Č. 12 445.

Živnostenské právo. — Řízení správní: Správní úřady nejsou povolány rozhodovati o stížnosti zaměstnance společenstva na příkaz vládního komisaře, aby se podrobil zkoušce ze státního jazyka.
(Nález z 12. června 1936 č. 10 912/36.)
Věc: Josef K. v Mukačevě (adv. Vladimír Kamarynský z Mukačeva) proti rozhodnutí zem. úřadu v Užhorodě z 9. května 1933 o jazykové způsobilosti tajemníka živnostenského společenstva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl vládním komisařem živn. společenstva v Mukačevě s poukazem na § 2 stanov společenstva a § 197 živn. zákona č. 259/1924 Sb. jako tajemník téhož společenstva vybídnut, aby ve lhůtě 1 měsíce se podrobil zkoušce ze státního jazyka, a upozorněn, že jinak bude vládním komisařem požadováno obsazení funkce tajemníka živn. společenstva osobou, která předpisům cit. zákona a stanovám společenstva vyhovuje.
Stížnosti st-lovy byly v postupu stolic správních posléze nař. rozhodnutím zem. úřadu v Užhorodě zamítnuty v podstatě z důvodu, že podle § 2 stanov úředním jazykem společenstva je jazyk státní a že podle § 197 živn. zákona k vedení kancelářských prací smí býti dosazeny jen osoby důvěry hodné s přiměřeným všeobecným vzděláním a věcnou zkušeností, takže úředník společenstva, má-li dostáti svým povinnostem, musí ovládati jazyk společenstva a dohlédacího úřadu, zvláště když čl. 93 vlád. nař. č. 17/1926 Sb. ustanovil, že společenstva, pokud se týče užívání jazyka, mají se říditi obdobně předpisy platícími pro obce.
O stížnosti uvážil nss toto:
Soud, zkoumaje po rozumu § 4 zákona o ss z povinnosti úřední svoji příslušnost v projednávaném sporu, musil přihlédnouti k otázce, byl-li správní úřad ve věci projednávané vůbec příslušným rozhodovati a podléháni proto jeho rozhodnutí v této záležitosti věcnému přezkoušení nss ve smyslu § 2 zákona o ss, příp. není-li z příslušnosti jeho vyloučeno podle § 3 téhož zákona. Tu bylo přihlédnouti k následujícímu:
Předmětem sporu, jenž byl vyřízen nař. rozhodnutím, bylo shora uvedené vybídnutí vládního komisaře živn. společenstva svědčící st-li jako zaměstnanci téhož společenstva.
Podle zprávy zem. úřadu v Užhorodě z 29. dubna 1936 vydal st-li řečené výzvy z 31. října 1930 a z 26. listopadu 1932, jež byly v pořadí stolic napadány, vládní komisař jako orgán obstarávající ve smyslu §212 odst. 7 živn. zákona č. 259/1924 Sb. zatímně záležitosti společenstevního představenstva, jehož činnost byla zastavena a na jehož místo tedy nastoupil zmíněný orgán vládní. Šlo tedy o příkazy správy společenstva jako zaměstnavatele vydané jeho zaměstnanci. Na tom nic nemění ani ustanovení čl. 93 vlád. nař. č. 17/1926 Sb., jehož se nař. rozhodnutí dovolává, ježto tento předpis upravuje povinnost živn. společenstev po stránce užívání jazyků a může založiti proto jen příkaz politického úřadu jako takového svědčící živn. společenstvu, o takový příkaz však, jak právě dovoženo, zde nešlo.
Byla tedy v tomto případě správními úřady řešena záležitost vzešlá z poměru služebního, která, majíc proto povahu soukromoprávní, je vyloučena z příslušnosti úřadů správních.
Naříkané rozhodnutí bylo proto zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 12445. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 624-625.