Č. 10824.

Zemědělství: Kdo je přímým a kdo nepřímým účastníkem scelovacího řízení podle mor. zák. scelovacího?
(Nález ze dne 3. listopadu 1933 č. 18081.)
Věc: Obec O. (adv. Dr. Jar. Řehulka z Olomouce) proti zemské komisi pro agrární operace v Brně o přeložení spojovací cesty.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bez důvodnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 3. října 1930 schválil místní komisař II. pro agrární operace v Brně po vykonaném řízení změněný projekt nových cest, vyhotovený technickým oddělením při úředním scelování hospodářských pozemků v kat. obci L. za podmínek v rozhodnutí blíže uvedených. Podle schváleného projektu zřídí se spojka v šířce 5 m od tak zv. Křížové cesty, označené v projektu obce O., na cestu č. 3 v L., a to tak, aby tato spojka byla rovnoběžná s navrhovanými souběžnými cestami v L., při čemž se zruší část původně navrhované cesty č. 3, a to od zaústění nové spojkv do této cestv až po spojku pohraničních cest L.—O.
Odvolání, jež z rozhodnutí toho podala stěžující si obec, zem. komise pro agrární operace v Brně nař. rozhodnutím zamítla. V důvodech bylo v podstatě uvedeno, že jest sice správné, že spojení po nové cestě č. 8 v O. jest o 220 m delší než spojení staré na polní cestě, avšak nesmí býti přehlédnuto, že nová cesta ústí u dráhy na okr. silnici E.—L., po které pak vede až k nádraží v délce asi 550 m, t. j. 1/4 celého spojení, kdežto spojení staré vedlo celé po polní cestě, tedy hlavně v době špatného počasí jistě méně způsobilé. Tím jest zajisté vyváženo oddálení o 220 m, t. j. asi 10%, tedy nikoli podstatné. K tomu dlužno uvážiti, že bylo zjednáno další spojení z O. k nádraží v L. na cestě č. 3 v L., navazující na cestu t. zv. Křížovou v O. Toto spojení jest sice 2520 m dlouhé, tedy o 350 m delší než stará polní cesta, avšak navazuje ještě dříve na okresní silnici T.—L., takže vede na této v délce asi 830 m, t. j. asi 1/3 celé délky tohoto spojení. Konečně zřízeno ještě spojení od cesty zvané »Křížové« podél nové obecní hranice O.—L. k okr. silnici T.—L., které jest sice 2707 m dlouhé, tedy o 537 m delší než staré spojení přímou polní cestou, používá však uvedené okr. silnice v délce 1220 m, tedy skoro polovici celé délky. Tato spojovací cesta navazuje ostatně (po obecní hranici) také na přímou cestu O.—hranice L. Všemi těmito spojeními jest zajisté původní spojení mezi O. a L., resp. nádražím v L., nahraženo tak, že o značném poškození, které by jediné podle § 10 scelovacího zák. poskytlo obci O. právo k odporu, mluviti nelze. Pokud odvolání namítá, že 3 členové obecního zastupitelstva z O. nebyli k onomu jednání ani vysláni ani zmocněni, dlužno podotknouti, že tito členové se jako vyslanci obecního zastupitelstva při jednání o cestách hlásili, a místní komisař neměl důvodu o tom pochybovati. Bylo tedy věcí obecního zastupitelstva volati je k odpovědnosti. Ostatně by i záporné prohlášení zástupců obce O. vzhledem k vylíčené podstatě věci nebylo mohlo na rozhodnutí nic měniti. Pokud odvolání žádá obnoveni původního spojení po cestě č. 3, není to dnes, kdy nové celky jsou již vytýčeny, bez značného ztížení nového rozdělení v obci L. možné, a není ostatně ani věcně odůvodněno, poněvadž, jak již shora uvedeno, projektované spojení dřívější spojení účelně nahražuje, při čemž dlužno ještě uvésti, že by toto spojení bylo 2338 m dlouhé, tedy o 168 m delší než spojení staré, takže by rozdíl v délce mezi tímto požadovaným a zřízeným spojením po cestě č. 8, které jest o 220 m delší než spojení staré, činil jen 52 m. Co se konečně týče žádaného přímého spojení »Křížové« cesty v O. s cestou č. 3 v L., vedoucí k dráze a k okr. silnici, znamenalo by toto značné poškození oprávněných zájmů účastníků v L. na účelné nové rozdělení, a jest proto, jakož i z důvodů shora uvedených bezdůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o které uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí založeno jest na právním názoru, že stěžující si obec měla v řízení o scelování hospodářských pozemků, provedeném v katastrální obci L., postavení osoby, bezprostředně neúčastněné ve smyslu § 10 zák. ze 13. února 1884 č. 30 z. z. mor. Proti tomu namítá stížnost, že obec O. jest přímým účastníkem tohoto scelování podle § 27 cit. zák. z té příčiny, že stará spojovací cesta byla veřejnou obecní cestou, tedy obecním majetkem, takže není třeba ani podávati průkaz o tom, že by přeložením jejím povstala obci značná škoda. Tuto spornou otázku nutno rozhodnouti především, ježto na odpovědi na ni závisí posouzení, zda a do jaké míry byly oprávněny věcné námitky, jež stěžující si obec proti přeložení řečené spojovací cesty v řízení správním uplatnila, neboť podle právního postavení, jaké zákon
9 * přiznává účastníkům scelování, řídí se také jejich nároky. Mor. scelovací zák. č. 30/1884 z. z. mor. rozeznává dvě kategorie těchto účastníků: přímé a nepřímé. Za účastníka přímého prohlašuje v § 27 každého vlastníka pozemkového, jehož pozemky budou pojaty do scelení. Z toho plyne docela jasně, že nezbytným zákonným předpokladem pro to, aby v řízení scelovacím mohlo býti přiznáno nějaké osobě právní postavení přímého účastníka, jest, aby dotčená osoba byla vlastníkem pozemku, pojatého do scelovacího projektu. Stěžující si obec ve správním řízení nikdy netvrdila a netvrdí to ani nyní ve stížnosti, že by byla vlastnicí pozemku, po němž vedla stará spojovací polní cesta, takže tu není zákonného skutkového předpokladu, aby jí mohl býti přiznán právní charakter přímého účastníka scelení ve smyslu § 27 cit. zák. Poukazuje-li stížnost k tomu, že ona do scelení pojatá cesta jest nesporně veřejnou obecní cestou, tedy obecním majetkem, stačí k tomu uvésti, že tento pozemkový majetek nenáleží stěžující si obci, nýbrž nepopřené obci L. Byla-li obec O. přivzata místním komisařem k jednání o projektu společných zařízení, zejména k založení, přeložení a upravení cest atd., nařízenému podle § 10 scel. zák., pak nebyla přizvána jako účastník přímý, nýbrž zřejmě jen jako obec sousedící s obcí L., na jejímž území se scelovací řízení provádělo podle § 101 odst. 1 min. nař. z 30. listopadu 1911 č. 13 z. z. mor. Námitka stěžující si obce, že byla v tomto scelovacím řízení účastníkem přímým, jest proto bezdůvodná. Byla-li však obec O. jen osobou bezprostředně neúčastněnou, pak proti přeložení cesty, o kterou jde, mohla se ohraditi podle výslovného ustanovení § 10 cit. zák. jen v tom případě, když by jí z toho mohla povstati značná škoda, jak se v nař. rozhodnutí správně uvádí.
Žal. úřad dospěl v něm k závěru, že všemi komunikacemi, podle schváleného scelovacího projektu zřizovanými, původní spojení mezi stěžující si obcí a L., resp. tamním nádražím, jest nahraženo tak, že obci značná škoda povstati nemůže. Stížnost naproti tomu dovozuje, že taková značná škoda povstane tím, že dosavadní přímá komunikace, umožňující občanstvu dosíci nádraží v L. v kratším čase, byla nahražena delší, klikatou komunikací novou, což způsobuje zbytečnou ztrátu času a poškození občanstva, které by čas, získaný úsporou chůze, mohlo věnovati jiné, produktivnější práci. Při tom poukazuje k tomu, že vzdálenost jest věcí hlavní, a že nezáleží na tom, že kus nové komunikace, vedoucí po okr. silnici, jest schůdnější, neboť o schůdnost staré spojovací cesty musila se starati obec L. Lepší jakost nové komunikace ani sjednání dalších spojení s tamním nádražím nemohou podle mínění stížnosti vyvážiti prodloužení oné komunikace.
Odpověď na otázku, zda osobě na scelování hospodářských pozemků bezprostředně neúčastněné, jakou jest podle hořejších vývodů stěžující si obec, přeložením cesty může či nemůže povstati značná škoda ve smyslu § 10 zák. č. 30/1884 z. z. mor., závisí na hodnocení všech rozhodných skutkových momentů a průvodních okolností toho kterého kon- krétního případu. Otázka ta není proto podle své povahy otázkou právní, nýbrž skutkovou, takže nss může odpověď danou na ni úřadem přezkoumati toliko s hledisek vytčených v § 6 odst. 2 zák. o ss. Svůj úsudek, že přeložením staré cesty v L. stěžující si obci značná škoda povstati nemůže, opřel žal. úřad o skutková zjištění, v nař. rozhodnutí uvedená. Jejich správnosti a úplnosti stížnost neodporuje. V těchto zjištěních, srovnávajících se s obsahem správních spisů, měl pak žal. úřad postačitelný a bezpečný základ, aby z nich vyvodil závěr, k němuž dospěl, a nss neshledal, že by závěr ten byl nemožný nebo příčil se pravidlům logického myšlení tak, že by obstáti nemohl, a že by vývody, jimiž stížnost proti němu brojí, byly s to, aby jej zvrátily. Dovolává-li se stížnost příkazu, obsaženého v § 10 cit. zák., že se scelováním musí býti spojeno založení všech společných zařízení, která k provedení přípustnosti jsou potřebná, a že zvláště má býti provedeno vhodné založení a přeložení cest, a tvrdí-li, že nová komunikace nebyla vhodně přeložena, sluší k této námitce podotknouti, že nevhodnost tohoto přeložení mohla by stěžující si obec namítati jen, kdyby jí tím byla způsobena značná škoda. Předpokladu toho však zde, jak shora bylo dovoženo, není.
Při tom nesejde na tom, zda obec O. svými zástupci při jednání o přeložení cesty v L. s ním souhlasila či nikoli, a zda projev souhlasu jimi učiněný v protokolu, sepsaném místním komisařem dne 3. září 1930, byl ve shodě s usnesením jejího obecního zastupitelstva, neboť schválení změny této komunikace nebylo závislé na souhlasu či nesouhlasu obce O., jako obce sousední. Podle § 50 odst. 1 č. 5 zák. č. 30/1884 z. z. mor. mají býti v jednání scelovacím zastoupeny obce osobami, které podle platných zákonných ustanovení jsou povolány zastupovati je na venek. Takovou osobou jest podle § 52 mor. obec. zříz. obecní představený, který stěžující si obec podle obsahu spisů při scelovacím řízeni také zastupoval a prohlášení za ni činil. I kdyby bylo lze snad přisvědčiti právnímu názoru, hájenému stížností, jež dovolává se pro něj nál. Budw. 836, 11055 A a 4720 A (ač v opačném smyslu vyzněly zase nál. Budw. 2150 a 4488 A), že bylo povinností místního komisaře, aby z povinnosti úřední zjistil, zda a jak dalece při komis, jednání učiněná prohlášení obecního starosty srovnávají se s vůlí obce samé. nutno zdůrazniti, že tento požadavek mohl by se týkati jen takových prohlášení obecního starosty, jimiž se zakládají nějaké právní závazky obce. O takovéto, obec zavazující prohlášení obecního starosty v daném případě však nešlo, nýbrž toliko o pouhé vyjádření o zamýšleném přeložení komunikace, ležící v sousední obci, které však pro stěžující si obec mělo v zápětí převzetí žádných závazků, vyžadujících k své platnosti souhlasného usnesení obecního zastupitelstva. Není proto možno shledati nějakou vadnost řízení nebo nezákonnost v tom, že žal. úřad nezkoumal, zda projev starosty stěžující si obce srovnával se s vůlí obce samé a byl učiněn na základě usnesení řádně svolaného a k usnášení schopného obecního zastupitelstva. — Pokud pak stížnost v této souvislosti vytýká také, že místní komisař měl se zřetelem na § 53 mor. scel. zák. zkoumati ex offo legitimaci členů obecního zastupitelstva, jest tato výtka bezdůvodná proto, že předpis 1. odst. cit. paragrafu týká se jen připuštění plnomocníků, již mají se prokázati písemným plnomocenstvím svého zmocnitele, kdežto obecní starosta není plnomocníkem obce v tomto smyslu, nýbrž orgánem obce, povolaným zákonem samým (§ 52 mor. obec. zříz.) k tomu, aby obec zastupoval na venek vůbec a v řízení scelovacím zvláště (§ 50 mor. scel. zák.). — — —

Citace:

Č. 10824.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 534-537.