— Č. 10.967 —

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní (Slovensko): * Předpisy §§ 72, 77 a 78 zák. čl. XXII:1886 o postupu při ustanovování pomocného a manipulačního personálu měst se zřízeným magistrátem neplatí vzhledem na ustanovení § 13 zák. 233/20 ve spojení s § 9 nař. 335/22 pro jmenování úředníků města Bratislavy.
(Nález ze dne 22. prosince 1933 č. 21.845.)
Věc: Město Bratislava proti zemskému úřadu v Bratislavě o obsazení místa presidiálního šéfa.
Výrok. Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 8. a 9. listopadu 1926 provedlo měst. zastupitelstvo v Bratislavě prozatímní systemisaci dosud skutečně obsazených míst do nových platových stupnic a zjistilo náklad s tím spojený. Tímto způsobem bylo u města Bratislavy systemisováno 365 míst (učitele v to počítaje) a Dr. Emerich Z., tehdy presidiální šef, zařaděn do služební třídy I. b), platové stupnice 4., stupně c) s postupem 1. července 1926. Usnesení to bylo schváleno výměrem župního výboru v Bratislavě ze 4. února 1927. Usnesením měst. zastupitelstva z 8. října 1928 zvolen pak byl po odchodu Dra Z. na místo presidiálního šéfa Vojtěch K., okresní náčelník v K. Po resignaci Vojtěcha K. zvolen byl usnesením měst. zastupitelstva z 9. prosince 1930 na místo presidiálního šéfa, které bylo vypsáno veřejným souběhem z 12. května 1930, 28 hlasy z 50 Dr. Jan F., dosavadní smluvní úředník města Bratislavy, který vedl zatím presidiální oddělení. Protikandidáti obdrželi a to Dr. Josef S. 14 a Dr. Jan O. 8 hlasů.
Proti tomuto usnesení podali odvolání jednak za místní organisaci národní demokracie Dr. G. Ř. a Josef Š., dále Jaromír J. a Karel H., konečně městský notářský úřad v Bratislavě.
Rozhodnutím ze 7. dubna 1931 vyhověl zem. úřad v Bratislavě odvolání Jaromíra J. a Karla H., jakož i měst. notářského úřadu. Odvolání Dra G. Ř. a Josefa Š. bylo odmítnuto pro nedostatek legitimace. — — — —
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost na nss, o níž uvážil soud toto:
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad usnesení měst. zastupitelstva v Bratislavě z 9. prosince 1930, kterým byl zvolen na místo přednosty presidiálního oddělení města Bratislavy Dr. Jan F., z toho důvodu, že nebyly zachovány předpisy §§ 72, 77 a 78 zák.. čl. XXII:1886 a podotkl při tom, že ačkoliv v důsledku tohoto zrušení pro podstatnou vadu řízení není třeba bráti ohled na ostatní námitky odvolatelů, považuje zem. úřad za potřebné poukázati na další nesprávnosti zjištěné při celém tomto řízeni. Tyto nesprávnosti spatřuje žal. úřad v obsahu vyhlášky o souběhu z 12. května 1930 a to jednak proto, že v souběhu se vypisuje jnísto presidiálního šéfa, ačkoliv místo takové nebylo systemisováno, neboť jde o pouhou funkci konceptního úředníka ve stavu úředníku s právnickým vzděláním, jednak proto, že v souběhu nebyly obsaženy bližší podmínky, kterým by uchazeči měli vyhovovati.
Rozpadá se tedy nař. rozhodnutí na dvě části: V prvé části se ruší usnesení měst. zastupitelstva pro vady řízení, v druhé se poukazuje na nesprávnosti v obsahu souběhu, aniž se pro tyto nesprávnosti usnesení městského zastupitelstva ruší. Stížnost brojí proti oběma částem tohoto rozhodnutí.
Leč pokud jde o druhou část nař. rozhodnutí, uznal nss stížnost nepřípustnou podle § 2 zák. o nss. Podle tohoto ustanovení rozhoduje nss v případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu byl poškozen ve svých právech. Podle ustálené judikatury nss-u jest však rozhodnutím neb opatřením správního úřadu jen výrok, kterým se deklaratorně určuje nebo konstitutivně upravuje právní posice strany. Takovým výrokem druhá část nař. rozhodnutí není, jest pouze jakýmsi pokynem nebo radou danou měst. zastupitelstvu pro případ, že bude znovu prováděti volbu. Touto částí nař. rozhodnutí nemohlo býti tedy zasaženo do subj. práv města Bratislavy.
Jinak má se však věc s první části nař. rozhodnutí. Podle této části nař. rozhodnutí zrušil žal. úřad usnesení měst. zastupitelstva stěžujícího si města z 9. prosince 1930, kterým bylo obsazeno volbou místo presidiálního šéfa a řízení jemu předcházející v podstatě v úvaze, že nebyly zachovány předpisy §§ 72, 77 a 78 zák. čl. XXII:1886, ačkoli předpisy ty dlužno zachovati při volbách zaměstnanců i ve městech s regulovaným magistrátem. Stížnost naproti tomu má za to, že názor žal. úřadu je mylný, ježto otázka obsazování systemisováných služebních míst úředníků města Bratislavy je upravena § 13 zák. č. 233/20, který žádných formalit nepředpisuje a zák. čl. XXII:1886 se vůbec nedovolává.
Nss uznal stanovisko stížnosti důvodným.
Podle § 1 ve spojení s § 31 zák. č. 243/22 o prozatímní úpravě obecního zřízení na Slov. a §§ 1 a 20 vl. nař. č. 335/22 pozbylo město Bratislava dnem 30. listopadu 1922 povahu župy ve smyslu zák. čl. XXI:1886 a je od té doby podrobeno předpisům o městech se zřízeným magistrátem, pokud zák. č. 243/22 nestanoví jinak. Předpisem o městech se zřízeným magistrátem je sice zák. čl. XXII:1886, avšak ustanovení jeho neplatí v celé své šíři, nýbrž jen potud, pokud nebyla změněna zák. č. 243/22 a normami zákon ten provádějícími. Takovou normou je vl. nař. č. 335/22, které, pokud jde o otázku na sporu jsoucí, ustanovuje v § 9, že pro systemisování nových míst úřednických a zřízeneckých v městě Bratislavě a Košicích a obsazování míst těch jsou rozhodnými předpisy § 13 zák. č. 233/20, tedy zák. o prozatímní úpravě správy měst s regulovaným magistrátem na Slov. Podle ustanovení toho přísluší, s výjimkou úředníků vytčených v § 1 (o takového v daném případě nesporně nejde), určití počet systemisováných míst úředníků a zřízenců měst s regulovaným magistrátem, jakož i jmenovali úředníky a zřízence těchto měst obecnímu zastupitelstvu. Usnesení ta vyžadují schválení županova. Přísluší proto i v městě Bratislavě obecnímu zastupitelstvu, aby jmenovalo úředníky a vyžaduje usnesení jeho v tom směru učiněné schválení župana resp. toho orgánu, na nějž právo to podle předpisů org. zák. č. 125/27 přešlo. Zákon ten nemá bližšího ustanovení o způsobu a formách, jak sluší postupovati obecnímu zastupitelstvu při obsazování míst uvedených jeho zaměstnanců. Žal. úřad má za to, že zůstaly v platnosti dosavadní předpisy zák. čl. XXII:1886. Leč žal. úřad přehlíží, že ustanovení ta nelze uvésti v soulad se zásadami, jež došly výrazu v cit. zák. č. 243/22 a č. 233/20. Prvou z nich je, že jmenování úředníků na místa systemisovaná v úředním organismu obecním smí býti provedeno jen obecním (městským) zastupitelstvem, druhou pak, že volný projev tohoto orgánu města potřebuje ke své právní účinnosti schválení vyššího orgánu. »Obecním (městským) zastupitelstvem lze na uvedeném místě zák. rozuměti vzhledem k § 2 zák. č. 243/22 toliko zastupitelský sbor, zvolený podle ustanovení zák. č. 75/19 a složený z členů volených a úředníků jmenovaných v § 12 odst. 2 zák. č. 243/22, jemuž předsedá starosta. Usnesení tohoto zástupčího orgánu města Bratislavy připravuje podle § 9 posléze cit. zák. městská rada. Důsledně sluší míti za to, že bylo vůlí zákonodárcovou, aby obsazování míst úřednických prováděl tento zastupitelský sbor města Bratislavy na podkladě návrhu městské rady ve svých schůzích sám a nesvěřoval tuto funkci někomu jinému. Tato vůle zákonodárcova by nebyla však zachována, kdyby mělo býti postupováno podle předpisů zák. čl. XXII:1886. Podle §§ 72, 77 a 78 posléz uvedeného zák. článku provádí ustanovování pomocného personálu měst se zřízeným magistrátem kandidaturou zvláštní komise pro obnovu úřadu, jejímž předsedou byl místožupan aneb jeho zástupce a jíž předkládá návrhy kandidátní výbor. Jde tedy o orgán, který se liší svým složením podstatně od měst. zastupitelstva ve smyslu § 2 zák. č. 243/22 a vedl by tedy postup podle předpisů zák. čl. XXII:1886 ve svých důledcích k tomu, že by odňato bylo ustanovování úředníků městských tomu činiteli, jemuž je chtěl propůjčiti pozdější zákon.
Že uvedená ustanovení zák. čl. XXII:1886 pozbyla, pokud jde o obsazování míst úředníků města Bratislavy své závazné síly, vysvítá dále z toho, že podle cit. § 13 zák. č. 233/20 je účinnost jmenování, provedeného obecním zastupitelstvem závislá na schvalovacím aktu župana, jakož i že předpis ten zavedl za určitých předpokladů devoluci práva jmenovacího na uvedený orgán. Tato devoluce a schvalovací právo pozbyly by svého vnitřního důvodu a účelu, kdyby se župan, resp. orgán, na nějž přešla práva župana podle org. zák. č. 125/27, účastnil již v řízení, jež předcházelo usnesení obce o jmenování úředníka a svým hlasem spolupůsobil při tvoření dotčeného volního projevu města. Neboť důvod cit. předpisů § 13 zák. č. 223/20 tkví v tom, aby poskytnuta byla při zachování autonomie obce dohlédací moci možnost, zaujmouti stanovisko k usnesení zastupitelského sboru, resp. usnesení ta nahraditi svým vlastním aktem. S tím je ovšem neslučitelným předpis zákona, který zaručuje vliv dohlédací moci již na tvoření aktu městské samosprávy a nemůže proto obstáti předpis ten vedle zák. č. 223/20. Z předeslaného vysvítá, že sluší pohlížeti na ustanovení § 13 zák. č. 233/20 ve spojení v § 9 nař. č. 335/22 jako na normu, která upravila, vyčerpávajícím způsobem otázku jmenování úředníků města Bratislavy a že nemohou míti vedle předpisů těch platnost ještě ustanovení §§ 72, 77 a 78 zák. čl. XXII:1886, jež upravují týž předmět. Nemá proto pravdu žal. úřad, vyžadoval-li při volbě presidiálního šéfa postup upravený cit. předpisy zák. čl. XXII: 1886 a je jeho výrok v odporu se zákonem.
Neprávem dovolává se žal. úřad na potvrzení svého právního stanoviska nál. Boh. A 9017/31, neboť tento nález týká se volby měst. lesmistra města B., která jest podle § 4 vl. nař. č. 275/22 velkou obcí a nikoliv městem se zřízeným magistrátem. Pro velké a malé obce nebyly ovšem předpisy obecního zřízení pro volbu obecních úředníků a zřízenců žádným předpisem dosud změněny a platí pro ně i na dále zák. čl. XXII:1886.
Jak dolíčeno, je nař. rozhodnutí založeno na nesprávném právním názoru a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se ještě námitkou stěžujícího si města, které popírá správnost zjištění žal. úřadu, že volba byla provedena jen na základě přečítání seznamu uchazečů, a dále eventuelní námitkou, že nedodržení předepsaného postupu vzhledem na poměr při volbě odevzdaných hlasů nemohlo míti vliv na výsledek volby.

Citace:

Č. 10967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 933-936.