Čís. 3366.

Porušení předpisu § 318 tr. ř., nebyla-li do hlavní otázky na zločin vraždy pojata zákonná známka, že obžalovaný jednal proti napadenému v úmyslu, by ho usmrtil, jest zmatkem čís. 6 § 344 tr. ř., třebas byli porotci poučeni, že, zodpoví-li otázku na vraždu kladně, odpadá zodpovědění otázky na zabití a na přečin § 335 tr. zák.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1929, Zm I 740/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu jako porotního soudu v Mostě ze dne 4. října 1928, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným zločinem vraždy prosté podle § 134 a 135 čís. 4 tr. z., zrušil tento výrok rozsudku a jemu za základ sloužící výrok porotců k první hlavní otázce, jakož i výrok porotců k dodatkové otázce, pokud jde o pohnutky nízké a nečestné při zločinu vraždy, a výrok o trestu smrti, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl v příštím porotním období. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odsuzujícímu výroku pro zločin vraždy prosté ve smyslu § 134 a 135 čís. 4 tr. zák. vytýká zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 4, 5, 6, 9, 10, 11 a 12 § 344 tr. ř., porušení předpisů § 318 tr. ř. tím, že do první hlavní otázky na zločin vraždy, k níž bylo odpověděno osmi hlasy kladně, nebyla pojata zákonná známka, že obžalovaný jednal proti Františku H-ovi v úmyslu, by ho usmrtil. V pravdě uplatňuje zmateční stížnost touto námitkou důvod zmatečnosti podle čís. 6 § 344 tr. ř. a nelze jí v tomto směru upříti oprávněnost. Na obžalovaného byla podána obžaloba pro zločin vraždy prosté ve smyslu § 134 a 135 čís. 4 tr. zák., spáchaný tím, že v noci na 29. února 1928 v Ch. střeliv třikráte z revolveru proti Františku H-ovi jednal proti člověku v úmyslu, by ho usmrtil, takovými způsobem, že z toho nastala smrt Františka H-a. Podle § 318 tr. ř. směřuje hlavní otázka k tomu, zda jest obžalovaný vinen činem obžalobou mu za vinu kladeným, a nutno v tuto otázku pojmouti všecky známky trestného činu v zákoně uvedené. K těmto zákonným znakům patří při zločinu vraždy úmysl, usmrtiti člověka, a musí tedy i tato pro subjektivní stránku činu rozhodná náležitost do otázky býti pojata, má-li otázka vyhověti požadavkům § 318 tr. ř. Těmto požadavkům však neodpovídá otázka daná porotcům, neboť zněla, zdali obžalovaný, střeliv třikráte z revolveru proti Františku H., jednal proti člověku v úmyslu takovým způsobem, že z toho nastala smrt Františka H-a; avšak další důležitá náležitost, že se jeho úmysl nesl k usmrcení člověka, byla z otázky vynechána, takže z ní vůbec seznati nelze, v jakém úmyslu obžalovaný čin předsevzal, a zdali jej obzvláště předsevzal v úmyslu § 134 tr. zák. předpokládaném, »aby člověka usmrtil«. Je na snadě, že na takovémto vadném podkladě založený odsuzující rozsudek pro zločin vraždy před zákonem obstáti nemůže a nemění nic na tom okolnost, že porotci podle zprávy krajského soudu v Mostě ze dne 12. prosince 1928 byli prý poučeni, že »jestliže zodpovědí otázku na vraždu kladně, odpadá zodpovědění otázky pro zabití a pro zločin podle § 335 tr. zák.«; vždyť první hlavní otázka, která podle oné zprávy jako otázka na vraždu znějící porotcům byla dána, neobsahovala skutkové náležitosti zločinu vraždy, a bylo proto i porotcům udělené poučení mylné, pokud vycházelo z předpokladu, že jím tato otázka byla dána. Ježto není nade vši pochybnost zřejmo, že toto porušení formy nemohlo míti na rozhodnutí účinek obžalovanému škodlivý, jest napadený rozsudek zmatečný podle čís. 6 § 344 tr. ř. a bylo proto, ježto se bez nového hlavního přelíčení obejíti nelze, za předpokladů § 5 novely k tr. ř. zmateční stížnosti v tomto bodu vyhověti již v zasedání neveřejném a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 3366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 21-23.