Čís. 3558.

I při trestných činech, spáchaných obsahem tiskopisu, přicházejí k platnosti všeobecné zásady trestního zákona o spoluvině a spolupachatelství.
K pojmu »spolupachatelství« se jen vyžaduje vědomé spolupůsobení více osob se stejnými úmyslem a za stejným cílem; nevyžaduje se, by každý ze spolupachatelů působil od počátku a měl účast při všech složkách společné trestné činnosti.
(Rozh. ze dne 4. července 1929, Zm II 330/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 14. května 1928, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin výzvy k trestným činům a pro zločin schvalování trestných činů podle § 15 čís, 3 a § 16 čís. 2 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek v onom zprošťujícím výroku jako zmatečný, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil. Důvody:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství bylo vyhověti již z důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. Napadený rozsudek vylučuje vinu obžalovaného, poněvadž prý není pisatelem závadného článku ve smyslu § 7 tr. zák. Nalézací soud si při tom neuvědomil, že, jako při každém jiném deliktu, i při trestných činech, spáchaných obsahem tiskopisu, přicházejí k platnosti všeobecné zásady trestního zákona o spoluvině a spolupachatelství (srovnej Liszt: »Lehrbuch des österreichischen Pressrechtes« stránka 218 a 219), a že tedy i při sepisování článku jest možné spolupachatelství, pokud jsou tu ovšem skutkové předpoklady pro naplnění tohoto právního pojmu, k němuž se jen vyžaduje vědomé spolupůsobení více osob se stejným úmyslem a za stejným cílem, při němž. se nevyžaduje, by každý ze spolupachatelů působil od počátku a měl účast při všech složkách společné trestné činnosti. Skutková zjištění napadeného rozsudku poukazují na takovou společnou činnost obžalovaného s osobou, která článek v konečné jeho úpravě do tisku dala. Vždyť podle rozsudkového zjištění připustil obžalovaný, že překlad své obhajovací řeči dal redakcí »R.« k disposici, věda, že bude v R. uveřejněna, jak se také skutečně stalo, a to tak, že tvoří podstatnou část závadného článku. S tohoto právního hlediska opomenul nalézací soud věc zkoumati, a již tím stal se rozsudek zmatečným podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., takže odpadla potřeba zabývali se uplatněnými formálními výtkami podle čís. 4 a 5 § 281 tr. ř. Věc bylo po rozumu § 288 čís. 3 tr. ř. odkázati do první stolice, ježto důsledkem nesprávného právního nazírání nalézacího soudu scházejí v rozsudku potřebná skutková zjištění zejména po subjektivní stránce.

Citace:

č. 3558. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 433-434.