Č. 10 721.

Zaměstnanci veřejní. — Pozemková reforma: * »Soudcem« ve smyslu § 75 zák. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový č. 329/20 ve znění zák. č. 220/22 je také rada nss-u (§ 88 ústavní listiny).
(Nález ze dne 20. září 1933 č. 17 493/30.)
Věc: Dr. Josef A. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti o zproštění funkce předsedy rozhodčí komise.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím min. sprav, z 29. května 1928 byl st-l, tehdy vrch. soudní rada u zem. civil, soudu v Praze, jmenován předsedou rozhodčí komise stpú-u, zřízené ve smyslu § 75 zák. z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. ve znění novely z 13. července 1922 č. 220 Sb. Na to byl jmenován vrch. soud. radou u vrch. soudu v Praze a posléze rozhodnutím presidenta republiky z 31. března 1930 radou nss-u.
Podáním z 29. dubna 1930 oznámil, že mu bylo jmenování radou nss-u sděleno výměrem presidia nss-u z 15. dubna 1930 a výnosem presidia vrch. soudu z 22. dubna 1930. Přes to, že toto jmenování není překážkou, aby nadále mohl konati funkci předsedy jmenované komise, pokládá přece za vhodno upozorniti na nastalou změnu a pro ten případ, že by min. sprav, pokládalo vhodným provésti změnu v osobě předsedy jmenované rozhodčí komise před uplynutím nynějšího funkčního období, prohlašuje, že dává uvedenou svou funkci k disposici oním dnem, kdy by byl jmenován nový předseda rozhodčí komise.
Nař. rozhodnutím zprostilo min. sprav, st-le funkce předsedy uvedené rozhodčí komise, a to dnem, kdy byl jmenován radou nss-u.
Ve stížnosti do rozhodnuti toho podané namítá st-l, že žal. min. nebylo oprávněno zbavovati jej svrchu uvedené funkce a tím také výkonu pravomoci i nároku na odměnu s funkcí tou spojenou s datem dřívějším, než jak sám k tomu dal svolení, a tuto svoji námitku zakládá v podstatě na úvaze, že § 25 vl. nař. č. 305/22 nepřipouští libovolné odvolání soudce s místa předsedy rozhodčí komise, následkem čehož by zánik této funkce mimo případ vzdání se mohl nastati jen tenkráte, kdyby dotyčný předseda během funkčního období ztratil kvalifikaci pro ustanovení předsedou zákonem požadovanou (tedy zejména kvalifikaci soudce), v kterémžto případě by výrok min. sprav, mohl míti jen charakter výroku deklaratorního, nikoli však konstitutivního. Popíraje pak, že by jmenováním radou nss-u byl pozbyl charakteru »soudce« ve smyslu § 75 zák. č. 329/20 ve znění zák. č. 220/22, dovozuje, že bylo ministerstvo spravedlnosti co do data zproštění jeho uvedené funkce vázáno jeho resignačním prohlášením.
Žal. min. nepopírajíc v odv. spise na stížnost tu podaném správnost právního názoru, že předsedu jmenované komise nesmí zbavovati funkce, nenastane-li u něho ztráta zákonných podmínek, snaží se dovoditi, že u st-le ztráta tato nastala tím, že byl jmenován radou nss-u, a tím pozbyl charakteru soudce ve smyslu § 75 cit. zák., t. j. člena řádného soudu ve smyslu organisačního zákona.
Je tedy v prvé řadě na sporu otázka, zda zák. č. 220/22, když upravil znění § 75 zák. č. 329/20 v ten smysl, že předsedu komise jmenuje min. sprav, ze řad soudců, chtěl tím vyjádřiti, že podmínkou jmenování na toto místo je členství u některého řádného soudu.
Že soudci podle platného právního řádu jsou nejen soudci ustanoveni u řádných soudů, o nichž pojednává ústavní listina (zák. č. 121/20) v hlavě IV., nýbrž že jimi jsou zejména také soudcové nss-u, jest výslovně stanoveno v § 88 úst. listiny. Jestliže tedy za platnosti této úst. listiny zákon nějaký použije výrazu soudce bez zvláštního omezení na ony soudce, kteří jsou ustanoveni u řádných soudů, dlužno tomuto výrazu zásadně rozuměti tak, že jím jsou míněni nejen oni soudcové, kteří jsou ustanoveni u řádných soudů, nýbrž i soudcové nss-u.
Ustanovení § 75 zák. č. 220/22, o jehož výklad v daném případě jde, užívá zcela všeobecně výrazu »soudce«, aniž výraz ten jakkoli omezuje, dlužno proto také zde vycházeti zásadně z toho, že tím mínil všeliké úředníky státní, jimž po zákonu charakter soudce přísluší, tedy zejména také soudce nss-u.
Jest ovšem pravda, že i bez výslovného omezení bylo by lze výkladem zákona dospěti k tomu, že v daném případě jsou výrazem »soudci« míněni výhradně soudci, ustanovení u řádných soudů, avšak to jen tenkráte, kdyby z obsahu dotčeného předpisu jasně vyplývalo, že zde měl zákonodárce na mysli soudce v onom omezeném slova smyslu. Nic takového však z cit. zákonného předpisu neplyne. Zejména nelze nic dovozovati z toho, že členy rozhodčí komise ze řad soudců jmenuje min. sprav., jemuž členové nss-u služebně podřízeni nejsou, neboť jednak nedostává se člen rozhodčí komise jmenováním do žádné závislosti na min. sprav., a také není ani nucen jmenování do rozhodčí komise přijmouti, jednak jmenování státního úředníka za člena té či oné komise přednostou některého ústředního nebo i jiného úřadu, do jehož resortu úředník ten služebně nepřináleží, není v platném právním řádě žádnou anomálií; srov. na př. § 7 zák. z 8. června 1922 č. 181 Sb. o jmenování předsedy zem. komise pro válečné poškozence, § 58 odst. 3 zák. z 11. července 1922 č. 242 Sb. o jmenování předsedy rozhodčího soudu bratrských pokladen, § 62 odst. 2 téhož zák. o jmenování předsedy a jeho náměstka vrch. rozhodčího soudu bratrských pokladen, § 12 zák. ze 3. července 1924 č. 170 Sb. o jmenování předsedy a soudců vrch. rozhodčího soudu hornického, zejména však § 26 odst. 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 330 Sb. o závodních výborech, podle něhož může přednosta sborového soudu za předsedu rozhodčí komise jmenovati nejen soudce, nýbrž i jiného veřejného úředníka, a to i bez dohody neb souhlasu příslušného úřadu resortního, a konečně i § 75 odst. 5 zák. ze 13. července 1922 č. 220 Sb., resp. § 25 odst. 2 vl. nař. z 21. října 1922 č. 305 Sb. — o jejichž výklad zde právě jde —, podle nichž může předseda stpú-u v dohodě s min. soc. péče jmenovati jednoho člena neb náhradníka rozhodčí komise ze řad konceptních úředníků právnických, znalých sociální služby, aniž bylo předepsáno, že musí to býti úředník z resortu jim příslušejícího, resp., že by tak směli učiniti jen v dohodě neb se souhlasem ústředního úřadu, jemuž dotčený úředník resortně podléhá.
Také úvaha, že jakýkoli vztah rozhodčí komise podle zák. č. 329/20 k činnosti nss-u musí býti přímo vyloučen, naprosto neodůvodňuje závěr, že by jednotlivý člen tohoto soudu nemohl převzíti předsednictví v uvedené komisi. Vždyť podle cit. zák. má býti vyloučen i každý vztah komise té k řádným soudům a přece soudcové těchto soudů i podle argumentace žal. min. předsednictví v komisi té zaujímati mohou.
Tím jsou tedy vyvráceny důvody, jež žal. min. uvedlo pro svůj názor, že výrazem »soudce« v § 75 zák. č. 220/22 dlužno rozuměti jen soudcovské členy řádných soudů; ježto pak ani nss neshledal, že by soudcové nss-u snad z jiných ještě důvodů neměli kvalifikace soudců ve smyslu cit. zák. ustanovení, jeví se názor žal. úřadu, že mohl st-le již v důsledku jmenování jeho radou nss-u prohlásiti za zbavena funkce předsedy rozhodčí komise, v rozporu se zákonem.
Pak ovšem, když tu nebylo jiných zákonných důvodů pro odnětí této funkce, mohlo k zániku jejímu dojiti jen resignančním prohlášením st-lovým. Jestliže však st-l tuto svoji resignaci podal výslovně pod podmínkou — a není namítáno ani nss neshledal, že by snad šlo o námitku nemožnou, nemravnou nebo jinak nedovolenou, — nebylo žal. min. oprávněno prohlásiti funkci st-lovu bez ohledu na podmínku st-lem stanovenou za zaniklou od některého termínu dřívějšího.

Citace:

č. 10 721. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 283-285.