Č. 12328.

Živnostenské právo. — Řízení správní. — Řízení před nss: I. Osobě, která byla označena živnostenskému úřadu za náměstka nebo pachtýře k provozování živnosti hostinské a výčepní, neposkytuje živn. zákon č. 259/1924 Sb. právního nároku, aby žádost za schválení jeho byla příznivě vyřízena. — II. * Z rozhodnutí úřadu, kterým bylo odepřeno schválení vnuceného pachtýře (§ 71 živn. zákona č. 259/ 1924 Sb. a čl. VI. § 91 zák. č. 23/1928 Sb.), není osoba za vnuceného pachtýře označená legitimována ke stížnosti na nss.
(Nález z 13. března 1936 č. 11024/36.)
Věc: Majer H. v Košicích proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 17. října 1933 o schválení vnuceného nájemce živnosti hostinské.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Živnost hostinská a výčepní, náležející Mendelu W. v Košicích, jakož i koncese k provozu této živnosti byla usnesením okr. soudu v Košicích z 23. dubna 1932 zabavena a majiteli zakázáno, aby s živností, koncesí, jakož i se zařízením nakládal, jmenovitě, aby se částečně nebo zcela živnosti vzdal.
Podle usnesení téhož soudu z 28. ledna 1933 byla tato živnost dne 11. října 1932 u tohoto soudu exekuční cestou propachtována Majeru H. v Košicích na dobu 3 let a uvědoměn o tom městský notářský úřad v Košicích, aby jako živnostenský úřad I. stolice o tomto pachtu rozhodl. Podotčeno, že vydražitel bude uveden jako pachtýř do vydražené živnosti až po schválení pachtu živnostenským úřadem v Košicích a že pachtýřovi přísluší v případě schválení pachtu živnostenským úřadem právo žádati o přenesení koncese do jiných místností.
Výměrem z 12. května 1933 živnostenský úřad I. stolice žádané schválení st-le jako vnuceného nájemce odepřel a žal. úřad nař. rozhodnutím výměr I. stolice potvrdil.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nss poukazuje k ustanovení §§ 55 a 10 živn. řádu ustáleně judikuje, že osobě, která byla označena živnostenskému úřadu za náměstka nebo pachtýře k provozování živnosti hostinské a výčepní, zákon neposkytuje žádného právního nároku, proti rozhodnutí úřadu uplatnitelného, na to, aby žádost za schválení jeho byla příznivě vyřízena (srov. Boh. A 1520/20 a 10141/1932). Totéž platí vzhledem k ustanovením §§ 71 a 26 živn. zákona č. 259/1924 Sb. pro Slovensko.
Pokud pak jde o pronájem živnosti v exekučním řízení, předpisuje čl. VI. § 91 odst. 2 a 3 zákona č. 23/1928 Sb., že je-li podle platných předpisů k vykonáváni živnosti nebo k provozování jiného podniku zástupcem nebo k propachtování jich zapotřebí schválení úřadu správního a má-li následkem povolení vnucené správy nebo propachtování přejíti vedení živnosti nebo podniku na správce samého nebo pachtýře, má býti usnesení exekučního soudu, kterým byl správce jmenován nebo propachtování určité osobě povoleno, předloženo příslušnému správnímu úřadu ke schválení dříve, než se doručí účastníkům. Z toho se podává, že ani osoba v exekučním řízení označená za vnuceného pachtýře nemá právního nároku k dotčené živnosti dotud, dokud nebyla příslušným úřadem živnostenským schválena. Má tedy osoba pachtýře vnuceného v řízení exekučním stejné postavení právní jako pachtýř navržený úřadu k schválení na základě smlouvy pachtovní ujednané s majitelem živnosti.
Byl-li tedy v daném případě st-l usnesením soudním teprve živnostenskému úřadu navržen k schválení jako vnucený pachtýř a schválení bylo odepřeno, nemohlo takovým odepřením býti porušeno nějaké subjektivní právo jeho a stížnost st-le, kterému chybí tak legitimace ve smyslu § 2 zák. o ss, bylo odmítnouti pro nepřípustnost.

Citace:

Č. 12328.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 347-348.