Č. 10897.

Dávka za úřední úkony:* I přijetí oznámení o přeměně hlavního závodu v závod vedlejší podléhá dávce za úřední úkon podle sazební položky C 11 vl. nař. 254/1926 Sb.
(Nález ze dne 28. listopadu 1933 č. 16.761.)
Věc: Firma »Pražská Neusiedelská«, spojené továrny na papír, celulosu a dřevovinu, akciová společnost v Praze (adv. Dr. Felix Kohn z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o dávku za úřední úkon.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podáním z 12. února 1929 oznámila st-lka okr. úřadu ve Frýdku nového náměstka pro svůj závod ve V. Výměrem z 25. května 1929 vyzval pak okr. úřad st-lku, aby předložila živn. list za účelem klausulování. Když pak st-lka, nemohouc živn. list nalézti, žádala za vyhotovení duplikátu, byla upozorněna okr. úřadem, že v živn. rejstříku jest dosud zaneseno živn. oprávnění Rakouského spolku pro výrobu buničiny (Oesterreichischer Verein für Cellulose-Fabrikation), kterážto firma byla protokolována u obchodního soudu ve Vídni, a že nebylo lze zjistiti, že by firma Pražská Neusiedelská byla opověděla podle předpisů živn. řádu živnost tovární výroby buničiny ve V.; byla proto vyzvána, aby uvedla věc do pořádku. Na to předložila stěžující si firma podáním ze dne 3. července 1929 úřední vysvědčení krajského soudu obchodního v Praze z 1. července 1929, že firma »Pražská Neusiedelská« zněla dříve »Oesterreichischer Verein fůr Cellulose-Fabrikation«, a žádala, aby okr. úřad ve Frýdku provedl změnu znění firmy v živn. rejstříku.
Když pak stěžující si firma prokázala ověřeným opisem živn. listu z 30. června 1924, že u magistrátu hlav. města Prahy opověděla živnost tovární výroby papíru a celulosy, zpracování surovin a pomocných hmot k účelu tomu a zpracování odpadkových látek průmyslu toho s tím, že v Praze je sídlo a ústřední kancelář podniku a že výroba se děje ve V. (okres Frýdek), v P. a J., vzal okr. úřad ve Frýdku ohlášení pobočného závodu ve V. na vědomí a stěžující si firmě předepsal výměrem z 12. října 1929 za ohlášení pobočného závodu ve V. dávku za úřední úkon podle pol. 11 sazby C částku 1.000 Kč.
Proti tomuto výměru podala stěžující si firma odvolání, v němž namítala, že okr. úřad neprávem posuzoval oznámení firmy za ohlášení pobočného závodu. V daném případě nebylo třeba pobočný závod ve V. znovu ohlásiti, neboť jednalo se tu o pouhou změnu znění firmy, nikoliv však o přenesení oprávnění na jiného, takže oprávnění k provozování živnosti, zanesené 5. května 1884 pod č. 4882 pro pobočný závod, zůstává nezměněně v platnosti.
Na to vydal okr. úřad ve Frýdku výměr z 8. ledna 1930, v němž uvedl: K Vašemu odvolání proti platebnímu výměru z 12. října 1929 na dávku za úřední úkony, podotýká se toto: V-ský závod firmy Oesterreichischer Verein fůr Cellulose-Fabrikation byl podle živn. listu ze 3. května 1884 závodem hlavním, nikoliv vedlejším; stal-li se později závodem vedlejším, bylo by bývalo třeba to živn. úřadu opověděti podle § 40 živn. ř., i kdyby se majitel živn. oprávnění nebyl změnil. Že však se subjekt živn. oprávnění ve Vašem případě změnil, zřejmo již z toho, že jste dne 12. března 1924 opověděli u magistrátu hlav. města Prahy živnost tovární výroby papíru a cellulosy atd. s hlavním závodem v Praze a pobočnými závody ve V., v P. a j. Podle této opovědí byl Vám vydán též živn. list z 30. června 1924. Opomenuli jste však obdobnou opověď, pokud jde o pobočný závod ve V., učiniti též u živn. úřadu (osp-é ve Frýdku), jak jste byli podle § 40 živn. ř. povinni. Dávka za úřední úkon byla vyměřena částkou 1.000 Kč vzhledem k rozsahu podniku v zákonných mezích (200—2.500 Kč). Stěžující si firma byla pak vyzvána, aby oznámila, trvá-li na svém odvolání.
Na tento výměr prohlásila st-lka, že trvá v plném rozsahu na svém odvolání a uvedla, že není správný názor, že se změnil subjekt živn. oprávnění, neboť šlo o pouhou změnu názvu »Oesterreichischer Verein fůr Cellulose-Fabrikation« v »Pražskou Neusiedelskou«. Dále namítala, že dávku podle sazební položky C 11 vl. nař. č. 254/26 lze předepsati jen při zřízení pobočného závodu, a konečně brojila též proti výši dávky.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Brně odvolání, ježto dávka byla předepsána vzhledem k pravděpodobnému rozsahu tohoto vedlejšího závodu, obnosem přiměřeným. K vývodům odvolání bylo podotknuto, že tím, že býv. firma »Rakouský spolek pro výrobu buničiny ve Vídni« se změnila na »Pražskou Neusiedelskou«, akc. společnost v Praze, změnil se subjekt živn. oprávnění, čehož důkazem jest ta okolnost, že posléze uvedená firma opověděla dne 12. března 1924 u magistrátu hlav. města Prahy tovární výrobu papíru a celulosy se stanovištěm hlav. závodu v Praze a vedlejšími závody ve V., v P. a J. Subjektem živn. oprávnění jest totiž protokolovaná firma jako taková. Každá změna zapsané firmy značí změnu právního subjektu živn. oprávnění a jest tudíž zapotřebí, by nový subjekt živnost znovu opověděl a jest pak na místě nové předepsání dávky za úřední úkon. K dalšímu vývodu odvolání bylo podotknuto, že dávka se nepředpisuje za zřízení vedlejšího závodu, nýbrž za ohlášení vedlejšího závodu živn. úřadu podle § 40 živn. ř.
O stížnosti uvážil nss toto:
Jak z nař. rozhodnutí je patrno, zamítl žal. úřad odvolání stěžující si strany proti předpisu dávky jednak proto, že stěžující si firma byla povinna živnost ohlásiti, ježto se změnil subjekt živn. oprávnění, jednak proto, že dávka se nepředpisuje za zřízení vedlejšího závodu, nýbrž za ohlášení vedlejšího závodu živn. úřadu podle § 40 živn. ř. Stížnost brání se námitkami proti oběma těmto důvodům.
Nss podrobuje své kognici nejprve důvod druhý, poněvadž při něm vychází žal. úřad ze stanoviska, že ohlášení vedlejšího závodu živn. úřadu podléhá dávce za úřední úkon i tehdy, když subjekt živn. podnikání zůstává týž, a uvažuje takto:
Zákon ze 3. dubna 1925 č. 53 Sb. stanoví v § 1, že dávky mohou se vybírati za úřední úkony ve věcech správních, za udělení oprávnění a poskytnutí výhod a že dávkou je povinen ten, kdo k úkonu zavdal příčinu nebo komu bylo oprávnění uděleno neb výhoda poskytnuta. Předepisuje-li pak dávkový řád č. 254/26 Sb. pod sazební položkou C 11 dávku též za přijetí oznámení o zřízení vedlejších závodů nebo skladů, ať jde o živnost svobodnou, řemeslnou neb koncesovanou, má tu zřejmě na mysli dávku za onu úřední činnost, kterou živn. řád úřadu ukládá v § 40. Tento paragraf předpisuje, že živnostníci, kteří vedle hlavního závodu chtějí zříditi závody pobočné, mají to, pokud jde o živnost svobodnou neb řemeslnou, oznámiti živn. úřadu jak hlavního tak i vedlejšího závodu. Živn. úřad má pak postupovati podle § 13 živn. ř., t. j. oznámení vžiti na vědomost aneb zřízení pobočného závodu zakázati. Jest jisto, že zákon má tu na mysli nejen pravidelný případ, kdy živnostník zřizuje pobočný závod, jenž dosud neexistoval, nýbrž i případ, kdy živnostník závod, který dosud existoval jako závod hlavní, přeměňuje na závod vedlejší, neboť i tu povstává po stránce právní závod vedlejší, který jako takový dosud neexistoval a jehož právní postavení podle živn. řádu jest odlišné od postavení hlavního závodu. Sluší proto i v takovém případě mluviti o zřízení vedlejšího závodu ve smyslu § 40 živn. ř.
I v takovém případu je strana povinna učiniti živn. úřadu z důvodů evidenčních oznámení, neboť i případ přeměny hlavního závodu v závod vedlejší musí býti v živn. rejstříku poznamenán. Živn. úřad má pak i v takovém případě jednati, jak to předpisuje živn. řád v § 40. Slovo »zřízení« v § 40 živn. ř. neznamená tedy jen skutečné zřízení nového vedlejšího závodu, nýbrž i přeměnu hlavního závodu v závod vedlejší. Povinnost k ohlášení podle § 40 živn. ř. vztahuje se i na tento případ a tudíž i v takovém případě lze pak vyměřiti dávku podle sazební položky C 11 vl. nař. č. 254/26 Sb.
Applikují-li se tyto zásady na sporný případ, dospívá soud k těmto závěrům:
Podle obsahu správních spisů oznámila stěžující si firma u živn. referátu magistrátu hlav. města Prahy, že bude provozovati v Praze živnost a zároveň opověděla vedlejší závod ve V. Hlavní závod byl tudíž v Praze a ve V. jen závod vedlejší, čímž nastala změna proti dřívějšímu stavu, který se podává z výtahu živn. listu, úředně potvrzeného okr. úřadem ve Frýdku, podle něhož ve V. bylo hlavní sídlo závodu a ve Vídni jen pouhé bydliště.
Tento výtah nebyl sice předložen v řízení správním stěžující si firmě k vyjádření, přes to však neuznal nss, že by se proto úřad nemohl o něj opříti, neboť jeho obsah shoduje se plně s výrokem I. stolice ve výměru z 8. ledna 1930, že v-ský závod firmy »Oestrereichischer Verein fiir Cellulose-Fabrikation« byl podle živn. listu ze 3. května 1884 závodem hlavním a nikoliv vedlejším. V odvolání popřela sice stěžující si firma tento skutkový stav, nenabídla však o správnosti svého tvrzení žádného důkazu a tak skutkový stav, shora uvedený, potvrzovaný i úředním výtahem ze živn. rejstříku, nikterak nevyvrátila.
O změně hlavního závodu ve V. v závod vedlejší neučinila sice stěžující si firma živn. úřadu přímého oznámeni, žádala však u okr. úřadu ve Frýdku vyhotovení duplikátu živn. listu, předkládajíc výpis z obchodního rejstříku v Praze o změně jména a dodatečně též ověřený opis živn. listu, vydaného magistrátem hlav. města Prahy, z něhož je patrno, že závod ve V. je pojat úředně v opovědí pod novou firmou »Pražská Neusiedelská, akc. spol.«, jako vedlejší závod hlavního závodu v Praze.
Opověděla-li stěžující si firma u živn. úřadu v Praze vedlejší závod ve V., pak stíhala ji vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, bez ohledu, zda došlo či nedošlo ke změně firmy, podle § 40 živn. ř. povinnost ohlásiti též u okr. úřadu ve Frýdku závod ve V. jako závod vedlejší, poněvadž dříve provozován byl závod ten jako závod hlavní. 1 když toto oznámení o přeměně hlavního závodu ve V. v závod vedlejší učinila stěžující si firma jen nepřímo, byl okr. úřad ve Frýdku oprávněn oznámení její považovati za oznámení podle § 40 živn. ř. a vydati jí živn. list, znějící na závod vedlejší. To také okr. úřad ve Frýdku učinil, vydal jí dne 12. října 1929 živn. list na pobočný závod ve V., a proti tomu se stěžující si firma nebránila, uznávajíc tak postup úřadu za správný. Došlo-li však v daném případě k přeměně hlavního závodu v závod vedlejší, šlo tu, jak shora dovoženo, o zřízení vedlejšího závodu, které podléhá ohlašovací povinnosti podle § 40 živn. ř. a právem proto podrobil žal. úřad úkon, kterým ohlášení vzato na vědomí, dávce podle sazební položky C 11 vl. nař. č. 254/1926 Sb. Stížnost, hájící opačné stanovisko, nemá proto pravdu.
Mohl-li však v daném případě právem předepsati žal. úřad dávku za úřední úkon, bez ohledu na to, zda došlo ke změně firmy, pak nemusil se nss zabývati dalším výrokem žal. úřadu, že stěžující si firma byla povinna živnost ohlásiti, ježto se změnil subjekt živn. oprávnění, neboť, i když by nss dospěl v tomto směru k závěru, že názor žal. úřadu není ve shodě se zákonem, nemohl by přes to zrušiti nař. rozhodnutí, neboť předpis dávky je již plně odůvodněn výrokem shora uvedeným. Stížnost brojí však dále také proti tomu, že výše dávky byla předepsána vzhledem k pravděpodobnému rozsahu závodu, a uvádí, že rozsah podniku nepřichází při vyměření dávky podle § 2 zák. č. 53/25 vůbec v úvahu. Tutéž námitku vznesla stěžující si firma již v odvolání k žal. úřadu. Žal. úřad se námitkou tou však vůbec nezabýval, což stížnost k nss-u také vytýká jako vadnost řízení, uvádějíc, že bylo věcí žal. úřadu, aby odůvodnil, proč vzal zřetel k rozsahu podniku.
V tomto směru nebylo možno stížnosti upříti oprávnění. Vznesla-li stěžující si firma již v řízení instančním námitku, že rozsah podniku nemůže při vyměření dávky přicházeti v úvahu, bylo povinností žal. úřadu, který, jako 1. stolice, opřel výměru dávky o rozsah podniku, aby na námitku tuto reagoval. Neučinil-li tak, nezachoval předpisů správního řízení a způsobil, že nař. rozhodnutí zůstalo podstatně vadné.

Citace:

Č. 10897. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 737-741.