Čís. 3379.

Podle čl. VI. amnestie z 19. října 1928 není použití amnestie na překážku odsouzení k trestu vězení, byl-li tento trest v rozsudku zároveň změněn v peněžitou pokutu.
S hlediska amnestie jest se otázkou, zda obžalovaný splnil předpoklady podmíněného odsouzení, zabývati teprve po pravoplatnosti rozsudku; dokud nenastala, nevzešla obžalovanému ani povinnost plniti, co mu bylo rozsudkem uloženo.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1929, Zm I 391/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vrátil spisy krajskému soudu v Hradci Králové k opětnému vyřízení příkazu ze dne 14. listopadu 1928, neboť: Dosavadní postup krajského soudu neshledán správným a vyhovujícím rozhodnutí presidenta republiky ze dne 19. října 1928. Podle článku VI. tohoto rozhodnutí nebylo jeho použití na překážku odsouzení obžalovaného rozsudkem okresního soudu ve Dvoře Králové ze dne 17. června 1927, poněvadž obžalovanému uložený trest vězení pěti dnů byl v rozsudku zároveň změněn v peněžitou pokutu. Otázkou, zda obžalovaný splnil předpoklady podmíněného odsouzení ze dne 7. května 1928, bylo se sborovému soudu prvé stolice zabývati teprve po pravoplatnosti rozsudku; dokud nenastala, nevzešla obžalovanému ani povinnost plniti, co mu bylo rozsudkem uloženo. Proto neměl býti tou dobou obžalovaný dotazován, zda již dal zadostiučinění soukromým účastníkům, a to dokonce v takovém smyslu, jakoby na této okolnosti něco záleželo pro rozhodnutí se obžalovaného, zda trvá na opravném prostředku či zda od něho upouští. Zdá se, že způsob, jímž se obžalovaný zachoval, měl důvod v nesprávném postupu soudu prvé stolice. Nutno proto poskytnouti obžalovanému znovu příležitost, by se prohlásil ve smyslu čl. VII. rozhodnutí. Krajskému soudu se ukládá, by se zachoval podle příkazu ze dne 14. listopadu 1928.

Citace:

č. 3379. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 48-49.