Č. 10919.

Vodní právo: I. Povinnost udržovati vodní dílo postihuje vlastníka díla s výhradou pravoplatných závazků osob jiných. — II. Pravoplatným je takovýto závazek jen tehdy, je-li povinnost spočívající na soukromoprávním titulu jak co do své existence, tak co do svého rozsahu nezvratně zjištěna soudním rozsudkem nebo jiným rovnocenným způsobem.
(Nález ze dne 6. prosince 1933 č. 20.851.)
Prejudikatura: Boh. A 9437/31.
Věc: Josef J. a spol. v S. (adv. Dr. K. Zimmer z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o udržování uáhonu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla uložena povinnost opraviti a řádně udržovati břehy náhonu č. kat. ... podle § 44 vod. zák.: a) majitelům valchy č. p. . . . v S. v části od této valchy až ke splávku u mlýna č. p. . . . podle čl. 2 trhové smlouvy z 15. září 1867; b) majitelům valchy č. p. . . . , dále Václavu H., majiteli mlýna č. p. . . ., a Aloisů P., majiteli pily v S., ve zbývající části náhonu podle míry jejich společného užívání. Stížnost čelí jen proti výroku, obsaženému v nař. rozhodnutí sub b), pokud st-lé byli jím uznáni povinnými opravit a udržovat břehy náhonu v části od splávku mlýna č. p. . . . směrem proti vodě. St-lé proti tomu tvrdí, že povinnost, uloženou jim vodoprávním úřadem, vzal na sebe soukromoprávním ujednáním, t. j. trhovou smlouvou ze 4. ledna 1923 majitel mlýna č. p. . . . Václav H., a vytýkají, že žal. úřad tuto skutečnost nezjistil, ač existence soukromoprávního závazku majitele řečeného mlýna byla v řízení správním uplatněna. St-lé vytýkají tedy v podstatě vadu řízení, záležející v tom, že nebyla zjištěna skutečnost, která je pro rozhodnutí vodoprávního úřadu podle § 44 čes. vod. zák. právně významná.
Stížnosti sluší zajisté přisvědčiti, že bylo by vadou řízení, kdyby byl úřad opominul zjistiti skutečnost pro jeho rozhodnutí vskutku právně významnou. Jde tedy jen o to, zda existence tvrzeného soukromoprávního ujednání má pro vodoprávní rozhodnutí o udržovací povinnosti podle § 44 vod. zák. právní význam.
Podle tohoto ustanovení postihuje udržovací povinnost vlastníka vodního díla s výhradou pravoplatných závazků osob jiných. K závazkům osob jiných musí tedy vodoprávní úřad přihlížeti, arciť jen tehdy, jsou-li pravoplatné. Za pravoplatný sluší však pokládati závazek osob jiných jen, je-li likvidní. To je stanovisko stálé judikatury, které se přidržel také nss v nál. Boh. A 9437/31, v němž blíže je odůvodnil. Likvidním jest však závazek ve smyslu této judikatury toliko tenkráte, je-li povinnost třetí osoby na soukromoprávném titulu spočívající jak co do své existence, tak co do svého rozsahu nezvratně zjištěna soudním rozsudkem nebo jiným rovnocenným způsobem.
Kdyby tedy st-lé byli v řízení správním uplatňovali, nejen že jiné osoby jsou k udržování břehů náhona v části, o niž jde, zavázány, nýbrž že tato jejich povinnost je také ve smyslu právě naznačeném likvidní, byla by výtka vadnosti řízení odůvodněna. Ježto však v řízení správním bylo uplatněno toliko soukromoprávní ujednání, jež nelze uznati za likvidní titul, nebylo možno námitce stížnosti přisvědčiti.

Citace:

Č. 10919. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 795-796.