Č. 10 684

Samospráva obecní: O předpokladech předpisu investičního příspěvku na kanalisaci podle § 26 zák. č. 329/21 ve znění § 16 zák. č. 77/27 Sb.
(Nález ze dne 4. září 1933 č. 12 744/31)
Věc: Dr. Lev P. v P. proti zemskému úřadu v Praze o příspěvek na kanalisaci.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo v cestě instanční zamítnuto odvolání st-le jako majitele domu čp. ... v D. z předpisu investičního příspěvku na kanalisaci, vydaného podle § 26 zák. č. 329/21, pozměněného § 16 zák. č. 77/27. Při tom opřel se žal. úřad o tyto důvody: »Podle ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 329/21 může obec k úhradě nákladu na zřízení takových zařízení, která jsou sice ve veřejném zájmu, z nichž však jednotliví majitelé domů, pozemků nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, požadovati od těchto příspěvky, jejichž poměrná výše řídí se podle vl. nař. č. 143/22, vydaného k ustanovení tomu, hodnotou zvláštního hospodářského prospěchu, jednotlivým zájemníkům z tohoto zařízení plynoucího, jakož i ohledem na zájem, jaký veřejnost má na zřízení toho zařízení. Příspěvky tyto mohou stanoveny býti dohodou nebo, nedojde-li k dohodě, určeny obcí se schválením zem. výboru. Ustanovením § 16 zák. č. 77/27 nastala pak změna zákonného stavu v tom směru, že za dohodu se pokládá souhlas zájemníků, na něž by připadly alespoň dvě třetiny těchto příspěvků. V daném případě jest především spor o to, zdali tu došlo k dohodě posuzovatelné podle ustanovení § 16 posléz cit. zák. St-l popírá tuto skutečnost z důvodu toho, že prý souhlas dvou třetin zájemníků nebyl projeven v roce 1928 za platnosti zák. č. 77/27, nýbrž před zákonem tím. Skutečně jest tomu tak, že velká část zájemníků projevila s příspěvky souhlas v prosinci 1927 a jen menšina až v r. 1928.«
»Než podle názoru zem. úřadu jest tato skutečnost bez toho významu, který jí st-l přičítá. Zákon neklade výslovného požadavku, že by projev souhlasu musil se státi teprve za jeho platnosti. Z té skutečnosti, že ustanovení § 16 zák. č. 77/27 vstoupilo v platnost až 1. ledna 1928, lze pro daný případ odvozovati toliko to, že teprve tímto okamžikem jest souhlas 2/3 zájemníků pokládati za dohodu mezi všemi zájemníky a obcí sjednanou, tedy že teprve tímto okamžikem má ona skutečnost pro nesouhlasící menšinu za následek povinnost podrobiti se nucené. Projevem souhlasu se strany 2/3 zájemníků s návrhem rady měst. ze 7. prosince 1927 vznikla mezi těmito a obcí smlouva veřejnoprávní povahy, smlouva tato mohla býti po vyhlášení zák. č. 77/27 platně sjednána, aniž bylo zapotřebí, aby zájemníci již daný souhlas opětovali po 1. lednu 1928. Požadavek tento byl by zajisté v odporu se zásadou ekonomie, právní řád immanentně ovládající, a byl by na místě jen tehdy, kdyby positivní předpis tak ustanovoval, čehož však není. Požadavek ten odporoval by konečně duchu zák. č. 77/27, který ustanovením § 29 připouští anticipando v určitých směrech platnost norem svých i před 1. lednem 1928. Právem tedy stížnostní sbor uznal, že v daném případě přišla projevem souhlasu se strany zájemníků k místu dohoda mezi obcí a těmito, která v důsledku positivního předpisu ustanovení § 16 zák. č. 77/27 má závaznou moc i pro 56. zájemníka. Že pak všech 56 majitelů domů v oblasti kanalisací vybavené tvoří jeden zájmový celek, netřeba při kanalisaci zvláště zdůvodňovati, ježto kanalisační síť staví se vždy pro určité territorium, jak z podstaty věci vyplývá.«
»St-l se ovšem snaží dovoditi, že nemá z kanalisace prospěchu, ježto dům obývají jen dvě osoby, a to jen po část roku. K tomu nutno podotknouti, že nezáleží na subjektivní způsobilosti obyvatelů domů používati veřejné stoky, nýbrž na objektivní povaze zařízení toho. Zřízení stoky a připojení domu na ni zbavuje nejen dočasného držitele, nýbrž i všechny následníky jeho v držbě, starosti o odvádění vod a fekalií z domu; připojení to má nesporně vždy nejen přímé výhody — ušetření nákladu na žumpu — hygienisaci objektu — nýbrž i nepřímé stoupnutí ceny domu. Pokud pak konečně st-l brojí proti tomu, že příspěvek byl předepsán podle plochy celého pozemku, ačkoli vzhledem k svážitosti jeho a nízké poloze domu sotva prý jest dán potřebný spád pro přípojku k uliční stoce, nutno poukázati k tomu, že veřejné potrubí se staví za účelem odvodnění celého příslušného území a že tedy plocha tohoto jest zcela vhodným měřítkem hodnoty zájmu objektu, který má býti na ně připojen, na zřízení jeho. Zdali celý pozemek ve všech částech využije dobrodiní veřejného potrubí, jest již otázka přípojky samé a jejího technického vyzbrojení. Poněvadž stavba přípojky jest v podstatě věcí majitele objektu, bude zajisté jen na něm záležeti, aby výhody veřejné kanalisace bylo využito pro celý objekt, kdyžtě st-lem namítané nesnáze lze technicky překonati.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost vytýká, že st-l nemá z kanalisace zvláštního prospěchu, jak to vyžaduje § 26 zák. č. 329/21, podle něhož existenci takového zvláštního hospodářského prospěchu nutno prý zjistiti individuelně. Dům st-lův jest malý, jest obýván jen dvěma osobami a to jen po část roku. Připojení k obecní stoce st-l nepotřebuje, poněvadž má moderní a úplně bezvadné žumpové zařízení.
Nss nemohl tuto námitku shledati důvodnou.
Z ustanovení § 26 cit. zák. nelze vyčísti, že by příspěvek tam upravený mohl býti uložen jen, když vzhledem k určité povaze dotyčného pozemku, domu neb živnosti jeho majitele z dotyčného zařízení plyne nějaký zvláštní hospodářský prospěch. Podmínka zákona jest splněna již tím, že určité zařízení sloužící všeobecnému zájmu přináší svým zřízením v dotyčné části obce mimo všeobecnosti také zvláštní prospěch ještě majitelům pozemků, domů neb živností tam se nalézajících. Netřeba tedy zjišťovati nějaké zvláštní vlastnosti pozemku, domu, živnosti, z kterých by tento prospěch byl patrný, nýbrž stačí, když pozemky, domy neb živnosti nalézají se v dotyčné části obce a když takovýmto zařízením se umožňuje objektivně výhodnější zužitkování těchto objektů. Nemůže býti sporu o tom, že dům připojený na kanalisaci poskytuje pro jeho uživatele objektivně větší výhody po stránce hygienické a udržováni čistoty, než dům se zařízením žumpovým, kterážto okolnost se projadřuje i v hodnotě dotyčného objektu.
Nutno tedy v plné míře souhlasiti s názorem žal. úřadu, že zvláštní hospodářská výhoda v daném případě spočívá již v tom, že po zřízení obecní stoky bude dům st-lův po stránce hygienické zlepšen, a odpadnou náklady na udržování žumpy a odvádění vod a fekalií.
Okolnost, že se vybírá ještě za připojení na obecní stoku stočné, a dále trvalý poplatek za užívání stoky, není — jak stížnost míní — na závadu vyměření příspěvku podle § 26, který je ekvivalentem za zvláštní hospodářský prospěch, jenž majiteli domu plyne již z pouhé existence kanalisačního zařízení a má tedy jinou povahu nežli zmíněné poplatky za užívání kanalisace.
Pokud by stížnost chtěla vytýkati, že žal. úřad neprávem má za to, že stačí souhlas 2/3 zájemníků a není zapotřebí souhlasu zájemníků representujících 2/3 těchto příspěvků, jest i tato námitka bezdůvodnou, neboť žal. úřad sice na jednom místě mluví »o souhlasu 2/3 zájemníků«, avšak v odstavci předchozím správně cituje ustanovení § 16 zák. č. 77/27 a nevyvozuje z uvedeného nesprávného výrazu nic v dalších svých vývodech. Dále uplatňuje stížnost, že sice dohoda uzavřená s dotčenými zájemníky před rokem 1928 nepozbyla po 1. lednu 1928 své platnosti, že však osoby, které s příspěvkem nesouhlasily, nebyly jí vázány, a mohl proto ohledně těchto osob příspěvek býti vybírán jen se schválením zem. výboru, tedy na základě usnesení obecního zastupitelstva a za šetření předpisu odst. 4 - 6 § 26 zák. č. 329/21.
Nss nemohl ani v tomto ohledu stížnosti přisvědčiti.
Podle § 16 zák. č. 77/27 může výše rozvrhu a způsob placení příspěvku podle § 26 zák. č. 329/21 býti sjednán dohodou se zájemníky. Jsou-li dány podmínky pro dohodu v § 16 zák. č. 77/27 ustanovené, pak jest tato dohoda závazna pro všechny zájemníky, tedy i pro ony, kteří s ní nesouhlasili. Nedojde-li k dohodě, nastane předpis na základě usnesení obecního zastupitelstva, schváleného zem. výborem. Aby předpis se stal z části na základě dohody, z části na základě usnesení obecního zastupitelstva, zákon nepřipouští. Když tedy v daném případě většina zákonem požadovaná s výší, rozvrhem a způsobem placení souhlasila, nebylo třeba ohledně zájemníků, kteří s tím nesouhlasili, postupovati podle odst. 4 a 6 zák. č. 329/21.
Konečně vytýká stížnost, že příspěvek neměl býti vypočten podle celé plochy pozemku, nýbrž jen z části, která skutečně ke stoce bude připojena. Ani této námitce nemohl nss přiznati důvodnost. Jak ze správních spisů patrno, stala se dohoda zájemníků v tom smyslu, že se příspěvek vyměří 10 Kč z 1 čtver. sáhu staveniště, bez ohledu na jeho výměru. Nastala-li tedy ohledně rozvrhu příspěvků dohoda, mohl úřad na základě této dohody, která nevzala zřetel k okolnosti stížností namítané, vyměřiti i příspěvek pro st-le, který s ní nesouhlasil, bez ohledu na to, jaká část stavebního pozemku bude skutečně ke stoce připojena.

Citace:

č. 10 684. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 201-204.