Č. 10831.

Zaměstnanci veřejní: I. * Ředitel střední školy, který odešel do výslužby před 1. lednem 1926 s požitky VI. hodn. tř. 4. stupně, nemá podle zák. č. 70/30 nároku, aby část jeho pensijní základny, vy- plývající z funkčního služného, určena byla podle I. stupnice funkčního služného, do níž byl ústav, na němž v době odchodu do výslužby působil, zařaděn nař. č. 115/26 Sb. — II. * Ustanovení § 9 odst. 5 nař. č. 96/30, určující část pensijní základny, vyplývající z funkčního služného pro ředitele vyšší střední školy se služebními požitky v době odchodu do výslužby VI. hodn. tř., 4. plat. stupně, částkou 7440 Kč, není v rozporu se zákonem.
(Nález ze dne 6. listopadu 1933 č. 14898/31.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 10484, 10591/33.
Věc: Dr. Josef P. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odpočivné požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl pensionován 100%ní sazbou dne 30. dubna 1923 jako ředitel gymnasia v Praze XII. se služebními požitky VI. hodn. tř. 4. stupně a pobíral na odpočivných požitcích celkem 28359 Kč (na výslužném 26910 Kč, jednotném drah. přídavku podle 1. tř. 1440 Kč a doplňovacím přídavku 9 Kč); na jeho přihlášku z 24. července 1930 vyměřila mu zšr se souhlasem zem. fin. ředitelství v Praze výnosem z 25. srpna 1930 na základě zák. z 20. května 1930 č. 70 Sb. vzhledem k pensijní základně 47040 Kč, určené podle § 9 vl. nař. z 26. června 1930 č. 96 Sb. na místo dosavadních jeho odpočivných požitků od 1. ledna 1930 tyto požitky: na výslužném 47040 Kč ročně, t. j. 100% nové pensijní základny 47040 Kč (služné 9. plat. stupně 39600 Kč, funkční služné 7440 Kč).
Odvolání st-lovu proti tomuto výnosu nevyhověl žal. úřad nař. výnosem, a to vzhledem k ustanovení § 5 zák. č. 70/30 a odst. 5 § 9 vlád. nař. č. 96/30, neboť vzhledem k služnému VI. hodn. tř. 4. stupně, t. j. ročních 21180Kč, které st-1 měl v den skončení činné služby (30. dubna 1923), byla mu část pensijní základny vyplývající z funkčního služného určena zšr-ou správně částkou 7440 Kč podle odst. 5 § 9 cit. vl. nař. Zšr jakožto příslušný úřad školský řídila se pak právem cit. nař. vlády, která podle § 5 zák. č. 70/30 byla zmocněna, aby sestavila předpisy pro určení pensijní základny státních zaměstnanců, na něž se vztahuje cit. zákon.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
St-l daný na odpočinek před účinností zák. č. 103/26, uplatňoval ve svém odvolání nárok na to, aby při úpravě jeho výslužného podle zák. č. 70/30, provedené ve smyslu nař. č. 96/30, vzata byla za základ výpočtu části pensijní základny, vyplývající z funkčního služného nikoli výměra stanovená částkou 7440 Kč, v § 9 odst. 5 nař. č. 96/30 pro ředitele vyšší střední školy, který v aktivitě měl služné VI. hodn. tř. 4. stupně platového, nýbrž funkční služné I. stupnice stupeň b) v částce 9600 Kč, ježto podle § 1 vl. nař. č. 115/26 byl ústav, na němž v době skončení své činné služby působil, zařaděn do I. stupnice funkčního služného. Oprávněnost svého požadavku dovozoval st-l z toho, že nař. č. 96/30 ve svém § 9 odst. 5, podle něhož výslužné bylo mu vyměřeno, je v rozporu se zákonem. K těmto námitkám st-lova odvolání poukázal žal. úřad na to, že školské úřady právem se řídily předpisem odst. 5 § 9 nař. č. 96/30, chtěje tím zřejmě vyjádřiti, že zkoumání, zda předpis tohoto nařízení je v souhlase se zákonem, nepřísluší úřadům správním.
St-l ve své stížnosti opakuje námitky svého odvolání a nepopírá ani nyní, že výměra výslužného, stanovená žal. úřadem, ciferně odpovídá ustanovením § 9 odst. 5 nař. č. 96/30, podporuje však svůj nárok tím důvodem — a to je vlastně nyní jediným předmětem sporu — že ustanovení toto je v rozporu se zákonem a překročuje meze zmocnění daného vládě ustanovením § 5 zák. č. 70/30. Dlužno tedy zkoumati, zda tvrzený nárok st-lův má oporu v zák. č. 70/30, resp., zda příslušné ustanovení § 9 odst. 5 nař. 96/30 je skutečně v rozporu se zákonem.
V § 1 odst. 1 zák. č. 70/30 se stanoví, že pro státní zaměstnance uvedené v §§ 1 a 2 zák. č. 103/26, na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 13 zák. č. 286/24, platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 153 až 156, §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 plat. zák. č. 103/26, mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy. Dalším předpisem § 5 zák. č. 70/30 se vláda zmocňuje, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny . . . . . . . . . . osobám, na něž se vztahuje tento zákon, podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle části sedmé plat. zák. č. 103/26.
Z předpisů, jejichž platnost byla podle cit. § 1 zák. č. 70/30 vztažena v důsledku § 1 zák. č. 103/26 i na pensionované ředitele vyšších středních škol, dlužno ve sporné otázce vzíti v úvahu toliko §§ 153 a 154. Platí tudíž pro tyto osoby podle § 153 »dosavadní (t. j. před účinností P. Z. vydané) předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích se změnami, obsaženými v následujících ustanoveních (scil. části VI. plat. zák.) a se změnami, které se jinak podávají z tohoto zákona.« Z oněch »následujících ustanovení přichází v úvahu jen § 154, podle něhož odpočivné a zaopatřovací platy se vyměřují z pensijní základny, kterou tvoří služné a přídavky, které jsou výslovně označeny jako započitatelné pro výměru výslužného. Ježto pak služné profesorů podle § 72 P. Z. (srovnej slova »jinak se podávají z tohoto zákona«) tvoří jednak základní služné a případně funkční služné, jest zřejmo a plyne již z § 1 zák. č. 70/30, že tento počítal s tím, že i pro osoby pensionované před účiností plat. zák. dlužno při určování pensijní základny vžiti v úvahu též případné funkční služné.
Je tu tedy vlastně obsaženo jen pojmové stanovení pensijní základny (co ji pojmově tvoří), avšak podklad pro určení číselné výše pensijní základny samotné odpočivné platy podle zák. č. 70/30, t. j. které služné a v které výši tvoří pensijní základnu, nelze tu nalézti. Otázka ta je — jak již nss vyslovil v nál. Boh. A 10484/33 a 10591/33 — rozřešena teprve v § 5 zák. č. 70/30, který normotvornou činnost ve příčině určení výše pensijních základen přenesl výlučně na vládu, stanoviv jí pouze dvojí omezení, totiž že má jednak přihlédnouti ke slu- žebnímu poměru, v němž byl zaměstnanec v době odchodu do výslužby, jednak, že ono ciferní určení pensijní základny nesmí obsahově přesahovati míru stanovenou převodovými předpisy, obsaženými v části sedmé platového zákona č. 103/26.
Zákonodárce tedy v tomto druhém směru stanovil vládě pouze horní mez číselného rozsahu úpravy jí ponechané. Dolní mezí se zákonodárce přímo vůbec neobíral, nýbrž toliko nepřímo, a to v § 6 odst. 2, kde je opět jeden kategorický imperativ, vížící nikoliv však již přímo vládu, nýbrž úřady prováděním pověřené. Myšlenka vyrovnávacího přídavku tam obsažená svědčí však o tom, že dolní mez zůstala všeobecně v zákoně zatím otevřena, a bylo nesrovnalostem, které by z toho mohly vzniknouti, čeleno zatím zásadně způsobem jiným. Nutno pak teprve v jednotlivém případě zkoumati, zda a pokud zde určitá dolní mez z povahy věci a zákona se sama nepodává. Jiných mezí, než jak bylo shora uvedeno, pro vládu v zákoně není a tato v těchto mezích zcela normotvorně a na místě zákona určila i ciferně pensijní základnu.
Vláda tedy nesměla jíti přes onu zmíněnou horní mez v zákoně stanovenou, avšak pod tuto mez jíti mohla. V jakém směru, resp. jak hluboko mohla pod tuto mez jíti, není třeba v daném případě zatím blíže řešiti, neboť stanoví-li pak § 5 zák. č. 70/30, že pensijní základna pro odpočivné platy podle tohoto zákona nesmí přesahovati míru stanovenou předpisy části sedmé P. Z., znamená to, že Výše oné části pensijní základny, vyplývající z funkčního služného, nesmí přesahovati onu míru funkčního služného, která přísluší řediteli střední školy při převodu do nových platů podle § 181 odst. 2 lit. a) a b) plat. zák., t. j., že míra v § 181 odst. 2 lit. a) obsažená je maximem, pod něž však bylo možno vládě jíti. Z toho se však podává, že je-li dokonce již v § 75 odst. 2 plat. zák. přímo v zákoně obsažena zásada, že ředitelé středních škol mají býti zařáděni do II. platové stupnice funkčního služného, pak ani skutečnost, že vláda použila již (nař. č. 115/26) zmocnění daného jí týmž předpisem plat. zák., podle něhož u jednotlivých ústavů může učiniti úchylky, je-li to odůvodněno zvláštními okolnostmi a rozsahem ústavu (přeřaděním do I. stupnice), nebrání jí, aby v nař. č. 96/30 šla pod horní mez stanovenou v § 181 odst. 2 lit. a) a použila pouze převodních předpisů ve smyslu lit. b) odst. 2 § 181; podle této příslušelo by pak řediteli vyšší střední školy s použitky VI. hodn. tř. 4. plat. stupně při převodu funkční služné stupně b) 11. stupnice funkčního služného, stanoveného v § 75 odst. 1 částkou 7440 Kč. Nelze proto shledati, že by tomu zcela odpovídající předpis § 9 odst. 5 odporoval předpisům zák. č. 70/30, resp. zák. č. 103/26, poněvadž nepřesahuje míru, stanovenou pro převod do nových platů předpisy podle části sedmé zák. č. 103/26, t. j. míru, stanovenou v lit. a) odst. 2 § 181, z níž tudíž nemůže ani st-l pro sebe nárok stížností hájený vyvozovati.
Tím je však již vysloveno, že neodporuje zákonu ustanovení § 9 odst. 5 nař. č. 96/30, určující část pensijní základny, vyplývající z funkčního služného pro ředitele vyšší střední školy se služebními požitky v době odchodu do výslužby VI. hodn. třídy 4. plat. stupně, částkou 7440 Kč. Poněvadž pak stížnost zakládá svůj nárok jedině na tom, že ustanovení § 9 odst. 5 nař. č. 96/30, podle něhož byla st-li pensijní základna z části vyměřena, je nezákonné, padá tím jediný důvod celé stížnosti, která jeví se takto bezdůvodnou.

Citace:

Č. 10831.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 552-556.