Č. 12335.

Elektrisace: I. Živnostenské úřady nejsou povolány rozhodovati o tom, zda všeužitečný podnik elektrický porušil povinnost, která jej postihuje podle předpisů zákona č. 438/1919 Sb. — II. Živnostenským úřadům nepřísluší vykonávati dohled nad tím, zdali všeužitečný podnik elektrický plní povinnosti, jež mu byly uloženy podle § 5 odst. 2 zákona č. 438/1919 Sb.
(Nález z 18. března 1936 č. 10234/36.) Věc: Čeněk K. v Uherském Hradišti a Gremium elektrotechnických živností v Olomouci (adv. Dr. Pavel Krippner z Brna) proti rozh. zem. úřadu v Brně ze 6. května 1933 (za zúč. Západomorav. elektrárny, akc. spol. v Brně, adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) o soustavné elektrisaci.
Výrok: Stížnost Gremia elektrotechnických živností v Olomouci se odmítá pro nepřípustnost. Ke stížnosti Čeňka K. se naříkané rozhodnutí zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Čeněk K., elektroinstalatér v Uherském Hradišti, stěžoval si opětovně jak vlastním jménem tak i v zastoupení Gremia elektrotechnických živností v Olomouci, jehož byl toho času předsedou, že Západomoravské elektrárny odpírají připojiti na svou síť ty odběratele proudu, kteří si domovní přípojky nedali zříditi od nich, nýbrž od oprávněných elektroinstalatérů, a dovozoval, že postupem tím jest on a jsou i ostatní elektroinstalatéři bezprávně poškozováni, ježto se postup ten příčí předpisu § 2 bod 8 vl. nař. č. 612/1920 Sb. Konkrétní případy jmenoval pak v oznámeních z 27. a 29. července 1931 a 28. září 1931, v nichž uvedl, že Západomoravské elektrárny odepřely připojiti na svoji síť rolníka Františka K. v Popovicích a Antonína O. v Mařaticích, jimž oběma on sám domovní přípojky zřídil. Podání tato, jež byla adresována jednak zem. úřadu, jednak min. zemědělství, byla těmito úřady postoupena okr. úřadu v Uherském Hradišti, který je vyřídil výměrem z 30. října 1932, v němž prohlásil, že nenalézá důvodu, aby na uvedené stížnosti něco zařídil, a tento svůj výrok odůvodnil v podstatě poukazem na to, že domovní přípojky nespadají pod pojem soukromé instalace ve smyslu § 2 odst. 8 vl. nař. č. 612/1920 Sb.
Odvolání, jež z výměru tohoto podali jak Čeněk K. tak i Grémium, žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl.
Jednaje o stížnosti, do rozhodnutí toho podané, vycházel soud z těchto úvah:
Stížnost Gemia elektrotechnických živností v Olomouci jeví se nepřípustnou vzhledem k ustanovení § 116 a) živn. řádu, kde se taxative vypočítávají případy, v nichž živnostenským společenstvům — tedy i gremiím — přísluší odvolací právo z rozhodnutí a opatření živnostenských úřadů. Pod žádný z případů zde vyjmenovaných nedá se případ, jenž je předmětem dnešního sporu, subsumovati, jiného pak zákona, podle něhož by živnostenskému společenstvu jako takovému mohlo v tomto případě býti přiznáno právo odvolací, není. Z toho je patrno, že jmenované gremium v provedeném řízení nemá postavení procesní strany a nelze mu proto přiznati legitimaci ke stížnosti na rozhod. v řízení tom vydané.
Maje se zabývati stížností Čeňka K. musil soud v prvé řadě zkoumati, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem k tomu příslušným. Rozhodnutí to bylo vydáno zem. úřadem jako odvolací stolicí nadřízenou okr. úřadu v Uherském Hradišti, jenž zřejmě chtěl vystoupiti a vystupoval jako úřad živnostenský, jde tedy především o to, zda vydání nař. rozhodnutí spadá do kompetence úřadů živnostenských. Podnět k vydání rozhodnutí toho zavdalo — jak shora již uvedeno — několik podání st-lových, v nichž se domáhal ochrany proti postupu Západomoravských elektráren, jimž vytýkal, že porušují k jeho škodě závazek, který jim byl na základě § 5 zákona č. 438/1919 Sb. a § 2 bod 8 vl. nař. č. 612/1920 Sb. uložen ve výnosu min. veřejných prací, jímž byly řečené elektrárny prohlášeny za elektrický podnik všeužitečný.
Bylo tedy zkoumati, zda politický úřad okr. a v druhé stolici úřad zem. vůbec, zejména ve své funkci jako úřady živnostenské, jsou povolány poskytovati živnostníku ochranu st-lem požadovanou proti všeužitečnému podniku elektrickému. Při tom slušelo ponechati stranou otázku, jaká by byla příslušnost živnostenských úřadů, kdyby všeužitečný elektrický podnik vedle oprávnění, jež získal podle druhého odstavce § 4 zákona č. 438/1919 Sb. prohlášením za podnik všeužitečný, provozoval také ještě živnost, která řečeným oprávněním kryta není, opírá se však o zvláštní koncesi živnostenskou, anebo, která není vůbec žádným oprávněním kryta, neboť st-l v tomto smyslu svou výtku proti Západomoravským elektrárnám vznesenou neformuloval. St-l dovolával se úřadu okr. a v druhé stolici úřadu zem. jakožto oprávněný živnostník na ochranu proti tvrzené újmě, která mu vzchází z toho, že všeužitečný elektrický podnik nedbá omezení, jež jsou mu uložena v zájmu těch, kdož provozují živnost instalatérskou. Než ani živn. řád, ani jiný zákon nedává — kromě případu § 46 a násl. živn. řádu, o který zde nejde, — okr. a zem. úřadům politickým kompetence chrániti živnostníka proti soutěži jiných živnostníků a tím méně proti soutěži všeužitečného podniku elektrického.
Pokud st-l ve svých podáních chtěl snad říci, že Západomoravské elektrárny, využívajíce svého monopolního postaveni jako výrobce a dodavatel elektrické energie v určité oblasti, váži odběratele proudu smluvními podmínkami takovým způsobem, že vylučují st-le ze soutěže při zařizování přípojek domovních, dožadoval se ochrany proti nekalé soutěži ve smyslu § 1 zákona č. 111/1927 Sb., kterouž mu rovněž nemůže poskytnouti úřad živnostenský, nýbrž toliko řádný soud.
Ale kompetenci živnostenských úřadů nelze opírati ani o ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 438/1919 Sb., podle něhož prohlášení podniku za všeužitečný nahrazuje koncesi k živnostenskému provozování výroby a rozvodu elektrické energie. I kdyby dal se hájiti názor, že všeužitečný elektrický podnik, jenž podle ustanovení právě citovaného nabyl prohlášením za všeužitečný podnik elektrický oprávnění provozovati výrobu a rozvod elektrické energie, stal se tímto prohlášením živnostenským podnikem ve smyslu živn. řádu a že je následkem toho zásadně podroben všem ustanovením živn. řádu a důsledně že podléhá i pravomoci úřadů živnostenských, neplyne z toho nikterak, že by živnostenské úřady byly povolány rozhodovati o tom, zda všeužitečný elektrický podnik porušil povinnost, která jej postihuje nikoli podle ustanovení živn. řádu, nýbrž jedině podle předpisů zákona č. 438/1919 Sb., jež povinnost tuto připínají jen k tomu, že podnik byl prohlášen za podnik všeužitečný. Odpověď na otázku, který úřad je povolán bdíti nad plněním povinností všeužitečnému podniku elektrickému podle tohoto zákona uložených, dlužno hledati jen v předpisech tohoto zákona. Než ani v zákoně tomto ani ve vl. nař. č. 612/1920 Sb. jej provádějícím nelze nalézti opory pro výklad, že jsou to úřady živnostenské, kterým přísluší vykonávati dohled nad tím, zdali všeužitečný podnik plní povinnosti, jež mu byly uloženy podle § 5 odst. 2 tohoto zákona, k nimž náleží i povinnost, která jej postihuje na základě § 2 bod 8 vl. nař. č. 612/1920 Sb.
Z ustanovení zákona č. 438/1919 Sb. přichází v té příčině v úvahu předpis § 27 odst. 4, podle něhož je min. veř. prací povoláno naříditi všeužitečnému podniku elektrickému, aby zjednal nápravu, jsou-li nesprávně vedeným provozem podniku vážně ohroženy zájmy veřejné. Podle daného stavu práva je to tedy jedině min. veřejných prací, které je povoláno posouditi, zdali nešetření povinností, podniku podle § 5 zákona č. 438/1919 Sb. a podle § 2 vl. nař. č. 612/1920 Sb. uložených, vyžaduje jeho zakročení podle § 27 odst. 4 cit. zákona, a jen jemu tedy také přísluší zabývati se případnými stížnostmi, jimiž se st-l domáhá ochrany proti tomu, že elektrický podnik porušuje povinnosti jemu podle citovaného nařízení uložené. Při tom bude ovšem po případě třeba vypořádati se i s otázkou, zda ten, kdo k min. stížnost podává, má právní nárok na žádanou úřední ochranu, či jde-li jen o ryzí stížnost dozorčí.
Ježto tedy úřadu okr. a zem. ve funkci úřadu živnostenského, ale ani u výkonu jiné kompetence nepříslušelo v daném případě rozhodovati, bylo rozhodnutí žal. úřadu zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 12335. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 360-363.