení během něhož stavebník svoji žádost doplnil v ten smysl, že žádá o úlevy podle zákona o stav. ruchu, a dnešní st-lé, jako majitelé domu čp. 200 ve Velké ulici, sousedícího s projektovanou novostavbou s druhé strany, vznesli proti projektu řadu námitek, městský stav. úřad výměrem z 18. července 1934 žádosti stavebníkově vyhověl a požadované stav. povolení s různými podmínkami jemu udělil.
Odvolání, jež st-lé z výměru toho podali, žal. úřad nař. rozhodnutím, vydaným podle zákona č. 45/1930 Sb. o stav. ruchu, jednak odmítl pro preklusi, jednak je zamítl pro bezdůvodnost a jednak je odkázal na pořad práva.
Stížnost napadá toto rozhodnutí v trojím směru:
Nejprve obrací se proti tomu, že na projektované stavbě byly povoleny arkýře a balkony. V tomto směru vznesli st-lé svým právním zástupcem při komisi z 28. června 1934 — mimo výtky dnes již neopakované — námitku, že arkýře a balkony jsou na tomto místě podle § 81 odst. 4 mor. stav. řádu vůbec nepřípustny, poněvadž Velká ulice, ve které se novostavba zřizuje, je pouze 8,20 m široká. Zamítnutí této námitky odůvodnil žal. úřad ve svém rozhodnutí poukazem na ustanovení § 81 odst. 4 mor. stav. řádu, podle něhož lze povoliti zavřené balkony a arkýře i v ulicích, které nejsou 12 m široké, a upozornil při tom na vztah odst. 3 § 81 mor. stav. řádu k jeho odst. 4. Ve stížnosti k tomuto soudu podané nevytýkají st-lé nesprávnost právního názoru, na němž žal. úřad zamítnutí jejich shora-uvedené námitky založil, naopak připouštějí, že i v ulicích užších než 12 m je stav. úřad oprávněn povoliti zřízení arkýřů a zavřených balkonů a že tak může učiniti podle volného uvážení, namítají však, že pro toto volné uvážení je potřebí určitých předpokladů, na př. očekávané rozšíření ulice, nižší domy po obou stranách, neb aspoň po straně jedné, klidnou ulici a pod., že však ve Velké ulici je vše pravým opakem, neboť ulice ta jel velmi úzká a velmi hlučná, všude v okolí jsou vysoké novostavby a že povolené arkýře jsou vlastně jen obměnou starého podloubí, které obec všude zrušuje, protože je zdravotně a komunikačně závadné.
Námitku takto formulovanou st-lé během řízení správního nevznesli, zejména nevytkly žádnou ze závad, jež po jejich soudu brání tomu, aby stav. úřad ani při použití volného uvážení projektované arkýře a balkony povoliti nemohl. Proto se také soud touto jejich nově formulovanou námitkou vzhledem k ustanovení § 5 zákona o ss věcně zabývati nemohl. Jediné, co st-lé za tohoto stavu i v tomto stadiu vytýkati mohou — a to patrně svojí námitkou vytýkati chtějí — je, že žal. úřad i bez zvláštních námitek měl z moci úřední zkoumati, zda v konkrétním případě jsou splněny ony předpoklady, jež mu dovolují, aby podle své úvahy balkony a arkýře i v této úzké uličce povolil, a že proto také byl povinen v nař. rozhodnutí uvésti, které úvahy ho k tomuto povolení vedly. Námitka takto formulovaná je v prvé své části jistě důvodná.
Stav. úřad, i když je ponecháno jeho volnému uvážení, mají-li býti výjimkou z ustanovení § 81 odst. 3 mor. stav. řádu i v ulici užší 12 m povoleny zavřené balkony a arkýře, nesmí toto výjimečné povolení uděliti podle své libovůle, nýbrž může tak učiniti jen tenkráte, jsou-li pro toto výjimečné povolení dány zvláštní důvody. Zda žal. úřad v daném případě takto skutečně postupoval, soud zkoumati nemohl, poněvadž žal. úřad v tomto směru své rozhodnutí nijak neodůvodnil. V tom bylo by jistě možno spatřovati podstatnou vadu řízení, avšak jen tenkráte, kdyby podle procesních předpisů o tom daných byl býval povinen rozhodnutí své v tomto bodě odůvodniti.
Otázka, kdy je úřad, i když rozhoduje podle volného uvážení, povinen uvésti důvody, jest upravena předpisem § 70 správ. řádu č. 8/1928 Sb. Podle tohoto předpisu odůvodnění není třeba, pokud se stranám v plném rozsahu vyhovuje a není námitek druhé strany. Námitkami těmi lze rozuměti jen ty námitky, které se týkají sféry volného uvážení.
V daném případě žal. úřad, povoluje v mezích svého volného uvážení úchylku od maximální šířky arkýřů, byl by tedy býval povinen uvésti důvody pro povolení této úchylky jen, kdyby st-lé byli v odvolání proti rozhodnutí prvé stolice vznesli námitky, spadající do sféry volného uvážení, tedy zejména kdyby již zde byli poukázali na ony konkrétní skutečnosti, jež ani při použití volného uvážení nedovolují povoliti požadovanou úchylku. St-lé sice v odvolání vznesli námitku proti povolení arkýřů, ale tato jejich námitka nebyla namířena proti výroku náležejícímu do sféry volného uvážení, nýbrž obmezovala se na to, že povolení arkýřů je nezákonné, protože arkýře a balkony jsou na tomto místě vzhledem k šířce ulice, ve které jsou projektovány, vůbec nepřípustny. Námitku tuto uznal žal. úřad za bezdůvodnou, protože § 81 bod 3 mor. stav. řádu uzavřené balkony a arkýře v ulicích o menší šířce než 12 m absolutně nezapovídá, nýbrž ponechává úřadu stavebnímu možnost, aby podle svého uvážení takovéto balkony i arkýře i v ulicích o menší šířce než 12 m dovolil. Proti tomuto povolení však v odvolání žádné námitky obsaženy nebyly, a proto také žal. úřad neměl podle § 70 odst. 2 správ. řádu povinnost své uvážení odůvodniti.
Druhá námitka stížnosti se týká výšky domu, jehož stavba byla zúč. straně povolena.
Žal. úřad povolil výšku, přesahující výškovou hranici stanovenou § 55 stav. řádu, s tím odůvodněním, že provedená stavba není budovou obytnou (bydlecí), na niž se předpis § 55 stav. řádu jediné vztahuje.
Soud neměl příčiny zabývati se otázkou, zda budova, jejíž stavba byla v daném případě povolena, skutečně nespadá pod pojem »budovy bydlecí«, jakou má shora cit. zákonné ustanovení na mysli, ani otázkou, zda ustanovení toto dlužno skutečně vykládati tak, že pro budovy, jimž se této povahy nedostává, z cit. ustanovení žádné výškové omezení nevyplývá, neboť mu stížnost ke zkoumání těchto otázek svým zněním žádného podkladu nedává. Stížnost v tomto směru namítá jen, že, nejde-li o budovu obytnou, neměl daný případ býti posuzován podle zákona o stav. ruchu, a nebyl pak zejména ani žal. úřad příslušný rozhodovati o něm jako první stolice odvolací.
Námitka ta je však bezdůvodná proto, že podle § 71 odst. 1 zákona o stav. ruchu č. 45/1930 Sb. ve znění zákona č. 32/1934 Sb. nevztahují se ustanovení tohoto zákona jen na stavby domů obytných, které se provádějí s podporou podle ustanovení hlavy páté, nýbrž i na stavby, pro které se stavebník dožaduje úlev podle hlavy sedmé. Že pak těchto úlev se může stavebník dožadovati nejen pro stavby domů obytných, nýbrž i pro stavby k, jiným účelům, vyslovil tento soud již v nálezu Boh. A 8908/30, k jehož podrobnému odůvodnění se zde podle § 44 jedn. řádu odkazuje.
Další dve námitky, jež st-lé v této souvislosti vznášejí, nejsou již namířeny proti odůvodnění nař. rozhodnutí.
Je to předem výtka, že stavba, jaká je projektována, nepatří do této čtvrti města. Námitka tato nebyla v řízení správním uplatněna a proto je ve stížnosti k tomuto soudu podané nepřípustná (§ 5 zákona o ss).
Další námitka, že stav. úřad měl přípustnost výšky stavby posuzovati podle Velké ulice, nepostihuje vůbec obsah rozhodnutí žal. zem. úřadu, jenž přece poukazem na to, že nejde o budovu obytnou, popřel vůbec přípustnost aplikace ustanovení § 55 stav. řádu, pojednávajícího o poměru přípustné výšky budovy k šířce ulice, na daný případ a proto také sám se o tom, která ulice by v daném případě měla při takovémto srovnání přijití v úvahu, vůbec nezmínil. Srovnání takové prováděl pouze městský stav. úřad a také shora uvedená námitka je podle svého slovného znění namířena zřejmě proti odůvodnění obsaženému v rozhodnutí I. stolice. Pak ale je nepřípustná vzhledem k ustanovení § 5 zákona o ss, podle něhož tento soud přezkoumává pouze rozhodnutí poslední instance správní.
Třetí stavební disposice, proti níž se st-lé bránili, bylo provedení hraniční zdi při jejich pozemku. V tomto směru vznesli při komisi z 28. května 1934 — a při komisi z 28. června 1934 ponechali v platnosti — námitky dvě, jež formulovali takto:
a) Zeď mezi oběma domy je společná, ideální polovina její náleží vlastnicky st-lům, jimž přísluší užívací právo ohledně celé zdi; projekt ignoruje tento stav a společnou zeď neprávem zabírá celou;
b) pokud by navrhovanou stavbou přímo na pozemku stavebníkově s vynecháním plochy společné zdi vznikla spára při případném povolení stavby, budiž stavebníku uloženo vyplniti ji vlastním nákladem, a to dobrým materiálem, ježto jinak tu hrozí nebezpečí značných škod.
Městský stav. úřad vyřídil ve svém rozhodnutí tyto námitky tak, že prvou z nich prohlásil za bezpředmětnou, poukázav při tom na prohlášení, učiněné stavebníkem při komisi, že projekt omezí jen do ideální poloviny společné zdi, a požadavek obsažený v námitce druhé odkázal jako soukromoprávní na pořad práva civilního. Odvolání st-lů žal. úřad nař. rozhodnutím i v tomto bodě zamítl a odkaz shora uvedené námitky druhé na pořad práva potvrdil. Při tom námitky, vznesené st-li proti vyřízení, jehož se v povolení městského stav. úřadu dostalo jejich námitkám shora ad a) uvedeným odmítl pro preklusi, poněvadž jich st-lé při místním šetření nepřednesli.
Ve stížnosti k tomuto soudu podané st-lé tyto prekludované námitky pouze znovu opakují, nepokoušejíce se ani slovem dovoditi, že tyto jejich námitky prekludovány nebyly. Pak ale ani v tomto směru neobsahuje stížnost řádně formulovaných stižných bodů proti vlastnímu odůvodnění nař. rozhodnutí a není způsobilá ani v tomto bodě nař. rozhodnutí zvrátiti.
Naproti tomu je dáti stížnosti za pravdu v tom, že nař. rozhodnutí zůstalo neúplným proto, že se v něm žal. úřad nevypořádal s oněmi vývody odvolání, v nichž st-lé dovozovali, že jejich námitky shora ad b) uvedené neměly povahu námitek soukromoprávních a proto neměly býti odkazovány na pořad práva. Žal. úřad se skutečně o těchto jistě relevantních námitkách ani slovem nezmínil, pročež slušelo rozhodnutí jeho v tomto bodě uznati za podstatně vadné.

Citace:

č. 12673. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1159-1163.