Č. 12692.

Vodní právo: Vodoprávní úřady nejsou (zásadně) kompetentní zasáhnouti do disposice vodou čerpanou artéskými studnami.
(Nález z 16. prosince 1936 č. 17124/36.) Věc: Otta S. v Ústí n. Orl. (adv. Dr. Zdeněk Reichl z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 15. března 1934 (za zúč. firmu Bedřich P. adv. Dr. Karel Friedmann z Prahy) o věci vodoprávní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. — Útraty se nepřisuzují.
Důvody: St-l, dovolávaje se svého vodního práva k odběru vody z Knapovského potoka korytem v rozměru 35×25 cm a odvádění jejího vlastními vývařisky do nádrže o výškové kotě 33 cm přípustného nadržení k pohonu turbiny, domáhal se na vodoprávním úřadě ochrany stížností proti firmě Bedřich P. v Ústí n. Orl., nynější zúč. straně, že tato — postavivši na svém dvoře 4 artéské studny — podchytila jeho prameny a zeslabila tak značně příliv vody do jeho nádrží.
Okr. úřad, vyžádav si zprávu městského úřadu v Ústí n. Orl., podle níž veškeré artéské studně firmy Bedřich P. jsou zřízeny výhradně na pozemcích této, ve všech případech jde o vodu spodní — studně byly vrtány do hloubky 15—35 m —, stížnost odmítl jako bezdůvodnou s odůvodněním, že podle § 4 a) vod. zákona pro Čechy náleží voda podzemní v pozemku uzavřená a z něho prýštící majiteli pozemku, který jest oprávněn touto vodou volně disponovati. Při tom je nerozhodno, zda pramen je přirozený anebo vznikl kopáním nebo vrtáním. Vzhledem k tomuto zákonnému stavu nelze podle vod. zákona stíhati majitele, který zřízením studní na svých pozemcích odňal anebo zeslabil přítok vody do studní nebo pramenů souseda, a to ani tehdy, kdyby bylo možno tuto skutečnost nesporným způsobem prokázati.
Žal. úřad nař. rozhodnutím výměr I. stolice potvrdil z jeho důvodů, podotknuv ještě toto: Jde tu o vodu artéskou, pod tlakem vyvěrající, vůbec nesouvisející s vodou pramenitou obyčejnou (nenapjatou) a dokonce ne s vodou potoční, jíž používá st-l k pohonu. Jde tu tedy podle vod. zákona o vodu v pozemku obsaženou, kterou firma Bedřich P. volně na svém pozemku disponuje. St-l užívá pro pohon vody Knapovského potoka a má za to, že studnami firmy Bedřich P. je potok ochuzován. Poněvadž pak jde o hlubinnou vodu napjatou, jsou obavy jeho liché. Ostatně nejde vůbec o prameny ani změnu jejich odtoku, nýbrž o vodu dobytou hloubením.
O stížnosti proti tomu podané nss uvážil toto:
Nař. rozhodnutím byla st-li odepřena vodoprávní ochrana proti zřízení 4 artéských studní dnešní zúč. stranou, jímž se podle tvrzení stížnosti jednak podchycují vlastní prameny st-lovy, jednak se způsobuje výtrat vody v potoce Knapovském na újmu st-lova vodního práva konsensem vodoprávním propůjčeného.
Žal. úřad, převzav odůvodnění první stolice, založil své rozhodnutí v podstatě na úvaze, že voda čerpaná zúč. stranou artéskými studnami je podle § 4 a) vod. zákona soukromou vodou zúč. strany, jíž tato jest oprávněna volně disponovati, a popřel mimo to souvislost artéské vody s vodou potoční. Stížnost namítá především, že vlastník vody soukromé jest i podle § 4 vod. zákona omezen nabytými právy jiných, tedy také vodním právem st-lovým, jehož získal vodoprávním konsensem. Než voda artéskými studnami zúč. stranou čerpaná je nepopřené voda spodní. Spodní vodu však podle judikatury po desetiletí ustálené (srov. Boh. A 10348/33) nelze subsumovati pod pojem vody soukromé ve smyslu § 4 vod. zákona, neboť podle zmíněné judikatury vod. zákon poměry spodních vod vůbec neupravuje. Následkem toho není možno na vodu spodní vztahovali ani výhradu § 4 vod. zákona o soukromé vodě stanovenou, jež omezuje volnou disposici vlastníka této vody nabytými právy osob jiných. Důsledně nedopadá na spodní vody ani ustanovení § 17 odst. 2 vod. zákona, jež váže za jistých předpokladů disposice s vodou soukromou na vodoprávní povolení.
Ježto pak § 75 vod. zákona omezuje působnost vodoprávního úřadu na užívání a svádění vody a obranu proti vodám podle vod. zákona, disposice s vodou spodní nejsou však podle toho, co bylo uvedeno, užíváním vody podle tohoto zákona, nejsou vodoprávní úřady zásadně ani kompetentní do disposice spodní vodou zasáhnouti. Z této zásady lze připustiti a judikatura připouští dvojí výjimku, t. j. když disposicemi se spodní vodou jsou obce neb osady zbavovány vody nezbytně potřebné a když těmito disposicemi se zasahuje do poměrů veřejných vod způsobem v § 17 odst. 1 vod. zákona blíže označeným. O případ prvý zde vůbec nejde, o případ druhý mohlo by se jednati jen potud, kdyby čerpání vody artéskými studnami, jež zúč. strana zřídila, mělo na veřejný tok vliv ve smyslu § 17 odst. 1 vod. zákona.
Z toho plyne, že vliv artéských studní zúč. strany na vlastní prameny st-lovy uniká úplně ingerenci vodoprávních úřadů, kdežto případný vliv těchto studní na stav vody v potoce Knapovském mohl by sice vyvolati zakročení úřadu vodoprávního, kdyby potok Knapovský byl vodou veřejnou, což však st-lem v řízení správním, ani ve stížnosti nikdy nebylo tvrzeno. Za této situace je námitka nezákonnosti bezdůvodná a i vytýkané vady řízení nelze uznati za podstatné, protože se v nich vytýká, že nebyly vyšetřeny okolnosti, které jsou pro rozhodnutí právně bezvýznamné. Bylo proto stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.
Pro přisouzení útrat řízení před nss, požadovaných zástupcem zúč. strany, neshledal soud důvodů (§ 40 zákona o ss).

Citace:

č. 12692. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1214-1216.