Č. 12376.

Pracovní právo: I. Předseda závodního výboru není povinen provésti usnesení závodního výboru, jež vybočuje z mezí působnosti závodního výboru. — II. Předseda závodního výboru nesmí odepříti podepsati vyhlášku správy závodu, kterou podle usnesení závodního výboru má závodní výbor spolupodepsati, i když tato vyhláška směřuje ke snížení mezd, jež se příčí kolektivní smlouvě.
(Nález z 22. dubna 1936 č. 11256/36.) Věc: Josef M. v českém Krumlově (adv. Dr. Hugo Littna z Prahy) proti rozh. rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech v Čes. Krumlově z 8. února 1933 o porušení povinností předsedy závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Firma Hynek Spiro, akc. společnost v Čes. Krumlově, podala rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Čes. Krumlově návrh, aby rozhodčí komise vyslovila, že st-l jako předseda závodního výboru hrubě porušil své povinnosti, a odůvodnila svůj návrh takto: Majitelka závodu byla následkem hospodářské krise nucena přikročiti ke snížení mezd svých zaměstnanců. Když jednání se zástupci dělnictva v té příčině nevedlo k cíli, dala 13. ledna 1933 dělnictvu výpověď ke dni 31. ledna 1933 s podotknutím, že dělnictvu zůstává volno nastoupiti v jejím závodě 1. února 1933 práci za mzdu o 10% nižší. Určité přebytečné dělníky v počtu 239, pracující jen tři týdny ve 4 nedělích, vypověděla však firma definitivně ke dni 27. ledna 1933. Tito definitivně vypovězení dělníci žádali svými zástupci okr. úřad za ochranu. Při jednání u politického úřadu prohlásila firma, že jest ochotna ony přebytečné definitivně vypovězené dělníky zaměstnávati až do 1. dubna 1933 při pouhém 5% snížení mzdy. Při schůzi závodního výboru bylo usneseno, aby za účelem upokojení dělnictva bylo vyhlášeno:
1. že firma bude zmíněné přebytečné dělníky zaměstnávati až do 1. dubna 1933 při pouhém 5% snížení mzdy;
2. že dělníkům, kteří po uplynutí výpovědní lhůty bez přerušení opět v závodě práci nastoupí, zůstanou zachována jejich dosavadní práva ohledně dovolených atd. Poněvadž však vyhlášky jen firmou vydané nebyly vždy se strany dělnictva pokládány za závazné, bylo usneseno, aby vyhlášky byly podepsány nejen firmou, ale i závodním výborem. St-l, když mu vyhlášky jako předsedovi závodního výboru byly předloženy k podpisu, odepřel je podepsati a svolal novou schůzi závodního výboru, ve které navrhoval reasumaci dřívějšího usnesení. Přes to, že závodní výbor tento návrh jeho zamítl, zdráhal se i pak st-l vyhlášky podepsati, uváděje, že příčí se kolektivní smlouvě. Na tomto svém rozhodnutí setrval i tehdy, když byl některými členy závodního výboru upozorněn na následky svého počínání. Proti tomuto počínání předsedy závodního výboru podala firma Hynek Spiro, akc. společnost, stížnost k rozhodčí komisi, v níž vytýkala, že jmenovaný předseda závodního výboru odepřením svého podpisu zmařil neb aspoň značně ztížil provedení zamýšleného opatření směřujícího k uklidnění dělnictva, ježto firma byla nucena vyhlášku vyvěsiti bez podpisu předsedy závodního výboru, a žádala, aby rozhodčí komise vyslovila, že porušil hrubě své povinnosti.
V řízení o této stížnosti majitelky závodu namítal st-l, že nepodepsal vyhlášky proto, že jeho podpisem stálo by se perfektním sníženi mezd o 10%, což by se příčilo kolektivní smlouvě.
Rozhodčí komise nálezem z 8. února 1933 vyhověla návrhu majitelky závodu a vyslovila, že st-l dopustil se hrubého porušení svých povinností, které měl jako předseda závodního výboru, poněvadž odepřel spolupodepsati za závodní výbor svrchu uvedenou vyhlášku závodní správy, směřující k uklidnění dělnictva, ačkoliv závodní výbor na podepsání této vyhlášky se usnesl, a poněvadž st-l na svém odporu setrval i tehdy, když návrh jeho na reasumaci zmíněného usnesení závodního výboru byl zamítnut a on sám na následky svého odporu byl upozorněn.
St-l ve stížnosti proti tomuto výroku rozhodčí komise namítá, že odepřením podpisu vyhlášky nedopustil se vůbec porušení nějakých svých povinností jako předseda závodního výboru, poněvadž vyhláška, o kterou šlo, směřovala ke snížení mezd zaměstnanců v závodě, jež odporuje ustanovením kolektivní smlouvy, a poněvadž podpisem vyhlášky takové byl by dal st-l souhlas ke zjevnému porušení kolektivní smlouvy, čímž by porušil zákonem uloženou mu povinnost dozírati nad zachováváním mzdových a pracovních smluv, aniž by tím přivodil nějaké upokojení mezi zaměstnanci, ježto prý snížením mezd nebyly by důvody pobouření mezi dělnictvem odstraněny, nýbrž naopak tím právě byly by uskutečněny.
Porušení povinností, jež rozhodčí komise st-li klade za vinu, záleží v podstatě v tom, že st-l odepřel provésti usnesení závodního výboru. Je tedy především otázka, zda předseda závodního výboru je povinen provésti usnesení závodního výboru a zdali je povinen provésti je za všech okolností.
Zákon o závodních výborech nedává na tuto otázku výslovné odpovědi, zejména nemá podobného ustanovení, jaké obsahují na př. § 56 čes. obec. zřízení nebo §§ 60 a 95 zákona o org. pol. správy č. 125/1927 Sb. a také jiné zákony, zmocňující předsedu sboru, aby zastavil výkony usnesení, jež příčí se zákonu nebo vybočují z mezí působnosti, jež zákon usnášejícímu se sboru vytýčil. O tvoření vůle závodního výboru ustanovuje § 23 zákona o záv. výb. jen tolik, že závodní výbor činí svá usnesení ve schůzích podle tohoto předpisu svolaných, a sluší tedy za vůli závodního výboru považovati to, na čem se závodní výbor v platné schůzi většinou hlasů usnesl.
Pokud je podle povahy věci zapotřebí, aby usnesení závodního výboru bylo na venek projeveno, nebo aby bylo provedeno, je v zásadě samozřejmou povinností předsedy, ježto mu nepřísluší usneseni závodního výboru kontrolovati, aby usnesení prohlásil, pokud se týče provedl. Neboť nedalo by se srovnati s kolegiálním zřízením závodního výboru, kdyby předseda závodního výboru mohl proti usnesení většiny prosazovati své odchylné mínění a mařiti platné usnesení závodního výboru prostě tím, že by odepřel vykonati opatření, na němž závodní výbor se usnesl. Kdyby byl zákon chtěl předsedovi závodního výboru propůjčiti nějakou kontrolu nad usneseními závodního výboru, byl by musil dáti to najevo. Nic takového však zákonodárce neučinil.
Povinnost předsedy závodního výboru provésti usnesení závodního výboru nemůže ovšem jíti tak daleko, aby vykonával i taková usnesení, jimiž závodní výbor překročil meze své působnosti nebo která jsou dokonce zákonem (jako na př. zákonem trestním) zakázána. Tak by zajisté předseda neměl povinnost provésti usnesení závodního výboru, kdyby tento přes výslovný zákaz uvedený v § 3 odst. 2 usnesl se zasáhnouti samostatným nařízením do správy závodu, nebo předsevzíti něco, čím by vyzrazeno bylo obchodní nebo výrobní tajemství závodu (§ 3 odst. 3).
V dnešním sporu jde tedy o to, zdali st-l nebyl zbaven povinnosti provésti usnesení závodního výboru, jež formálně bylo nesporně platné, z té příčiny, že vyhláška správy závodu, kterou podle usnesení závodního výboru měl závodní výbor (svým předsedou) spolupodepsati, směřovala ke snížení mezd, jež příčí se kolektivní smlouvě.
St-l, dovolávaje se ustanovení § 3 lit. a) zákona o závod. výborech, podle něhož mají závodní výbory dozírati na zachovávání mzdových a pracovních smluv, hájí názor, že podpisem vyhlášky byl by porušil svoji zákonnou povinnost právě zmíněnou, takže v odepření podpisu nelze shledávati porušení povinnosti předsedy záv. výboru.
Nss nemohl však st-li přisvědčiti. Jest ovšem pravda, že podle § 3 lit. a) svého zákona mají závodní výbory dozírati na zachovávání mzdových a pracovních smluv. Ale úkol tento nevykonávají jeho členové jako jednotlivci, nýbrž celý závodní výbor jako sbor, a je věcí tohoto sboru jako celku, aby se rozhodl o tom, zdali, v jakém směru a jakými prostředky bude závodní výbor tento svůj dozor vykonávati. Jednotlivý člen vykonává vliv na výkon tohoto dozoru jen svým votem při hlasování závodního výboru a žádným jiným způsobem. Ani předseda závodního výboru nemá při dané organisaci závodního výboru jiného postavení.
Usnesl-li se závodní výbor většinou hlasů, že zmíněná vyhláška závodní správy má býti podepsána i závodním výborem, byla tím již otázka, zda a jak se závodní výbor zachová k zamýšlenému snížení mezd, rozřešena, a nebylo právem st-le, usnesení závodního výboru mařiti, a to tím méně, ježto nelze říci, že závodní výbor svým usnesením překročil nějaký zákonný zákaz. Vždyť základní povinností závodního výboru jest hájiti zájmy závodních zaměstnanců. Závodní výbor, uvažuje o podpisu zmíněné vyhlášky závodní správy, byl postaven před alternativu: Buď bude spolupodpisem vyhlášky působiti k tomu, aby dělnictvo přistoupíc na nové mzdy, třeba tyto příčily se kolektivní smlouvě, uchránilo se před hromadným propuštěním z práce, které mu následkem výpovědi hrozilo, nebo odepře podpis vyhlášky a bude trvati na dosavadních mzdách, při tom však vydávati dělnictvo v nebezpečí, že skutečně dojde k hromadnému propouštění a ke ztrátě výdělku vůbec. Jestliže závodní výbor dospěl při úvaze o tom, co lépe bude hověti zájmům dělnictva, k úsudku, že podpisem vyhlášky bude lépe poslouženo zájmům dělnictva než trváním na ustanoveních kolektivní smlouvy, a jestliže v důsledku toho usnesl se na spolupodpisu vyhlášky závodním výborem, nedá se tvrdili, že by toto usnesení, jímž závodní výbor zřejmě chtěl jen hájiti zájmy závodních zaměstnanců, vybočovalo ze zákonných mezí působnosti závodního výboru nebo že by se příčilo nějakému zákonnému zákazu. Za této situace nebyl však předseda závodního výboru oprávněn, aby odepřením podpisu vyhlášky mařil výkon dotčeného usnesení závodního výboru, třeba on sám měl za to, že zájmům dělnictva bylo by lépe vyhověno, kdyby závodní výbor trval na ustanoveních kolektivní smlouvy. Odepřel-li tedy st-l podpis vyhlášky závodní správy, vzepřel se tím usnesení závodního výboru nemaje pro to zákonné omluvy.
Uznala-li rozhodčí komise v tomto postupu st-lově porušení povinnosti jeho jakožto člena a předsedy závodního výboru, nemohl v tom soud nalézti žádné nezákonnosti a nenalezl ani žádné vady řízení v tom, že rozhodčí komise nevyšetřila okolností, jež podle toho, co bylo svrchu uvedeno, neměly pro její rozhodnutí právního významu.
Jiná jest otázka, zdáli porušení povinností, jež rozhodčí komise st-li klade za vinu, lze hodnotiti jako hrubé porušení jeho povinností. Leč v tomto směru nemá stížnost žádných námitek, vytýkajíc pouze, že to, co st-li za vinu se klade, nelze vůbec kvalifikovati jako porušení jeho povinnosti. Soud neměl tedy žádného podnětu, aby zabýval se otázkou, zda rozhodčí komise uznala právem postup st-lův za hrubé porušení jeho povinností, a neměl tedy ani příčiny uvažovati o tom, do jaké míry tato část nař. rozhodnutí vůbec podléhá soudnímu přezkoumání. Námitky ve stížnosti obsažené nemohl však soud podle hořejších vývodů uznati za podstatné a musil proto stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 12376. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 447-451.