Č. 12506.

Vojenské věci: I. * Předpis § 9 superarbitračního předpisu vojenského B-X-l, jímž se stanoví, po jaké době trvání nemoci vojenského gážisty jest třeba podati návrh na provedení superarbitračního řízení, jest pouhá úřední instrukce. — II. Ministerstvo nár. obrany, i když rozhoduje z úřední moci o přeložení vojenského gážisty do výslužby a výměře zaopatřovacích platů, je povinno sděliti superarbitrovanému skutkový a právní základ, z něhož vycházelo při svém rozhodnutí.
(Nález z 19. září 1936 č. 14695/36.)
Věc: Karel Z. v Košicích proti rozh. min. nár. obrany v Praze ze 16. prosince 1933 o přeložení do výsllužby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Min. nár. obrany výnosem z 19. září 1933 uložilo zem. voj. velitelství v Košicích, aby podrobilo st-le superarbitračnímu řízení, aby byla přezkoumána jeho schopnost ke službě s tím, že má st-l vyčkati předvolání před superarbitrační komisi jako »nemocný«.
Podle superarbitrační listiny zem. voj. velitelství v Košicích ze 16. listopadu 1933 dospěla superarbitrační komise ke kvalifikaci, že st-l je neschopen polní služby, jsa schopen jen služeb místních. K žádosti přednesené st-lem při superarbitraci, aby byl v činné službě ponechán vzhledem k tomu, že se cítí úplně schopen k této službě, setrvala superarbitrační komise na svém návrhu.
Nař. rozhodnutím rozhodl žal. úřad vzhledem k ustanovení »K § 3 odst. 1« vlád. nař. č. 186/1923 Sb., ve znění vlád. nař. č. 199/1926 Sb., podle »nálezu« a »návrhu« superarbitrační komise zem. voj. velitelství v Košicích, které se st-l představil 16. listopadu 1933, že je »neschopen polní služby, schopen jen služeb místních«. Proto ho propustil žal. úřad koncem prosince 1933 z činné služby, zastavil mu zároveň veškeré dosavadní služební příjmy, přeložil ho podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) vlád. nař. č. 141/1927 Sb. (br. př.), § 31 čl. 5 písm. b) a § 32 čl. 5 odst. 1 superarbitračního předpisu pro vojenské gážisty (služ. předpis B-X-l) dnem 1. ledna 1934 do výslužby a přiznal mu výslužné.
Ukládajíc doručení tohoto rozhodnutí st-li sdělilo zároveň min. nár. obrany jezdeckému pluku č. 5 v Košicích, že »tento důstojník je podle superarbitrace ze 16. listopadu 1933 »neschopen polní služby, schopen jen služeb místních« a nemůže býti plně a úspěšně zaměstnán v některé stavovské skupině důstojníků absolventů vojenské akademie. Min. nár. obrany proto podle ustanovení odst. 2 písm. a) § 146 vlád. nař. č. 141/1927 Sb. a podle § 31 čl. 5 písm. b) a § 32 čl. 5 odst. 1 služ. předp. B-X-l zamítlo žádost jeho za ponechání v činné službě, kterou přednesl při superarbitraci 16. listopadu 1933.«
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost spatřuje především vadu řízení v tom, že superarbitrace byla zahájena z moci úřední před uplynutím lhůt stanovených v § 9 superarbitračního předpisu pro vojenské gážisty B-X-l, a nebyla tak st-li dána možnost léčení, takže rozhodnuto bylo předčasně, aniž bylo zjištěno vyloučení možnosti st-lova uzdravení.
Z obsahu této výtky je zřejmo, že st-l neupírá sice žal. úřadu oprávnění zahájiti z moci úřadu superarbitrační řízení za účelem zjištění zdravotního stavu vojenského gážisty a jím podmíněné schopnosti k výkonu vojenské služby (k vojenskému povolání) ve smyslu § 146 odst. 2 br. předp. č. 141/1927 Sb., ale stojí na stanovisku, že předpis § 9 služ. předp. B-X-l dává vojenskému gážistovi nárok, aby superarbitrace z moci úřadu nebyla provedena dříve, než uplynou lhůty stanovené v cit. paragrafu, a že žal. úřad nebyl oprávněn položití za základ svému rozhodnutí o přeložení st-le do výslužby a odepření další jeho činné služby superarbitrační řízení, které proti platnému předpisu bylo provedeno předčasně, takže nebyla st-li poskytnuta možnost uzdravení.
Námitku tuto nemohl nss uznati důvodnou.
Superarbitrační předpis pro vojenské gážisty B-X-l byl vydán, jak uvedeno v| úvodu jeho v odst. 1, podle ustanovení »K § 5« vlád. nař. č. 186/1923 Sb., kterým se provádí zákon č. 76/1922 Sb. o vojenských zaopatřovacích požitcích, jakož i podle ustanovení § 237 odst. 1 vlád. nař. č. 141/1927 Sb. (t. zv. branné předpisy), vydaného k provedení branného zákona č. 193/1920 Sb. ve znění zákona č. 53/1927 Sb. Zmíněný předpis B-X-l stanoví v § 1, že »je-li třeba, aby u vojenského gážisty v souvislosti se stavem jeho tělesného a duševního zdraví byla zjištěna jeho neschopnost k vojenské službě (její stupeň), neschopnost k vojenskému povolání, zjišťuje se to zvláštním řízením, které se nazývá »superarbitrační řízenk. Toto superarbitrační řízení se zahajuje podle § 3 téhož předpisu buď na žádost vojenské osoby nebo z moci úřadu. Superarbitrační řízení z moci úřadu může býti opět zahájeno buď k návrhu velitele v § 10 cit. předpisu označeného za předpokladů § 9, nebo bez takového návrhu velitelova v případech § 14 téhož předpisu. Podle § 9 odst. 1 »z moci úřední třeba pro provedení superarbitračního řízení navrhnouti tyto gážisty z povolání v činné službě:
a) kteří nepřetržitě nebo jen s krátkými přestávkami již rok nekonají pro tělesnou nebo duševní poruchu (chorobu) službu vůbec, nebo již rok z těchto příčin nejsou schopni konati službu své stavovské skupiny a u kterých nelze ani po této době očekávali, že do 3 měsíců schopnosti k této službě nabudou, nebo
b) jejichž tělesná nebo duševní porucha (choroba), úpadek tělesných anebo duševních sil, duševní (morální) méněcennost anebo psychická konstituce zřejmě nepřipouštějí, aby mohli vyhovovali kterýmkoli požadavkům služby, a kteří, nehodnotíce správně stav svého tělesného (duševního) zdraví, opomíjejí sami požádati o provedení superarbitračního řízení, a když tento chorobný stav trvá již šestý měsíc.«
Konečně podle § 14 odst. 3 cit. předpisu nařídí min. nár. obrany, aby gážista byl podroben superarbitračnímu řízení z moci úřední, byť i nebyl podán návrh na provedení tohoto řízení podle § 9 tohoto předpisu, jestliže úředně zjistí, že u tohoto gážisty jsou splněny podmínky potřebné k provedení superarbitračního řízení z moci úřední, které mu dosud nebyly známy.
Ze znění a povahy ustanovení §§ 9—14 superarbitračního předpisu B-X-l, jak zde byly částečně citovány, je zřejmo, že ustanoveními těmi, zahrnutými pod nadpisem »Zahájení superarbitračního řízení z moci úřednk, jest upraven toliko postup úřadu a určena hlediska, jakými jest se ve služebním zájmu řídili při podávání návrhů na zahájení superarbitračního řízení, resp. přímo při jeho nařízení. Obsahují tudíž jen instrukci úřední, ale nenormují žádných práv nebo nároků vojenských gážistů, jichž se zahájené superarbitrační řízení týče, zejména nároků v tom směru, aby superarbitrační řízení z moci úřadu bylo proti nim zahájeno toliko za předpokladu, že jsou splněny podmínky v citovaných ustanoveních zmíněné, resp. aby nebylo zahájeno, dokud lhůty tam normované ještě neuplynuly. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje sama skutečnost, že zahájením superarbitračního řízení nezasahuje se ještě nijak do právní posice toho kterého vojenského gážisty a neupravuje se jím služební jeho poměr, nýbrž konstatuje se pouze přítomný jeho zdravotní stav, resp. způsobilost k vojenské službě (vojenskému povolání), a to bez rozdílu, zda byla superarbitrace provedena až po uplynutí lhůt v § 9 odst. 1 superarb. předp. stanovených, či před tím (§ 1 cit. služ. předp.).
Ani předpis § 80 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., platný pro civilní státní zaměstnance, jehož se stížnost dovolává, neomezuje volnou úvahu úřadu zahátiti řízení ve smyslu § 82 služ. pragm. za účelem přeložení úředníka z moci úřadu do výslužby pro tělesnou nebo duševní vadu a neváže zjištění jeho trvalé neschopnosti své služební místo řádně zastávati na nějaké lhůty, ani neukládá úřadu, aby vyčkával dříve možnosti vyléčení zaměstnance.
Neplyne-li tedy pro st-le z předpisu § 9 služeb, předpisu B-X-l nárok na zachování lhůt tam stanovených, nemůže důvodně vytýkati, že zahájení, resp. provedení superarbitrace jeho před uplynutím těchto lhůt zasáhlo do jeho subjektivních práv ve smyslu § 2 zákona o ss.
Jako další vadnost řízení vytýká stížnost, že ve výpisu superarbitračního spisu, který st-li byl výměrem velitelství jezdeckého pluku 5 v Košicích z 22. prosince 1933 sdělen, není uvedeno, z jakého důvodu byl uznán neschopen polní služby a schopen jen služeb místních, ačkoli prý při superarbitraci prohlásil, že jest úplně zdráv. Tím tedy stížnost vytýká nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí. Tu pak shledáno, že nedostatek ten je vytýkán právem.
Nss vyslovili a odůvodnil již v nálezu Boh A 10508/33 právní názor, že min. nár. obrany, rozhodujíc podle superarbitračního předpisu A-42 o žádosti vojenského gážisty za přiznáni zaopatřovacích požitků, je povinno sděliti superarbitrovanému skutkový a právní základ, ze kterého při svém výroku vycházelo. Na názoru v tomto nálezu vysloveném setrvává nss i v případě st-lově a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na bližší odůvodnění citovaného nálezu.
Na věci nemění nic, že v případě oním nálezem řešeném bylo rozhodováno k žádosti vojenského gážisty za přiznání zaopatřovacích platů, kdežto v případě st-lově jde o přeložení do výslužby a výměru zaopatřovacích platů z moci úřední, poněvadž tento rozdíl netýká se nijak sporné otázky, zda a v jakém směru třeba odůvodnění onoho výroku, ať byl vydán k žádosti, či z moci úřední.
Rovněž nepadá na váhu, že v nálezu Boh. A 10508/33 šlo o rozhodování na základě superarbitrace provedené podle býv. rakouské služební knihy A-42 (Superarbitrierungsvorschrift fur das k. u. k. Heer), kdežto v případě st-lově byla superarbitrace provedena na základě československého superarbitračního předpisu pro vojenské gážisty B-X-l, kterým byla ona býv. služební kniha A-42 od 1. října 1930 nahrazena (srov. úvod jeho odst. 2). Superarbitrační předpis B-X-l sice v § 23 odst. 1 uložil na rozdíl od oné rak. služ. knihy superarbitrační komisi, aby superarbitrovanému gážistovi oznámila ony skutkové okolnosti, které jsou v neprospěch jeho nároku a aby jej vyzvala, aby k nim zaujal své stanovisko, jestliže se o nich snad již dříve nevyjádřil; v § 26 odst. 1 dále ukládá předsedovi superarbitrační komise, aby superarbitrovanému přečetl klasifikační posudek a zdůraznil, že jde jen o návrh, který může býti min. nár. obrany změněn, a aby mimo jiné dal zapsati v superarbitrační listině případné prosby superarbitrovaným přednesené (jak jsou v odst. 2 § 26 taxativně uvedeny), tedy na rozdíl od služ. knihy A-42 ne již návrh zaopatřovacích platů, jaký superarbitrační komise činí; ale ani v tomto novém superarbitračním předpisu není uvedeno, že by superarbitrovanému měl býti sdělen ještě další obsah superarbitračního spisu, kromě toho, o čem právě byla zmínka, a nelze tedy ani za platnosti tohoto předpisu požadovati, aby superarbitrační komise sdělila vojenskému gážistovi obsah svého nálezu, zejména diagnosu a další obsah svého návrhu (posudku).
Tím však není ještě řečeno, že by ani rozhodnutí o superarbitraci nemohlo a nesmělo vojenskému gážistovi sděliti důvody svého výroku, t. j. skutkový a právní základ, ze kterého vychází. Vždyť toto rozhodnutí, jak plyne z § 1 cit. předpisu B-X-l, není již součástí superarbitračního řízení, třeba se o něm v §§ 31 až 33 superaibitračního předpisu jedná; neboť na vlastní superarbitrační řízení vztahuje se toliko hlava I. až V. zmíněného předpisu služebního (§§ 1—30), kdežto o rozhodnutí min. nár. obrany jedná hlava VI. Nelze tedy to, co platí o sdělování výsledků superarbitrace v řízení superarbitračním pro superarbitrační komisi, aplikovati též na rozhodující úřad sám. I když tedy není ani v§ 31 služ. předp. B-X-l, ani v jiné normě výslovně min. nár. obrany uloženo rozhodnutí svá odůvodňovati a v důsledku toho sdělovati skutkové a právní základy rozhodnutí, plyne to, jak nss vyslovil již ve shora citovaném nálezu Boh. A 10508/33, že všeobecných zásad správního řízení, potvrzených konstantní judikaturou nss (srov. na př. též nálezy Boh. A 9586/31, 10314/33 a 10528/34 pro případy, v nichž se rozhodnutí min. nár. obrany odchyluje od návrhu superarbitrační komise).
Nař. rozhodnutí však požadavku řádného odůvodnění nevyhovuje. Uvádí-li, že je stěžovatel »podle nálezu a návrhu superarbitrační komise zem. voj. velitelství z 16. listopadu 1933 neschopen polní služby, schopen jen služeb místních«, projevuje sice, že opírá svůj závěr o schopnosti st-lově k vojenské službě (k vojenskému povolání — § 31 odst. 5 superarbitrač. předp.) o nález a posudek superarbitrační komise, t. j. že se s ním ztotožňuje, ale není tím ještě řečeno, ze kterých skutkových okolností úřad, resp. superarbitrační komise k závěru tomu dospěla.
Tím však byla st-li odňata možnost řádné obrany zejména v tom směru, zda skutkový základ byl úplný a zda závěr úřadem odvozený odpovídá zásadám logického myšlení, v kterýchžto směrech mohl by nss k případným oprávněným výtkám, pokud by byly podstatné, rozhodnutí úřadu po rozumu § 6 zákona o ss i s hlediska skutkového přezkoumávati. Jde proto o vadu podstatnou.

Citace:

Č. 12506. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 763-767.