Č. 10900.

Učitelstvo: Definitivní učitel veřejné školy národní, který byl nedefinitivně přeložen na jinou školu, nemá právního nároku, aby ho školský úřad opět povolal k výkonu služby na jeho definitivním místě služebním.
(Nález ze dne 28. listopadu 1933 č. 20.214.)
Věc: Jan L. v M. (adv. Dr. Rich. Fischer z Olomouce) proti ministerstvu školství a národní osvěty o přeložení na místo definitivního působiště.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 29. července 1930 zažádal st-l, definitivní učitel při II. obecné škole v Z., přidělený obecné škole v M., za navrácení na své definitivní místo. Osv v Zábřeze výnosem z 9. prosince 1930 uvedenou st-lovu žádost zamítl. Z toho se st-l odvolal. Zšr v Brně zamítla toto odvolání výnosem ze 6. března 1931 z důvodu, že st-l byl dekretem okr. škol. výboru v Zábřeze ze 17. března 1923 ze služebních důvodů přidělen na obecnou školu v M., kteréžto opatření bylo schváleno výnosem zšr-y v Brně z 10. dubna 1923 a služební důvody nepřipouštějí st-lovo přeložení na II. školu obecnou v Z.
Z tohoto výroku se stěžovatel odvolal dále. V odvolání dovozoval: Nebyl nikdy stižen disc. trestem. Třebas že definitivní učitel může býti přidělen na jiné místo, přece jest právem jeho, aby působil tam, kde dostal řádnou konkursní cestou místo definitivní. Od jeho přidělení do M. uplynulo již osm roků. Rodina st-lova bydlí v Z., on do M. dojíždí, jeho zdraví jest tím ohrožováno. Ošetřující lékař několikráte poukázal na nepříznivé následky dojíždění do M. Odvolatelova manželka jest po těžké chorobě, potřebuje velmi často lékařského ošetřování. Odvolatelova celodenní nepřítomnost působí zhoubně na její nervovou chorobu. Ošetřující lékař naléhá, aby se léčila odborně v P., avšak za vedení dvojí domácnosti (stravování, dojíždění) nelze odvolateli ušetřiti na její léčení; soukromého jmění st-l nemá. Zšr neuvádí vůbec, které důvody služební brání odvolatelovu navrácení na jeho místo. Tím mu znemožňuje, aby vyvrátil tuto domněnku. Jest si vědom, že není vůbec závažných důvodů pro to, aby i nadále byl ponechán v takovém služebním postavení, z něhož mu vznikají veliké škody, zvláště i když má syna, jenž studuje v Z. Obdržením definitivního místa nabývá učitel práva, aby také vyučoval na tomto místě, jinak by nemělo významu, obsazovati místa definitivně.
Nař. výnosem zamítlo min. škol. st-lovo odvolání z důvodů výnosu jím napadeného, podotýkajíc, že jest věcí volné úvahy školních úřadů, kde některého učitele ze služebních příčin chtějí nebo mohou upotřebiti, a že tudíž také odvolateli nepřísluší právní nárok na to, aby byl vrácen na služební místo v Z.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — —
Pokud stížnost vytýká nezákonnost nař. rozhodnutí, dovozujíc, že st-l byl nezákonně dotčen ve svém právním nároku na opětné dosazení na místo, kamž kdysi ustanoven byl definitivně, slušelo především zkonstatoval platný stav právní. Směrodatnými jsou normy vl. nař. ze 14. září 1928 č. 162 Sb. (o služebním poměru učitelstva obecných a občanských škol — služební pragmatika učitelstva národních škol), vydaného podle § 17 odst. 1 a § 46 odst. 2 zák. z 24. června 1926 č. 104 Sb. (o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol — učitelského zákona), kteréžto vl. nař. jest v účinnosti ode dne počátku účinnosti učitelského zákona (čl. III odst. 1), t. j. ode dne 1. ledna 1926.
Podle ustanovení 1. odstavce § 55 (»přeložení« v dílu IV) jednajícího o změnách ve služebním poměru atd. může býti učitel přeložen na kterékoli služební místo svého nebo jiného oboru, které odpovídá jeho schopnosti... Při definitivním přeložení kteréhokoli učitele má se mimo to přihlížeti k presentačním právům patronů a obecních zastupitelstev ještě trvajícím. Jinak není pravomoc školského úřadu, učitele takto definitivně přeložiti, ničím omezena, jest dána do naprosté, volné úvahy úřadu a není požadováno, aby úřad projevoval služební důvody, které jej přiměly k překládacímu aktu.
Jest arci z uvedeného i zřejmo, že směrodatný zákon zná kromě přeložení definitivního, též přeložení, které je charakteru jiného, tedy není definitivním, o kterýžto způsob přeložení jde zřejmě v případě tuto na sporu jsoucím. Zákon za podmínku takového nedefinitivního přeložení nevytyčuje zřetel k nějakým právům presentačním a požaduje toliko —nerozeznávaje po té stránce od předpokladů definitviního přeložení — stejně jako při definitivním přeložení, aby nové dočasné služební místo odpovídalo schopnosti přeloženého, kdežto v ostatním směru jest i nedefinitivní přeložení věcí volné úvahy úřadu. Zákon ani ničím neomezuje délku doby, na kterouž se nedefinitivní přeložení děje, a nevylučuje, aby se takové přeložení bez jakýchkoli intervalů opakovalo, ať na místo totožné, či na místa různá.
Z uvedeného vyplývá s logickou nutností, že stejně jako neexistuje právní nárok učitele, aby vůbec nebyl ze svého definitivního místa jinam nedefinitivně překládán, nemůže ani existovati nějaký jeho nárok, aby takové přeložení již zařízené zůstávalo co do svého trvání nějak omezeno na určitou dobu, resp. aby se neopakovalo sukcesivně bez přerušení. Avšak z toho již zase následuje, že není vůbec nároku definitivního učitele veřejné školy národní na to, aby v určité jím požadované době bylo školním úřadem zařizováno jeho působení na jeho stanovišti definitivním.
Vůči tomuto jasnému stanovisku zákona jsou vývody, jimiž stížnost -— namítající nezákonné dotčení st-le v jeho právu na to, aby byl opatřením školského úřadu této doby, tudíž ihned, vrácen na své definitivní působiště — hledí s různých právních hledisek odvoditi stěžovatelův nárok na to, bezvýznamné, ježto z uplatňovaných stížností těchto právních hledisek nic neplyne pro existenci tvrzeného nároku. Tak především neprávem se stížnost dovolává předpisu zák. z 29. října 1919 č. 605 Sb. (§ 3), neboť svrchu cit. ustanoveními vl. nař. č. 162/28, vydaného na základě zák. č. 104/26, byla v mezích tohoto zákona výjimečná opatření zák. č. 605/19 derogována a může býti st-lova žádost za přeložení z 29. července 1930, o jejíž konečné vyřízení v přítomném sporu toliko běží, posuzována toliko s hlediska vl. nař. č. 162/28, účinného ode dne 1. ledna 1926. Při tom ovšem nemůže záležeti na tom, zdali snad dříve vydaná zákonná rozhodnutí o žádostech podaných st-lem za přeložení do jeho definitivního působiště, kterýchžto rozhodnutí pravomoc st-l nepopírá, byla v rozporu s předpisem § 3 zák. č. 605/19, neboť v konkrétním sporu neběží o posuzování zákonitosti těchto rozhodnutí. Že by pak s hlediska § 55 směrodatného tu vl. nař. č. 162/28 byl podmínoku, aby st-l mohl býti držán ve službě mimo své definitivní působiště, předpoklad, že se tohoto působiště vzdal, jak stížnost tvrdí, pro to není v tomto vl. nař. podkladu.
Ani vytýkaný nedostatek nějakých služebních ohledů pro dočasné přeložení z místa definitivního působení nemůže padati na váhu, neboť podle svrchu již cit. ustanovení 1. odstavce § 55 vl. nař. č. 162/28 nejsou nějaké konkrétní »služební ohledy« podmínkou přípustnosti přeložení, resp. dalšího držení učitele v místě dočasného přeložení, třebas se byl úřad všeobecně zmínil, že k předkládajícímu aktu jej přiměly důvody služby. Posléze nemá stížnost pravdu ani v názoru, že by právo učitele na působení v jeho definitivním působišti mohlo přestátí jen z důvodů definitivního jeho přeložení jinam, neboť, jak již svrchu bylo uvedeno, cit. § 55 předpokládá jako přípustné i jiné přeložení nežli definitivní.
Ježto tedy nárok, jehož realisaci st-l uplatňuje, mu ze zákona nepřísluší, slušelo stížnost zamítnouti jakožto bezdůvodnou, aniž se nss musil zabývati posuzováním důvodnosti vznášených námitek vadnosti řízení, na jehož základě dospěl úřad k odmítnutí st-lova nároku.

Citace:

Č. 10900. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 746-748.