Čís. 3693.

Zavinění podnikatele staveb, který, ač věděl, že dráty nízko nad stavbou prochází silný elektrický proud, nedal je odstraniti a v práci pokračoval.
Samostatný podnikatel, který převzal provedení celé práce (přístavby), zodpovídá (§ 335 tr. zák.) i ohledně provádění tesařských prací; je na něm, by sám i v tomto ohledu učinil všechna opatření, jichž je třeba k ochraně života a zdraví zaměstnaných jím dělníků.
Vyrozumění stavbu provádějícího o povolení stavby není podle zákona vůbec nařízeno (§ 31 staveb. řádu pro Slezsko ze dne 2. června 1883, čís. 26 z. zák.).
Zjištění o příčinné souvislosti je zjištěním skutkovým, jemuž lze čeliti jen formálními důvody zmatečnosti; nestalo-li se tak v písemné zmateční stížnosti, je podle § 290 tr. ř. nepřípustné doháněti to teprve při zrušovacím roku.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1929, Zm II 65/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 19. prosince 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnosti; obžalovaných namítají shodně podle § 281 čís. 4 tr. ř. porušení práv obhajoby proto, že nebyly připuštěny důkazy nabídnuté o tom, že obžalovaný Karel B. dal rozkaz dělníku Ludvíku P-ovi, by vypnul proud (přerušil spojení), a že do doby, dokud se tak nestane, nemá nikdo na stavbu choditi, což prý věděl a slyšel i Vilém S.; dále o tom, že práci tesařskou na svůj účet a svými dělníky prováděl František P. Onen důkaz měl sloužiti zjevně k prokázání toho, že obžalovaný Karel B. učinil vše, čeho bylo zapotřebí, by nikdo nebyl na životě ohrožen, a že si S. zavinil smrt sám; tento důkaz měl osvědčiti; zavinění P-ovo, jehož dělníkem byl S., jenž k smrti přišel právě při výkonu tesařských prací. Důkazy jsou však zbytečné a právem byly zamítnuty; důkazy o oné okolností proto, že obžalovaný Karel B. výslovně přiznal již v přípravném řízení, že začal se stavbou dne 3. září a nedal dráty odstraniti ani proud vypnouti a teprve ve čtvrtek 6. září 1928 říkal montérovi P-ovi, by odstranil dráty, a že připustil, že přes to, že věděl, že dráty prochází silný elektrický proud a že dráty jsou tak nízko nad stavbou, že by tam někdo mohl při jíti k úrazu, odstraniti je nedal a v práci pokračoval. Svědek Ludvík P. ovšem ani onen pozdní rozkaz nepotvrdil, avšak i kdyby jej byl obžalovaný B. dal, nebyl by tím prost zodpovědnosti za nebezpečí z nechráněného silného elektrického vedení, an před splněním rozkazu pokračoval v práci a udržoval tak,stav pro pracující dělníky nebezpečný. Nebylo zapotřebí prováděti ani druhý důkaz jednak vzhledem k tomu, že obžalovaný B. jak v přípravném řízení, tak při hlavním přelíčení připustil, že si k provádění tesařských prací zjednal Františka P-u, jednak proto, že, převzav provedení celé přístavby, byl jako samostatný podnikatel zodpovědným i ohledně provádění tesařských prací a bylo tedy na něm, by sám i v tomto ohledu učinil všechna opatření, jichž bylo třeba k ochraně života a zdraví zaměstnaných jím dělníků. I kdyby se snad důkazy o zodpovědnosti P-ově prokázala spoluvina P-ova, nemohlo by to ospravedlniti obžalované, jejichž vinou nebezpečný stav v té době již tu byl a ohrožoval všecky, kdož na stavbě byli zaměstnáni, a měl proto býti odstraněn obžalovanými, neboť oni v prvé řadě jako stavbyvedoucí byli zodpovědni za provedení všech přípravných zabezpečovacích prací, mezi něž patřilo i vhodné odstranění nebezpečného elektrického proudu z dosahu všech na stavbě zaměstnaných osob. Na bezvýznamnost okolnosti, zda měl býti vyrozuměn obžalovaný František L. jako podnikatel stavby, dozor nad ní převzavší, o povolení stavby a o schůzi stavební komise, poukázal správně nalézací soud a proto zmateční stížnost tohoto obžalovaného marně brojí proti tomu, že byl zamítnut důkaz nabízený o tom znalcem ing. Emilem P-em. Zanedbání povinností tohoto obžalovaného je v tom, že, ač věděl, že se na stavbě v určitý den s pracemi započne (lhostejno, zda na základě povolení stavebního úřadu po komisi či bez něho) a v pozdější dny že se pracuje na stavbě, za niž převzal zodpovědnost, tam podle své povinnosti vůbec nedohlédl a tím zavinil, že nezařídil nic k odstranění nebezpečného elektrického vedení. Důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 4 tr. ř. je tudíž v obou zmatečních stížnostech uplatněn zřejmě neprávem.
Obě zmateční stížnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. popírají zodpovědnost obžalovaných, svalujíce ji oním způsobem na Františka P-u, čímž není tento důvod zmatečnosti po zákonu proveden. To platí zejména o zmateční stížnosti obžalovaného B-y, jenž uplatňuje, že, kdyby nabízené důkazy byly provedeny, ukázalo by se, že zodpovědnost stíhá jen Františka P-u. Chceť tu stížnost budovati na skutkovém ději, jenž by se teprve provedenými důkazy získal, kdežto zákonu hovící dolíčení hmotněprávního zmatku podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. lze provésti jen na tom skutkovém podkladě, jenž je v rozsudku zjištěn (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Než ani vývody zmateční stížnosti Františka L-a, jimiž popírá svoji zodpovědnost proto, že nebyl vyrozuměn o stavební komisi a o povolení stavby, neodpovídají zákonnému dolíčení dovolávaného zmatku potud, pokud stížnost při nich nevychází ze skutečností zjištěných rozsudkem, že totiž obžalovaný L. převzal provedení stavby a že byl srozuměn s tím, že se započne se stavbou nejdéle do 4. září a že nedbal toho, zda bude stavebním úřadem vyrozuměn o povolení stavby a o schůzi stavební komise. Námitka stížnosti není však ani věcně důvodná. Neboť vyrozumění stavbu provádějícího o povolení stavby není podle zákona vůbec nařízeno (§ 31 stavebního řádu pro Slezsko ze dne 2. června 1883, čís. 26 z. zák.); pokud pak jde o vyrozumění o stavební komisi, neskytá ani rozsudek ani obsah spisů opory pro předpoklad, že stavebnímu úřadu bylo oznámeno neb že aspoň měl vědomost o tom, že obžalovaný B. předal provedení stavby stěžovateli; není proto ani opory pro předpoklad, že stavební úřad porušil předpis § 23 onoho stavebního řádu ve směru stížností uplatňovaném. Nehledíc k tomu musila by stížnost L-ova zůstati bez úspěchu, i kdyby bylo správným, co tvrdí. Neboť jediná a výlučná okolnost, jež přivodila protiprávní výsledek, záležela v tom, že L. souhlasí,i, by se stavbou bylo započato, anjž se byl před skutečným jejím zahájením přesvědčil, zda jsou provedena potřebná opatření ochranná, a že; tak neučinil ani za stavby, nekonav nad jejím prováděním vůbec dozor. Jen tím došlo k úrazu a v tom právě spočívá zavinění obžalovaného a s oním opomenutím obžalovaného není v pražádném příčinném vztahu okolnost, zda se obžalovanému dostalo od stavebního úřadu žádaného jím vyrozumění či nikoli Nebýti oné nedbalosti, nebylo by podle dohadu lidského došlo k nehodě; tím je dána příčinná souvislost mezi opomenutím obžalovaného a neštěstím, kterou bere za prokázánu rozsudek. Popíral-li jí obhájce při veřejném roku, neuvědomil si, že zjištění o příčinné souvislosti je zjištěním rázu skutkového, jemuž lze čeliti jen formálními důvody zmatečnosti; to se nestalo v písemné zmateční stížnosti a doháněti to teprve při veřejném roku je podle § 290 tr. ř. nepřípustné. Pokud dále obhájce dovozoval, že obžalovaný L., nebyv vyrozuměn o stavební komisi a o povolení stavby, nemohl předvídati nebezpečnost svého opomenutí pro právní statky v § 335 tr. zák. chráněné, sluší poukázati k tomu, že okolnost, týkající se vyrozumění nebo nevyrozumění, je v souzeném případě, jak naznačeno, bez jakéhokoliv příčinného vztahu se zjištěným opomenutím obžalovaného a tudíž naprosto nezpůsobilá, by vyloučila předvídatelnost obžalovaného, zvláště an byl spoluobžalováným B-ou při ujednání smlouvy dne 31. srpna 1928 výslovně na to upozorněn, že se započne se stavbou nejdéle do 4. září t. r. Dílem bezdůvodné, dílem po zákonu neprovedené zmateční stížnosti bylo proto zavrhnouti.

Citace:

č. 3693. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 703-706.