Čís. 3606.

Slova »brutální« se v obecné mluvě běžně užívá nejen k označení fysické hrubosti (násilného jednání, manuelního), nýbrž i ve smyslu přeneseném, o každém jednání hrubě se příčícími slušnosti a společenskému taktu, třebaže hrubost se neprojevila po stránce fysické násilnými skutky, nýbrž slovy nebo jiným způsobem.
(Rozh. ze dne 2. října 1929, Zm I 327/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Kutné Hoře ze dne 8. března 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem podle §§ 488, 491 tr. zák. a § 1 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., mimo jiné z těchto důvodů:
Zmateční stížnosti soukromého obžalobce, uplatňující důvody zmatečnosti § 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., nelze přiznati úspěchu. Jde především o námitku stížnosti, že si soud vykládal mylně význam slova »brutální«, pokud odvozuje toto slovo od italského »brutto« a má za to, že toto slovo znamená jednání »hrubé a neslušné«, nikoli jednání »násilné«. Proti tomu tvrdí stížnost, že slovo »brutální« pochází z latinského slova »brutus«, znamená surovou činnost manuelní a proto nepřiléhá jako oprávněná kritika na jednání, které bylo jen »netaktní« a »ne fair«. Lze ponechati zcela stranou etymologický původ slova »brutální«; rozhodným je a v tomto směru lze úplně přisvědčiti názoru soudu nalézacího, že se slova toho v obecné mluvě běžně užívá nejen k označení fysické hrubosti — násilného jednání, manuelního — nýbrž i ve smyslu přeneseném vůbec o každém, jednání hrubě se příčícím slušnosti a společenskému taktu, třebaže hrubost se neprojevila právě po stránce fysické násilnými skutky, nýbrž slovy nebo jiným způsobem. Jelikož rozsudek zjišťuje, že podle obsahu a souvislosti článku každý musel poznati, že slova »brutální« bylo užito v tomto přeneseném smyslu, což zejména i z toho vysvítá, že se v téže souvislosti o soukromém obžalobci psalo, že měl by zachovati více klidu, slušnosti a společenského taktu, pozbývá veškerého významu stížností vyslovený názor, že by slovo »brutální« vlastně u obecenstva mohlo vzbuditi nesprávnou představu o surovém jednání soukromého obžalobce, kterého vůbec nebylo. Okolnost, zda závadný výrok zněl, že se »vykašle nebo vyflákne«, nebo dokonce »vy....«, nepadá dále na váhu, neboť ať již výrok zněl tak či onak, byl dojista, poněvadž se stal při akademii — »mezi slavností« — tak, že ho více lidí mohlo slyšeti, takového rázu, že se příčil společenskému taktu a slušnosti tou měrou, že právem mohl býti označen jako »brutální«.

Citace:

č. 3606. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 526-527.