Čís. 3365.

Zmateční stížnost, podanou v menšinovém jazyku obhájcem obžalovaného, který udal při zodpovědném výslechu, že jest národnosti české, jest odmítnouti podle čl. 4 odst. třetí nař. čís. 17/26.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1929, Zm I 646/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 11. září 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 129 I. b) tr. zák.
Důvody:
Obžalovaný, jenž podává, jsa zastoupen obhájcem vykázaným plnou mocí, zmateční stížnost v jazyku německém, prohlásil k protokolu před vyšetřujícím soudcem krajského soudu v Jičíně, že jest národnosti české, a toto udání neodvolal ani při hlavním přelíčení, jakž vyplývá z protokolu. Platí proto pro stěžovatele zásada § 1 zák. ze dne 29. února 1920, čís. 122 sb. z. a n., že jazyk československý je jazykem státním, oficielním, v němž se děje úřadování všech soudů. Poněvadž stěžovatel není příslušníkem národní a jazykové menšiny, nemůže se dovolávati ustanovení § 2. zák., pokud se týče II. hlavy vlád. nařízení ze dne 3. února 1926, čís. 17 sb. z. a n. a jest v souzeném případě použíti čl. 4 třetí odst. nařízení, jež káže odmítnouti podání, které učiní za stranu právní zástupce v jiném než státním jazyku, jako nehodící se, by o něm bylo po zákonu zahájeno jednání. Rozhodným jest jazyk strany, nikoliv jazyk, jehož užívá zmocněnec neb zástupce (čl. 17 uv. vládního nař.).

Citace:

č. 3365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 21-21.