Čís. 3573.

Proti povinnostem podle § 17 zák. o tisku jedná tiskař, když vůbec neodevzdá úřadům tamže uvedeným povinné výtisky, nebo neučiní tak ve lhůtě tamže stanovené, předcházející rozšiřování. Trestní ustanovení § 17 zák. o tisku má místo i tehdy, stalo-li se nešetření tohoto zákonného předpisu i jen z nedbalosti; použil-li tiskař při tom prostředníka, ručí za culpa ini eligendo.
Zavinění tiskaře jest posuzovati se zřetelem na §§ 233 a 238 tr. zák. v případě kulposního zavinění podle všeobecného předpisu § 335 tr. zák.
Tiskař ručí za dodrženi pořádku v tiskárně; přikáže-li předkládání povinných výtisků a expedici svým zřízencům, musí opatřiti vše, by příkazy správně plnili, musí plnění příkazů těch kontroloval.
Nestačí-li tiskař na veškeré své povinnosti, jest na něm, by zřídil správce tiskárny (po případě i více správců), jenž, byl-li úřadem schválen, ručí za povinnosti tiskaři uložené (§ 5 zákona o tisku).
Zanedbání povinné pozornosti, zakládající skutkovou podstatu přečinu a přestupku dle čl. III čís. 3 zák. ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. (§ 42 zák. na ochr. rep.), nešetřil-li tiskař při tištění tiskopisů, jichž obsah zakládá skutkovou podstatu zločinu (§ 15 čís. 3 a přečinů podle § 14 čís. 1 a § 15 čís. 2 zák. na ochr. rep.) předpisu § 17 tisk. zákona.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1929, Zm I 115/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 19. prosince 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle čl. III. čís. 3 zákona čís. 142/1868 ř. zák. a § 42 odst. III. zák. na ochranu republiky, přestupkem podle čl. III. čís. 3 zákona čís. 142/1868 ř. zák. a § 42 odst. II. zákona na ochranu republiky a přestupky podle §§ 9 a 17 zák. o tisku čís. 6/1863 ř. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá sice rozsudek, pokud jimi byl obžalovaný uznán vinným, v celém jeho rozsahu. Vývody svými doličuje ji však jen, pokud rozsudkem uznáno bylo na vinu obžalovaného co do přečinu a přestupku podle čl. III. čís. 3 zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. a § 42 zákona na ochranu republiky jakož i co do přestupku podle § 17 zákona o tisku. Rozsudkový výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 9 zákona o tisku zůstává těmito vývody nedotčen. Jest předeslati, že nalézací soud shledal zanedbání povinné pozornosti, zakládající skutkovou podstatu přečinu a přestupku podle čl. III. čís. 3 zákona shora citovaného a § 42 zákona na ochranu republiky v tom, že obžalovaný jako tiskař nešetřil při tištění tiskopisů, o něž jde a jichž obsah zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 15 čís. 3 a přečinů podle § 14 čís. 1 a 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky, předpisu § 17 zákona o tisku. Zmateční stížnost snaží se, poukazujíc na obhajobu obžalovaného, dovoditi, že obžalovaný ohledně předkládání tiskopisů tiskovým úřadům, nic nezanedbal a nic neopomenul, nýbrž učinil vždy vše, co za daných poměrů bylo lze učiniti, by bylo vyhověno předpisům zákona. Obžalovaný jako majitel skutečný vedoucí velké tiskárny, v niž se tiskne denně celá řada různých tiskopisů, nemůže prý tiskopisy předkládali tiskovým úřadům osobně, nýbrž činí tak svými prostředníkem; nařídil prý také ve všech případech, by tiskopisy byly řádně předkládány a -by po případě vyčkáno bylo rozhodnutí tiskových úřadů, zakázal expedici a pod., osoby pak, které měly tiskopisy předkládati, vybíral s největší péči, takže ani v tomto směru nelze prý mu prokázati vinu aniž ho lze činiti zodpovědným za zaměstnance, který tu svou povinnost a příkaz obžalovaného nesplnil z jakéhokoliv důvodu, snad i ze zlého úmyslu k obžalovanému; obžalovaný prý nemůže zodpovídati za omyl svých zaměstnanců, kteří se domnívali, že nemusí předložiti povinný výtisk interpelací immunisované »Rudé revue. Dělnický repertoir Sv. XI/1927«, tím méně lze prý mu vytýkali zavinění ohledně nepředložení povinného výtisku letáku »Veškerému dělnictvu stavebnímu a příbuzných odvětví« (bod III. čís. 14 rozsudkového výroku), ve kterémžto směru obžalovaný se zodpovídal v tem rozum, že někdo vzal z tiskárny část výtisků, pokud se týče, že část výtisků byla z tiskárny neznámým: pachatelem odcizena a pak rozšiřována. Stížnost uplatňuje výslovně i číselně zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a věcně též zmatek podle § 281 čís. 5 tr. ř. výtkou, že soud nalézací nepřihlédl k řečené obhajobě obžalovaného, najmě k posléz uvedené okolnosti, týkající se letáků »Veškerému dělnictvu stavebnímu a příbuzných odvětví«. Zmateční stížnosti nelze přiznati oprávnění. Proti povinnostem podle § 17 zákona o tisku jedná tiskař, když buď vůbec neodevzdá úřadům tamže uvedeným povinné výtisky, neb neučiní tak ve lhůtě tamže stanovené, předcházející rozšiřování. Trestní ustanovení § 17 má místo i tehdy, stalo-li se nešetření tohoto zákonného předpisu i jen z nedbalosti; použil-li tiskař při tom prostředníka, ručí za nedbalost při výběru. Zavinění tiskaře jest posuzovati se zřetelem na §§ 233 a 238 tr. zák. v případě kulposního zavinění podle všeobecného předpisu § 335 tr. zák. Soud nalézací, jakž vyplývá z důvodů rozsudku, shledal zavinění obžalovaného v tom, že obžalovaný, jsa zodpovědným za pořádek v tiskárně, pokud úkoly jemu nařízené činil svými zřízenci, je nekontroloval.
Účelem § 17 zák. o tisku jest, udržovati pořádek ve věcech tiskových a zjednati záruky proti zneužívání tisku k páchání trestných činů nebo vybízení k nim. To musí býti a je též každému tiskaři známo. Za dodržení pořádku v tiskárně ručí, jak již podotčeno, tiskař, a musí proto, přikáže-li překládání povinných výtisků a expedici svým zřízencům, opatřiti vše, by příkazy ty správně plnili. Tiskař musí plnění příkazů těch kontrolovati nejen s onou měrou opatrnosti, již lze na každém člověku svých povinností dbalém požadovati, nýbrž musí kontrolu zaříditi tak, by odpovídala rozsahu jeho živnosti, a při tom použiti veškerých zkušeností, které mu jeho povolání jako tiskaře sebou přináší v té míře, jak to závažnost podniku, jím provozovaného a důležitost příkazů zákonem mu daných vyžaduje. Musí tudíž učiniti též opatření, by s expedicí tiskopisů nebylo počato dříve, než zákon připouští, by povinné výtisky včas a řádně úřadům k tomu povolaným byly předkládány a musí též opatřiti vše, pokud to ovšem možno, by ani ze zlovůle nebo trestnými činy jeho zřízenců (tedy ani odcizením tiskopisů) nebyla expedice předčasnou. Že by stěžovatel své zřízence kontroloval, netvrdí ani stížnost, poukazujíc jen na to, že by to bylo fysicky nemožným. Než na okolnost tu zákon pamatuje a dává tiskaři možnost — kdyby nestačil na veškeré své povinnosti: — zříditi správce tiskárny, jenž, byl-li úřadem schválen, ručí za povinnosti tiskaři uložené (§ 5 zákona o tisku). Nestačil-li by na provedení úkolu toho snad jeden správce, může jich ustanoviti tiskař i více — třeba pro jednotlivé resorty — a ručí pak každý úředně schválený správce za svůj resort. Nebylo-li obžalovanému možno kontrolovali plnění příkazů jím daných, měl ustanoviti a úřadem dáti schváliti správce tiskárny, po případě i více správců, pokud tak neučinil, ručí za kontrolu svých nařízení sám, neboť jeho zavinění záleží právě v tom, že potřebnou kontrolu nezařídil. Zřetelem na tato právní hlediska bylo tu zavinění stěžovatelovo ve smyslu zjištění soudu nalézacího, a není proto zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. odůvodněn, při čemž se podotýkaj, že právní omyl zřízenců ohledně předložení výtisků immunisovaného tiskopisu vzhledem i ke striktním ustanovením zákona shora vyloženým tiskaře rovněž vyviniti nemůže. Soud nalézací hodnotil obhajobu obžalovaného až na to, co tento uvedl ohledně zcizení části letáků »Veškerému dělnictvu stavebnímu a příbuzných odvětví«. Toho však potřebí nebylo, neboť obžalovaný netvrdily že učinil v tiskárně opatření, by zamezil takové jednání, s nímž právě vzhledem ke kvalitě svého podniku počítati měl a musil. Není proto ani zmatek podle § 281 čís. 5 tr. ř. odůvodněn.

Citace:

č. 3573. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 461-464.