Čís. 3646.

Neznalost okolnosti, od které chvíle před volbami jest pod trestně právními následky (§ 72 I. čís. 7 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 330 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n.) zakázáno čepovati alkoholické nápoje, jest omylem právním (§§ 3, 233 tr. zák.).
Omyl právní neomlouvá nikdy, ani, byl-li prokázanými okolnostmi oprávněně omluvitelný.
(Rozh. ze dne 30. října 1929, Zm I 336/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 16. března 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 72/1 čís. 7 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 330 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927, čís. 126 sb. z. a n.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečností podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. napadá zmateční stížnost názor nalézacího soudu, že neznalost zákazu čepovati alkoholické nápoje v den před volbou jest omylem právním, který neomlouvá, a dovozuje jednak, že šlo skutečně o omyl, sběhlý již před čepováním, jímž se obžalovaný hájil již četnictvu, což však ani rozsudek napadený nepopřel, naopak z toho při svém usuzování vycházel, hlavně však, že je to omyl skutkový. Uvádí i řadu okolností, kterými chce zřejmě prokázati, že obžalovaný čepoval důvodně v přesvědčení, že zákaz je zrušen (poukaz na doslov letáku, původ jeho od odborové organisace, v jejímž čele jsou zákonodárci, význam vyhlášky městského úřadu, ze starší doby pocházející, nevědomost o nutnosti podpisu zákona presidentem republiky); tím naznačuje spíše důvod zmatečností podle § 281 čís. 5 tr. ř. pro neúplnost rozsudku při úvahách o oprávněnosti omylu obžalovaného. To jest však okolnost bezvýznamná, jde-li skutečně o omyl právní, jenž podle ustanovení § 3 tr. zák. neomlouvá nikdy, ani, byl-li prokázanými okolnostmi oprávněně omluvitelný. Mohlo by jíti jen o okolnosti trestnost polehčující, nikoli však ji vylučující. V té otázce však, jakého druhu je omyl obžalovaného, nalézací soud nepochybil; trestní předpis § 72 I čís. 7 zák. čís. 330/1920 sb. z. a n. v doslovu zák. čís. 126/1927 sb. z. a n. pojímá do skutkové podstaty trestného činu právě i sám zákaz § 31 cit. zák., činí tak tento zákaz celým jeho obsahem integrující podstatou trestného činu a trestní normy jej určující a předpis § 3 tr. zák. platí tak pro celý obsah trestní normy, takže nikdo se nemůže omlouvati tím, že nevěděl, že čepování alkoholických nápojů v určitých případech je trestné (jsoucnost trestní normy), ale ani tím, že nevěděl, které případy čepování zákon za trestné prohlašuje (obsah trestní normy), i když tedy předpisy upravující dobu čepování v době volební jsou samy o sobě normami práva správního, jakmile byly pojaty do obsahu zákonného ustanovení trestně-právního, jsou v této souvislosti předpisem zákona o zločinech, přečinech a přestupcích, jehož neznalostí podle §§ 3 a 233 tr. zák. nikdo se nemůže omlouvati. Posléze citovaný paragraf, jenž přichází tu v úvahu, poukazuje právě na povinnost znáti zvláštní nařízení, jež bylo přestoupeno, čímž výslovně označuje právě i ty předpisy, jež obsahují určité příkazy nebo zákazy, za takové, jejichž neznalost neomlouvá. Byla proto v souzeném případě správně nalézacím soudem uznána neznalost okolnosti, od které chvíle před volbami jest pod trestně-právními následky zakázáno čepovati alkoholické nápoje, za omyl trestně-právní, a není proto rozsudek zmatečný s hlediska zmatku podle čís. 9 b) § 281 tr. ř., aniž neúplný vzhledem k úvahám o oprávněnosti omylu obžalovaného. Bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3646. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 606-607.