Č. 12366.

Školství. — Samospráva obecní. — Řízení správní: * Odvolání přiškolené obce do usnesení místní školní rady o školním rozpočtu sluší i za účinnosti zákona č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. podati u místní školní rady.
(Nález z 9. dubna 1936 č. 11927/36.)
Věc: Obec Satalice (adv. Dr. František Lokay z Prahy) proti rozh. zem. výboru v Praze ze 6. září 1933 (za zúč. místní školní radu ve Vinoři adv. Dr. Miroslav Krůta z Prahy) o školním rozpočtu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obec Satalice usnesla se ve schůzi svého zastupitelstva 25. dubna 1932 odvolati se z rozpočtu místní školní rady ve Vinoři, pokud obsahoval položky na stavbu školy ve Vinoři. Odvolání podáno přímo okr. úřadu Praha-venkov. Věcně o něm rozhodl okr. výbor v Praze-venkov usnesením z 9. listopadu 1932. Toto rozhodnutí zrušil však zem. výbor v Praze rozhodnutím z 25. ledna 1933 pro zmatečnost, ježto školní obec vinořská se skládá z politických obcí dvou okresů, takže okr. výbor k rozhodování nebyl příslušným.
Zem. výbor v Praze na to rozhodnutím ze 6. září 1933 odvolání obce Satalic odmítl pro opožděnost na podkladě těchto úvah: Ustanovení § 28 zákona č. 292/1920 Sb. bylo předpisem § 4 zákona č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. změněno pouze co do kompetence a odvolací lhůty, nikoli však co do místa, kde je podávati odvolání ve věci školních rozpočtů. Místem tím je místní školní rada. Odvolání podané u okr. úřadu došlo k ní teprve dne 6. května 1933, tudíž po uplynutí zákonné lhůty rekursní. — — —
Stížnost ponechávajíc bez námitek skutkové zjištění, z něhož žal. úřad vycházel, že odvolání obce bylo podáno přímo u okr. úřadu a došlo k místní radě školní po lhůtě rekursní, brojí proti stanovisku žal. úřadu, že místní školní rada je zákonným místem pro podání odvolání. Podle stížnosti jde tu o otázku, týkající se výlučně finančního hospodářství obce, pročež sluší ji posuzovati jedině podle zákonů, upravujících tuto materii, a nikoli podle zákonů školských. Stížnosti nebylo možno přisvědčiti. Je sice pravdou, že příspěvek obce na úhradu schodku školního rozpočtu je věcí finančního hospodářství obecního a platí pro něj ustanovení zákonů tuto materii upravujících — tedy zákonů obecních, a zejména předpis § 4 zákona č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. Naproti tomu mylný je názor, že tento charakter příspěvkové povinnosti obce způsobuje, že i ve věci odvolání proti rozpočtu školnímu nelze použíti jiných zákonů nežli obecních. Do účinnosti zákona č. 77/1927 Sb. pro otázku, jakým způsobem jest uhraditi výdaje na veřejné školy obecné a kdo vede správu těchto škol, rozhodnými byla ustanovení zákona č. 16/1873 z. z. čes. ve znění zákona č. 85/1880 z. z. čes. a ustanovení zákona č. 192/1920 Sb. Podle zákona č. 16/1873 z. z. ve znění zákona č. 85/1880 z. z. školní rozpočet sestavovala místní školní rada, která byla povinna včas jej sděliti jednotlivým obcím místním, tvořícím obec školní. Zákon č. 292/1920 Sb. o správě školství v § 17 a násl. upravil složení a působnost místní školní rady, v § 25 bod 5 přikázal do působnosti její sestavování školního rozpočtu, a v § 28 pak stanovil, že »o stížnostech na rozhodnutí místní rady školní rozhoduje župní rada školní« a že »stížnost padati je u místní rady školní do 8 dnů«. Ustanovení posléze uvedené je zcela všeobecné, vztahuje se na všechna usnesení místní školní rady, pokud jsou vůbec možným předmětem opravného prostředku, a tudíž i na usnesení, kterým místní školní rada podle § 25 bod 5 cit. zákona stanoví školní rozpočet.
Zákon č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. v souvislosti s úpravou finančního hospodářství obcí politických v § 4 zasáhl také do materie upravené shora uvedenými zákony školskými, a to po stránce kompetenční a procesní potud, že v případech odst. 3 a 4 usnesení, kterým se stanoví rozpočet školní, přikázal obecnímu zastupitelstvu, rozhodnutí o odvolání proti školnímu rozpočtu veskrze (odst. 6) okr., po případě zem. výboru, a že odvolací lhůtu pro odvolání z usnesení o školním rozpočtu stanovil na 15 dní. Jestliže při tom oba uvedené zákony — až na případy odst. 3 a 4 § 4, které zde nepřicházejí v úvahu, — nedotkly se kompetence místní školní rady stanoviti školní rozpočet, jak byla založena posléze § 25 bod 5 zákona č. 292/1920 Sb., a na druhé straně také nedaly žádného předpisu o tom, kde podávat odvolání z usnesení místní školní rady, kterým stanoví školní rozpočet, sluší z toho dovozovati, že chtěly, aby v tomto směru platila i nadále všeobecná norma § 28 zákona č. 292/1920 Sb., která oběma cit. finančními novelami obecními zůstala po této stránce nedotčena. Právě z toho, že posléze uvedené novely o zákonu č. 292/1920 Sb. nikde výslovně se nezmiňují a neprohlašují jednotlivé jeho předpisy za zrušené, plyne, že tento zákon byl jimi derogován pouze potud, pokud obsahují ustanovení předpisům jeho odporující. Poněvadž, jak uvedeno, zákon č. 77/1927 Sb., resp. č. 169/1930 Sb. předpisu o podacím místu pro odvolání proti usnesení místní školní rady o školním rozpočtu nemají a na povaze onoho usnesení — mimo případy odst. 3 a 4 § 4 — nic nezměnily, nelze příslušné ustanovení zákona č. 292/1920 Sb. pokládati za jimi derogované.
Důvodnou není ani konečná námitka, že odvolání obce bylo správně podáno u okr. úřadu jakožto podacího místa okr. výboru a že tento orgán byl podle § 4 odst. 4 zákona č. 77/1927 Sb. povinen ihned postoupiti spisy kompetentnímu výboru zemskému. Nehledíc k tomu, že — jak právě bylo dovoženo — podle positivního předpisu odvolání do školního rozpočtu sluší podati u místní rady školní a nelze proto použiti zásady o podávání odvolání u úřadu odvolacího, nebyl ani podle stížnosti okr. výbor úřadem rekursním. Že by pak z ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 77/1927 Sb. plynula pro okr. výbor povinnost, aby ihned po podání odvolání postoupil správní spisy — a tudíž zřejmě i odvolání — kompetentnímu úřadu odvolacímu — výboru zemskému — přisvědčiti nelze prostě proto, že citované zákonné ustanovení takového předpisu neobsahuje. Neplyne taková povinnost ani z § 10 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., neboť mluví se tu toliko o tom, že úřad, k němuž podání došlo, může je postoupiti úřadu příslušnému.

Citace:

č. 12366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 428-430.